FRITZ LEIBER'S FAFHRD AND THE GRAY MOUSER OMNIBUS - Chaykin, Mignola, Williamson, O'Neil, Simonson a další (Dark Horse, 2024)
Opravdu se nepamatuji, jestli jsem Fafhrda a Šedého Myšilova někdy četl. Vím, že tady česky vyšel... UTFG: hm, Triton, 3 knihy v letech 2006-2007... podvědomě bych čekal, že jsem si tuto klasiku tehdy koupil... ale ta paměť. No nic, takže teď tu mám další z knih s dotekem génia Mikea Mignoly (tentokrát jen jako kreslíře půlky příběhů ve svazku), další z vynikajících komiksových knih... kde jsou adaptace Leiberových povídek - půlka z let sedmdesátých, kdy scénáře Dennise O'Neila kreslil Howard Chaykin... a pak z let devadesátých, kde Mignola kreslil scénáře zmíněného Chaykina... Je to hrozně hezká kniha, která navíc přináší kontrast dvou kreslících stylů - klasiku zlatého (nebo jakého) věku komiksu v podání Chaykina a pak Mignolův dynamický, hranatý styl, který je prostě unikátní :-) Scénáře jsou možná až trochu zvláštní a dialogy podivné - ale předpokládám, že korespodují s Leiberovým stylem psaní... a jsme zase u toho, že si nepamatuju, jestli jsem ty původní knihy četl :-))

ČERNÁ BOUŘE - Marek Havlík (Mystery Press, 2025)
V Hongkongu se možná chystá teroristický útok; možná se ho chystá spáchat islámský terorista; možná se ho chystá spáchat biologickou zbraní; možná ho chytí britská inspektorka Elizabeth Ainsleyová... a možná je všechno jinak! Čínská totalita a její metody; až nezemské dědictví výzkumů nacistického vědce v sovětském gulagu; záhadní spiklenci vedení ještě záhadnějším doktorem; mimořádně hnusné počasí (aka Černá bouře); Hongkong v době deštníkové revoluce v roce 2014; poškozené mozky - to všechno jsou reálie v thrilleru, který by se v klidu mohl zařadit podobně zaměřené thrillery od významných světových autorů (jejichž jména neznám, protože tento žánr obvykle nečtu :-)). A to je všechno... a to vlastně vůbec není málo!!! Prostě dobrá kniha, kniha která dobře balancuje mezi neveselou situací současného světa a hranicí reálné reality... Jedinou výtku bych měl k závěrečnému cliffhangeru, který je možná až zbytečnou "popový"... ten telefonát od padoucha asi není nutný :-) Pokračování jsme se dočkali letos - s názvem Bílý most - a doufám a věřím, že autor nastavenou laťku udržel :-)

FRANKENSTEIN – NEW WORLD, VOLUME 2: SEA OF FOREVER - Mignola, Golden, Sniegoski, Bergting, Madsen, Robins (Dark Horse, 2025)
Jo, Frankenstein se spolu s dívkou Liljou dostal na povrch "nové" Země a snaží se putovat za bohyní, která se jí zjevuje.. a za nimi se blíží znovuzrozené zlo ztělesněné postavou Murka... monstra, ozvěny dávných časů (míněno naší Hellboyovské současnosti – např. v podobě mořské čarodějnice Bog Roosh). Vše co bylo v předchozím dílu je zpět, jen teď se pohybujeme převážně na moři... a zatím spíše snový příběh je navíc stále graficky oslňující díky skvělé práci dua Betgting/Madsen!

ŠESTNÁCT ZPŮSOBŮ JAK BRÁNIT OPEVNĚNÉ MĚSTO – K. J. Parker (Planeta9, 2025)

Hezká kniha, která loni sklidila mnoho zájmu a kladných recenzí (aspoň mám ten dojem), si letos o Vánocích našla cestu i do mojí Hromady nepřečtených... A když se přesunula do Batůžku čtených – tak zanechala smíšené pocity :-) Po stránce věcné je to fakt hezká kniha – ten trik s ořezem, kdy stránky nejsou stejně široké, je fakt super a je to i příjemné na dotek (teda doufám, že to byl úmysl nakladatele a není to jen výrobní vada mého výtisku :-D). Po stránce obsahu... no já vlastně nevím... Orhan, stavitel mostů, který vypráví historii povstání proti Impériu a úspěšné obrany Města proti povstalcům z vlastního úhlu je pro mě takovým spíše opruzem... jeho selfmockery styl vyprávění mi přijde spíše otravný... a navíc je to vlastně takový Forrest Gump... a toho už jednoho máme, ne? I ten děj mi přijde až moc nekonzistentní – ta lehká totální dílčí vítězství povstalců, ty spousty různých národů a lokací, které jsou v knize jen okrajově a spíše zbytečně zmíněny... nevím, prostě mi to celé nějak nesedlo... jako text je to napsané i přeložené dobře, ale prostě se s tím míjím... takže knihu holt čeká hezká cesta do knihobudky (nebo možná k mým odběratelům knih v restauraci V Rybníčkách :-)) A jestli je K. J. Parker opravdu pseudonymem britského spisovatele Toma Holta, tak vím, že to, Tome, umíš i výrazně lépe... třeba Tvoje Earth, Air, Fire, and Custard z roku 2005 patří mezi mé oblíbené knihy... a do knihobudky nikdy nepůjde! :-)

ĎÁBLI – Joe Abercrombie (Polaris, 2025)
Většina fantasy je vlastně buď nějaký quest nebo naopak tower defence, popřípadě jejich kombinace. (Jasně, to by se dalo asi říct i o většině scifi a asi i beletrie, ale u fantasy je to tak nějak víc zřejmé :-))) Občas nějaký autor do toho vnese nějaký originální koncept nebo píše tak zajímavě, že se automaticky stává něčím zajímavějším a z mého pohledu lepším (velmi často je to díky nějakému akcentu na zlo nebo nějakému novátorskému pojetí magie či jejího prolínání s technologií nebo tak něčemu)... Nemusí to být nutně dvojspisovatel Erikson/Esslemont s Malazí či V.E. Schwab s těmi jejími paralelními světy nebo Pratchett... někdy mi stačí i mnohem méně – humor, zajímavý jazyk, prostě něco, co mi dělá při čtení knihy radost. V posledních letech velmi populární Joe Abercrombie mi také sednul hned od počátku, před lety, díky trilogii První zákon i dalším knihám ze stejného světa... mimo jiné díky čtivému stylu a také kvůli poměrně hodně neurvalému zacházení s postavami :-) Loni vyšlí Ďábli jsou první knihou předpokládané trilogie z prostředí naší Země (byť trochu hodně alternativní :-))... a jsou quest :-) Jsou quest v tom nejčistším a nejstandardizovanějším slova smyslu (pokud míníme moderní fantasy a ne tu původní, kdy družiny byly tvořeny samými ctnostnými jedinci s ušlechtilými cíli). Družina hrdinů, kteří jsou různorodí – druhově, povahami i mentální kapacitou, přináší přesně dávkovanou (a poměrně očekávatelnou) dávku vzájemného škorpení, nenávisti a násilí. Quest o dovláčení následnice Trojského trůnu domů se odehrává na půdorysu nábožensky i korupcí prošpikované "středověké Evropy", ve světě, kde východní hordy jsou elfové, kde magie funguje, kde existují upíři i jiná mýtická stvoření... a kde je vlastně všechno šablona standardní "questové" fantasy, snad jen s trochou více krve a pokřivených charakterů. A v tento moment přichází pro mě to, že je to celé sice hrozně klišé – hlavně interakce postav uvnitř družiny hrdinů – ale že je to tak dobře napsané (tady je třeba zmínit tradičně výborný překlad pana Hořejšího), že jsem se výborně pobavil!!! Možná úplně nechápu, že to v nějaké anketě u nás vyhrálo knihu roku (někde jsem to zahlédl na interfernetu, třeba se pletu), protože to by znamenalo, že se tady loni nevydalo nic objevného, ale zcela beru, že je to výborná kniha a snad má i výborné prodeje (i já jsem toho důkazem :-))... hm, třeba to byly výsledky prodejů a ne anketa :-)

FATHER GAETANO'S PUPPET CATECHISM – Mike Mignola, Christopher Golden (Bad Hand Books, 2025)
Mignola je génius... a Golden vlastně asi taky... :-) Po nějaké době je tu zase nekomiksová kniha (jejich poslední beletristickou spoluprací byla asi Hellboy: Ztracená armáda (č. Crew, 2000) anebo vlastně Baltimore aneb Statečný cínový vojáček a Vampýr (č. Triton, 2011)), která je navíc mimo svět pověstného Mignolaverza či Outerverza... Příběh otce Gaetana je totiž z "našeho" světa, ze Sicílie, která se v roce 1943 vzpamatovává z konce nacistické nadvlády i z následků Spojeneckého vylodění... Ze Sicílie, kde do kláštera fungujícího i jako sirotčinec přichází nový kněz, jehož cílem je navázat kontakt s dětmi a přivést je k Bohu. No, a pak je tam ten malý chlapec Sebastiano se svou loutkou klauna... a také ta truhla s ostatními loutkami, které Gaetano začne kreativně využívat při výuce katechismu a které jsou tak trochu zvláštní :-) Výborné rychlé čtení – pro fanoušky hororu, pro fanoušky či zpochybňovače víry, pro fanoušky kvalitní literatury do kapsy a také pro fanoušky klasických mignolovských ilustrací. Když jsem si knihu objednával, tak jsem čekal nějaký zajímavý komiks (protože Mignolu nakupuji automaticky, aniž bych blíže zkoumal, o čem ta kniha je :-)) ... a dostal jsem super beletrii. Moc jsem si to užil a asi si brzo zkusím objednat i některou z Goldenovo samostatných knih...

CARRYING THE FIRE: AN ASTRONAUT'S JOURNEYS - Michael Collins
Dlouho, dlouho, dlouho... kniha, kterou jsem četl půl roku :-) Technická angličtina, malý font, ještě techničtější angličtina, ještě daleko techničtější angličtina... byla to fakt dřina :-) Životní příběh toho astronauta, který zůstal na orbitě Měsíce, zatímco Armstrong a Aldrin "slízávali smetanu" chůzí po povrchu Luny, je vynikající!!! Nejde jen o upřímný popis jeho života od pilotních počátků a první kroků ve skupině astronautů (včetně letu v Gemini 10) až po legendární let Apolla 11; jde i o kroniku o lidech, kteří se toho museli naučit neuvěřitelně moc! Ano, lidstvo má ve své historii takovou tu generaci polyhistorů devatenáctého století, různé génie století dvacátého, antické mozky, Leonarda da Vinciho... no, a pak tady máme astronauty šedesátých a sedmdesátých let - z doby, kdy nejlepší počítače kosmických lodí měly kapacitu, která se zdaleka neblížila dnešním mobilům, z doby, kdy se každý z nich musel naučit stovky a tisíce postupů a znalostí, aby tam nahoře přežil... Úžasná, výborná kniha... a pro mě i hrozně depresivní, protože tohle už je dávno pryč... nikam to lidstvo neposunulo... protože nám tady zústala ta naše přízemnost, malost, politikaření, tupost a každodenní problémy... a populismus :-/ I kdyby teď někdy brzo znovu někdo přistál na Měsíci, nebo raději na Marsu, tak už prostě to celoplanetární nadšení v objevitelské cesty je asi pryč :-/ Třeba se pletu, jsem starý skeptický člověk... Chci se mýlit, chci!

ZA SLOUPY HÉRAKLOVÝMI – Jakub Mařík (Mystery Press, 2025)
Kuba Mařík opustil scifi svět vesmírných bojů UTSS Salamis (viz někde tady o pár odstavců níže) a pustil se do světa fantasy bojů s jinou dimenzí :-) Na podkladě skutečných druhoválečných lidí, lodí a událostí (oceňuji tu věc s "ustřelením" přídě a zádě torpédoborce Javelin :-)) se čtenář dostane k průniku naší reality s jinou – plnou obyvatel, které chce využít okultní sekce nacistů k ovládnutí světa... a podobně okultní britské komando je odhodláno tomu zabránit. Autor v čtivém akčním textu pracuje s dávnými mýty lidstva, s reáliemi 2. světové války... a samozřejmě s další možností rozvoje postav a příběhu v následujících knihách... kde se asi dočkáme invaze poměrně nepříjemného nepřítele do našeho světa. Podobně jako ve zmíněné military scifárně jde o pohodové čtení, které výborně zabaví – a navnadí směrem k dalším svazkům... a to rozhodně není málo! :-)

WOLVERINE: NEPŘÍTEL STÁTU – Mark Millar, John Romita Jr. (Crew, 2025)
Co všechno jsem četl od Marka Millara? Bylo toho nepochybně dost – Civil War, Wanted, asi nějaký soudce Dreddy, Swamp Thing, Superman: Red Son, Old Man Logan, nějaký Ultimates, Kick-Ass... no, a teď tady je Wolverine s mozkem vymazaným Rukou, Hydrou a ještě nějakou tajnou společností, jejíž jméno si nepamatuju... Wolverine, který vraždí superhrdiny, aby z nich Hydra mohla udělat nemrtvé vojáky a následně mohla vyhubit život na Zemi, což je takový nějaký ultimátní cíl k tomu, aby vše bylo oukej :-) Je to super a současně velmi nepříjemné čtení – když je vidět, jak to zlo brutálně vítězí :-) Je vidět, že Millar opravdu umí přijít s nečekanými nápady a že Romita je umí graficky neuvěřitelně dobře zobrazit! Na to, jak je příběh nabitý desítkami marvelovských charakterů i častými změnami prostředí, tak se v něm celou dobu dá dobře orientovat a užít si vynikající akci. Ta tisícovka ceny by se mohla zdát hodně, ale stojí to za to! V kontextu mých zkušeností je zajímavé, jak hlavní antagonista Gorgon je v komiksu silný, když v Marvel Snap je to karta poměrně na houby :-D Druhou zábavností s Gorgonem je pak nečekané, a svým způsobem vtipné, typo v českém vydání, kdy hned v první kapitole, když se padouch představuje (poté, co propíchne Wolverinea mečem), tak se tam hned dvakrát uvádí jako "Gordon" :-D asi nějaká autokorekce při českém letteringu :-)

SPINAL TAP – The End Continues (2025)
Na co se nejvíc těším/těšil jsem se v roce 2025? Na film Spinal Tap II: The End Continues!!! Ano, toto těšení je ve skutečnosti spíš na rok 2026, kdy to, doufám, vyjde na DVD nebo BluRayi, ale i tak... navíc nad tím bude omen nedávné tragické smrti režiséra Roba Reinera, ach jo :-/ Prozatím si musím tedy vystačit se stejnojmenným albem, které je není ani tak soundtrackem k filmu ale spíš další řadovou deskou skupiny... a bohužel řadovkou výrazně nejslabší. Podle mě to ani není tak o tom, že všem třem hlavním protagonistům je skoro osmdesát (teda basákovi Dereku Smallsovi aka Harry Shearerovi je dokonce už 82), ale spíš tím, že jim prostě chybí nějaký větší hudební impuls... no dobře, kecám, je to tím věkem :-D (ale Smallsovo 7 let staré sólové album bylo fakt super). Jak Break Like the Wind (1992), tak Back From the Dead (2009) jsou plnohodnotné rockové desky, zatímco The End Continues je prostě spíš něco jako poklidné rozloučení s nejlepší kapelou na světě, s mírnými ozvuky bývalé pompéznosti v několika skladbách... navíc mi přijde, že je nějak odfláklá postprodukce s ohledem na různou hlasitost skladeb :-/ Čili ještě pár týdnů to budu v přehrávači poslouchat... a pak se CDčko přesune do fochu s collector's items a tam asi zůstane :-) Jo, a teda nová bubenice Didi Crockett je hoooodně dobrá (a je jedno, že ji zřejmě čeká osud všech bubeníků Spinal Tap :-D a že její pravé jméno je Valerie Franco :-D)

HALESTORM, support BLOODYWOOD – the nEverest tour, Praha, Lucerna, 3.11.2025
Takže za prvé: Lucerna nezklamala, zvuk byl zase zahuhlanej, zejména v basech... no nic, měli vlastní aparát, tak to asi jde trochu za zvukařem. Za druhé: Bloodywood je prostě takovej nu-metal s přesahy do lidových indických nápěvů, maj zpěváka a mluviče, a hodně je to o rytmice... a nejvíc se mi na jejich produkci líbila merchová barevná trička se slony :-), nebylo to utrpení, ale jako předkapela mě moc chlapci nezaujali. Za třetí: Lzzy Hale to naživo fakt uzpívá jako na deskách, Joe Hottinger opravdu není špatný sólový kytarista, Arejaj Hale už je nepochybně světová bubenická špička – a to hraje dvojšlapku a ne dva kopáky :-) a Josh Smith má tu basu dobře zmáknutou. Halestorm mě nezklamali a hezky jsem si to užil. Zahráli, pokud si matně vzpomínám 2 věci z první desky, 5 ze Strange Case..., asi jednu věc z desky třetí, z Vicious asi nic, ze čtyřky asi jen Back From the Dead... a z aktuálního alba Everest nejméně 6 věcí... možná jsem něco pominul, ale ta hodina a půl (včetně přídavku) uběhla fakt rychle :-) Jediné, co celou show trochu rozbíjí je to zapojování, přisunování kláves pro Lzzy – za mě by byl lepší buď jeden blok s piánem nebo holt všechny klávesy bude hrát basák Josh (nebo nějaký touring keyboard player) – na druhou stranu je to jejich standardní repertoár :-) A teda kytarový technik Joe Hottingera se fakt zapotí, střídá to skoro na každou skladbu – 2 Les Pauly (zelený a sunburst), něco nevím co, červené SG, něco jako Gibson Flying V (nebo je to custom tohoto tvaru) a SG tmavý doubleneck... a možná jsem na něco zapomněl :-) A závěrem bych rád dodal, že jsem si nekoupil žádné nové tričko – tričko Halestorm už mám dávno a výše zmíněnému božímu slonovi od Bloodywood jsem odolal :-) Takže si v klidu můžu, jako odměnu, koupit v Metalshopu buď nějaké DIO tričko nebo několik knížek :-)

VYŠEHRADSKÝ INCIDENT – Vlado Ríša (Golem Ríša, 2024)
Když jsem v předchozí minirecenzi ("předchozí" znamená o pár centimetrů níže) zmínil, že české autory pro mě ke čtení primárně vybírá nakladatelství Mystery Press, tak toto je výjimka, kde jsem rovnou šel za jistotou autora, s kterým se průběžně potkávám od počátku devadesátých let (jo, Gooka :-)) a o kterém jsem si jistý, že zejména jeho povídková tvorba je dobrá a zajímavá. Sedm fantasy rudolfínských povídek spojených postavou Jana Ondřeje z Čechodolu aka starého slovanského boha Velese mě hodně pobavilo. Je to příjemné, zábavné čtení plné démonů, andělů, divných bohů a bůžků… a jejich častého skonu rukou hlavního protagonisty, který ač je poměrně všemocný, je dobře napsaný a sympatický. Kdo se chce pobavit rychlou, oddechovou četbou plnou křesťanské, slovanské, jihoamerické, africké mytologie (prostě monstra a kouzla all the way), tak určitě neprohloupí.

ITALSKÝ GAMBIT, KOUŘOVÉ ZRCADLO a MRTVÁ BLUDIČKA – Vladimír Šlechta (Mystery Press, 2024-25)
Není to úplně tak, že se českým autorům vyhýbám, ale mám v Hromadě nepřečtených tolik knih, že na to prostě nemám kapacitu. Druhá věc je, že českých autorů je hrozně moc (a tím myslím jen SF/F žánrové autory), že je to nerealistické jak z hlediska finančního, tak z hlediska místa v domácí knihovně (jasně, máme knihobudky, ale furt je v tom ten finanční aspekt). Zvolil jsem nakonec cestu pohodlnosti, specializace, omezení výběru a důvěry… a prostě věřím vkusu nakladatelství Mystery Press, Toma Němce a jeho redaktorů :-) Začalo to Kubou Maříkem a jeho space military knihami o UTSS Salamis (viz někde níže na této stránce, a kecám, začalo to Životem válečníka od zmíněného Toma Němce, ale to se nepočítá :-D) a bude to pokračovat dalšími knihami… většinou od autorů, kteří šli po křtu knihy do hospody :-). První tři svazky z rudolfínské historické detektivky od renomovaného Vladimíra Šlechty (kdo okolo roku 2000 nečetl Krvavé pohraničí či Ostří ozvěny, že? :-)) jsou právě takovým příkladem. "Detektiv" Jakub Jelínek z Hiršbergu se potkává se spiknutími, vraždami i reálnými dobovými postavami včetně magistra Kellyho či Petra Voka z Rožmberka… a za pomoci přátel, protivníků či služeb a protislužeb přináší svižné a sympaticky napsané příběhy s příchutí mnoha zajímavých informací o historii naší země na přelomu 16. a 17. století. Slovo detektiv jsem dal do uvozovek schválně, protože zchudlý šlechtic Jakub je spíš takový lepší errand boy, který rozhodně není hloupý, ale je poměrně ve vleku událostí… ale tak nějak sympaticky… je prostě vidět, že autor umí :-) Jedinou výtku mám k tomu, že podle mě takovéto literatuře sluší paperback více než hardback (a navíc nezabírá tolik místa v knihovně), ale Mystery Press chce holt vydávat i fyzicky hezké knihy, co nadělám :-D

ALICE COOPER – Pretties for You (1969), Easy Action (1970), Love It to Death (1971), Killer (1971), School's Out (1972) a The Revenge of Alice Cooper (2025)
První tři desky Alice Cooper (schválně neskloňuji, protože toto je o kapele a ne o následné sólové dráze Vincenta Furniera :-)) jsou zhruba stejně zbytečné jako první desky Pink Floyd
:-D Jsou to v podstatě jen zvuky a do nich deklamace... a nepochybuji, že dobové publikum na LSD to mohlo tu a tam i bavit :-) Na Love it to Death pak již pomalu začínají být známky toho, že umělci se naučili své nástroje ovládat (a získali producenta Boba Ezrina) – průlomový singl I'm Eighteen/Is It My Body je toho důkazem :-). Killer a hlavně School's Out jsou už "normální" hardrockové desky, které je radost poslouchat! ... jo, a pak tady máme letošní reunionové (první od roku 1973, haha) album starých pánů (mínus kytarista Glen Buxton, který zemřel v roce 1997)... kteří to stále umějí pořádně rozpálit, kteří těží z toho, že sám Alice Cooper je sólově stále aktivní a "umí to"... a kteří si prostě pro radost natočili kvalitní rockové album!

HALESTORM – Everest (2025)
Tý jo, tak ona je to už šestá deska :-) Po předchozí (2022), z mého pohledu hudebně spíše nevýrazné, desce Back From the Dead je tady nahrávka, která mě opravdu hodně baví – a která podle mě kapelu trochu vrací do doby prvních dvou alb (2009 a 2012), jen v muzikantsky vyzrálejší a tvrdší podobě. Mezi povedeným mixem pomalejších věcí a rockovějších vypalovaček se skví singlovka Darkness Always Wins... a hlavně titulní skladba, kterou si ve svém soukromém žebříčku skladeb, které vyplýtvaly vynikající riff/nápad aniž by ho dostatečně vydojily :-), řadím hned za vynikající Shivers z poslední desky Ronnie Jamese Dia (Master of the Moon, 2004). V Shivers je vynikající riff/motiv v závěru... a jen marně uplyne :-) a v Everest je naopak na začátku... :-)

LIFE ON EARTH – David Attenborough (první vydání 1979, toto vydání William Collins, 2019)
Jestli nemusím nějaký druh dokumentárních filmů, tak jsou to ty o živé přírodě... specifikuji – ty, kde je celý díl zaměřený na jeden živočišný druh; specifikuji více – hlavně na velké savce v Africe :-) Naopak mám rád dokumentární filmy o živé přírodě ve smyslu krajina, zajímavá místa na zemi – kde se samozřejmě objevuje i fauna – ale zaměření je více komplexní. Tolik úvodem :-) A po úvodu začíná naprosto úmorné čtení obsažného, podrobného a vynikajícího textu. Termín "úmorné" jsem použil zejména proto, že anglické termíny pro většinu rostlin, savců, ptáků, ryb a zejména hmyzu jsou úplný mor, na který často nestačí ani můj slovník :-) Některé druhy snad ani nemají český ekvivalent – a u jiných ani netuším, co si mám představit – ani v češtině :-D Evoluce života na zemi do jeho současné podoby je popsaná tak, že člověk okamžitě chápe, proč se Attenborough stal jakýmsi etalonem dokumentů o Zemi a přírodě – je to fakt paráda. Doporučuji... i jako přírůstek do té části knihovny, kde jsou encyklopedie, i když kniha encyklopedií není. A ano, fotografické přílohy jsou úžasné (u mně vede albínský axolotl :-))

SIMPSONOVI: VYPEČENÝ KOMIKSOVÝ VÝKLEP (Crew, 2025)
Zcela nepochybně (doufám) jsem již někdy chválil Simpsonovské komiksy vydáváné u nás nakladatelstvím Crew. Měsíční Bart Simpson/Simpsonovi je více pro děti, ale i tak velice zábavný... no, a průběžně vydávané "velké" knihy jsou pak naprosto boží, nekorektní, dospělé, ustřelené a vůbec vynikající. Jedinou jejich nevýhodou je to, že se všechny jmenují stejně, fakt díky, pánové z Crwe :-P Takže Vypečený komiksový výklep je asi zatím poslední vydaný, ale vlastně si tím nejsem jistý... a stejně tak si nejsem jistý, kolik jsem těch knih za ty roky vynechal anebo naopak, kolik jich mám dvakrát :-) Všechny ty svazky jsou dobré... občas je tam nějaká "povídka" slabší, občas ulítlejší... a někdy se zadaří, že je to celé opravdu memorable... a takovým případem je právě Výklep :-) Od úvodního časosmyčkového vyprávění dědy Simpsona přes souboj superhrdinů s matematickým padouchem či pověstnými Kameníky, všechno se neuvěřitelně podařilo. Navíc je tam několik momentů, kdy jsem ležel smíchy na zemi – superhrdina Gerontoman je dost dobrý... ale hlavní bomba je subplot balónového příběhu, kdy se Líza pokouší dostat na esoterický festival a je zavezena náklaďákem plným čočky do Krustyburgeru... kde zjistí, že krustyburgery se dělají z čočky: "Co tady děláš? Nikdo se nesmí dozvědět, že naše hovězí krustyburgery jsou ve skutenosti vegetariánské!"... a začne se radovat, že si může s rodinou pochutnávat na burgeru a hranolkách bez pocitu viny... a následuje: "Ne tak docela, hranolky se vyrábějí z žirafích růžků." :-D :-D :-D

THE SPITFIRE MANUAL 1940 – ed. Dilip Sarkar (2010)
Mezi nonfiction knihami, které mám doma, bude manuál ke Spitfiru (verzí IIa a IIb) patřit k těm nejméně stravitelným pro normálního čtenáře... což mi je jedno, protože tu knihu asi nikdo jiný než já číst nebude. Faksimile původního, dobového návodu k používání legendárního stíhacího letounu je hlavní součástí svazku, dalšími, neméně zajímavými kapitolami jsou povedený úvod o vzniku, vývoji a kariéře Spitfiru z pera editora – na celých 32 stránkách podává lepší informace než mnoho specializovaných monografií – a také dobové rukověti a rady pro stíhací piloty sepsané na základě bezprostředních zkušeností tehdejšími esy a významnými piloty jako byli Johnie Johnson nebo A. G. Malan. Jak občas u některé knihy píšu, že rozhodně není pro každého – nebo že je jen pro fanoušky nějakého oboru či věci... tak o spitfirovském manuálu to platí dvojnásobně :-)

AS YOU DO – Richard Hammond (2008)
Někdy si budu muset dát chvilku a spočítat, kolik knížek spjatých s Top Gearem mám :-) Jasně, vedou sebrané sloupky Jeremy Clarksona (plus těch pár novějších knih o jeho farmaření)... druhý bude určitě James May – který má nejširší záběr, a hlavně ty jeho rekonstrukce hračkového světa v James May's Toy Stories jsou nejlepší!!! A od Hammonda mám teď asi tři až pět? Budu se na to muset fakt podívat :-) As You Do je pohledem do zákulisí natáčení dvou speciálů Top Gearu – Polárního a Botswanského –, plus v knize máme i něco z autorova osobního života při povodních v Británii v roce 2007 a na závěr zážitky z natáčení dokumentu o motocyklové kaskadérské legendě Evelu Knievelovi. Všechno je to zajímavé a zábavné čtení a zejména zážitky z přípravy na cestu se psím spřežením na severní pól jsou až neuvěřitelné. Díky knize čtenář navíc získá alespoň trochu náhled na práci štábu při natáčení Top Gearu. Pro fanoušky zmíněné trojice TV presenterů (bože, to je debilní termín) je As You Do jasnou povinností, pro ostatní by mohlo jít o příjemné oddechové čtení plné zajímavých informací ze světa, s kterým se normální člověk moc nepotká :-)

DIABLO IV (PS5, 2023)
Moje konzolové hraní se za posledních několik let poměrně proměnilo. Vzhledem k nedostatku času a jiným vlivům už takřka nehraju normální hry. Myslím tím hru, kterou si koupím, s příběhem – a potřebou ji dohrát :-) Poslední byla asi výborná Far Cry 6 před pár lety... pak jsem si ještě koupil Horizon Forbidden West – a tu jsem zatím pořád ještě ani nerozbalil :-P Moje neschopnost a nemožnost věnovat hraní souvislé časové úseky vede k tomu, že teď hraju hry, kde jde rychle odehrát kus něčeho a pak se k tomu zase vrátit – třeba po delší době, bez ztráty kontinuity. Poměrně dlouho jsem tak hrál (a stále se k tomu vracím) Gran Turismo 7, kde prostě odjedu pár závodů a je to. Na měsíců jsem propadl World of Warships Legends (což je verze WoW pro konzole) – to je fakt super zábava, bitvy trvají maximálně čtvrt hodiny, hra vyžaduje jisté taktické přemýšlení a současně je tak nějak správně slow-paced (jo, velké lodě mají prostě setrvačnost v pohybu a velká děla se nabíjejí pomalu) a navíc jsou v ní moje různé oblíbené lodě z první i druhé světové války. V poslední době se pak, často kooperativně, věnuji Fortnine, neboť mám adekvátní spoluhráčky :-) Btw. dříve bych si nikdy nepomyslel, že budu na konzoli hrát nějaké onlinovky... ale člověk míní... No nic :-) A teď k nadpisu... služba PS plus (nebo jak se to jmenuje), pro kterou mám roční předplatné, nabízí různé zajímavé hry "zdarma" ke stažení z daného katalogu... a navíc měsíčně přináší další více či méně dobré hry k dočasnému využití. Tu a tam něco stáhnu a zkusím... a smažu, protože na to většinou nemám čas... No, a tento měsíc (červenec 2025, pro mé budoucí já :-)) se nabídce objevilo Diablo IV... které původně vyšlo v roce 2023... tak to jsem musel :-) Diablo 1 a 2 jsem hrál na PC do zblbnutí (jedničku zcela nepochybně v nějaké upirátěné verzi). Diablo trojku jsem už měl na konzoli (PS3), a pokud si to pamatuju, tak mě poměrně bavilo. Takže PSpětková verze čtvrtého dílu ve mně vzbuzovala velká očekávání... no... ehm... jasně... ano... je to Diablo... které má nový strom schopností (nebo jak se tomu říká) a způsoby vylepšování zbraní a zbroje, nový příběh (ten ujde), starou grafiku (to nemíním jako závadu, prostě to zůstalo diabloesque, což je dobře, kdybych měl televizi s úhlopříčkou pět metrů, tak bych možná viděl next-gen grafiku, takhle velký rozdíl nevidím) a naprosto nesmyslný požadavek na trvalé připojení online ještě vylepšený tím, že se rozhodli z toho udělat tak trochu MMORPG... takže se vám tam motaj ostaní hráči, s kterými se můžete spojovat do klanů, dělat raidy, chatovat... prooooč???? JÁ NECHCI!!! Já chci Daiblo – normální singleplayer. Hra se dá v klidu hrát v jednom, ty cizí lidi tam nemusím mít... a tím pádem bych ani nemusel být furt online a připojený na nějaký herní server Blizzardu. A protože jinak hra nic objevného nenabízí – a množství generických předmětů padajících z nepřátel a beden bych čekal spíše od looter shooterů typu Bordelands (kde mi to tolik nevadí) – tak možná ani nedohraju první akt a radši si uvolním harddisk! Jo, a teda ten akcent na mikrotransakce je fakt velkej!

DALŠÍ DÁVKA CDČEK:

THE DARKNESS – Dreams on Toast (2025)
Za prvé – 33 minut je málo, chlapci... Za druhé - i když je to zatím jasně nejslabší deska kapely, tak je pořád dostatečně zábavná, abych nelámal hůl... Za třetí – konečně jsem pochopil, proč Darkness mají ty divné názvy svých alb – je to proto, aby se ve vyhledávačích našla na první dobrou :-)
A teď – proč je osmá deska kapely tou zatím nejslabší... protože je tam hrozně výplně ... kromě skvělé, a totálně darknessque I Hate Myself (ten videoklip je teda, ehm... no... velmi specifický :-D), mi už v hlavě uvázla jen úvodní, zábavně komerční Rock and Roll Party Cowboy... a zbytek je prostě výplň, navíc výplň, která mi přijde hrozně americká, což je směr, který se k The Darkness prostě nehodí... je tam příliš mnoho středních temp, jsou tam ty country líznuté věci The Longest Kiss a hlavně Cold Hearted Woman... Takže ano, jako příspěvek do mojí kompletní kolekce CD skupiny ano, ale že bych se ke Snům na toustu výhledově vracel se stejnou frekvencí jako k předchozím řadovkám, to tedy určitě ne...
AVANTASIA – Here Be Dragons (2025)
A teď je tu desátá ukázka toho, jaký je Toby Sammet produktivní... a jak trochu uvíznul v kruhu. Ono to již tak trochu vypadalo na předchozích deskách, že možná dorazilo tvůrčí vyčerpání (a já se nedivím, toho materiálu za ty roky složil fakt hodně, tý jo, první deska Avantasie byla v roce 2001... a k tomu ještě 10 desek s Edguy) a výsledkem je takový jako kompaktní, uniformní Avantasia materiál, kde ani po několikátém přehrání v podstatě si nejsem schopen zapamatovat nějakou skladbu, riff... a tentokrát necítím ani nějaký významný přínos hostujících zpěváckých hvězd – tentokrát hlavně Kiske, Tate, Catley, Atkins plus pár dalších, které jsem před tím neznal. Ještě tomu dám samozřejmě pár týdnů šanci, v rámci přehrávání si tohoto balíčku nových CD v přehrávači... ale první dojmy zatím fakt spíše nic moc.
BODY COUNT – Murder 4 Hire (2006)
Čtvrtá deska mých oblíbenců Body Count mě přivedla ke zjištění, že mi chybí jejich třetí deska Violent Demise: The Last Days z roku 1997 :-) Po devítileté pauze Body Count vydali desku, na které poprvé chyběli zakládající členové bubeník Beatmaster V a kytarista D-Roc (oba zemřeli) a o které se Ice-T vyjádřil spíše negativně. Podle mě je to poměrně slušná deska, možná tak trochu přechodová – produkcí a zvukem navazuje na první desky z devadesátých let... a současně již evidentně připravuje půdu pro bombu, která pak přišla v roce 2014 s mým jejich asi nejoblíbenějším albem Manslaughter. Žádná skladba vyloženě nevyčnívá, ale je to ta správná klasika s riffy až často sabbathovskými, výbornou rytmikou... příspěvek nového basáka Vincenta Price k vokálům je také výborný.
BODY COUNT– Merciless (2024)
A teď skok o čtyři desky dál – do loňského alba Merciless :-) Úplně mě překvapilo, že předchozí deska Carnivore je už 4 roky stará, jak ji poměrně často poslouchám, tak se mi to nespojilo :-) Merciless je hudebně jejím přímým následovníkem – ubylo výrazných riffů, přednost má hutný, kompaktní zvuk poháněný úžasným Ill Willem za bicí soupravou... Jako je tradicí na mnoha deskách Body Count, je tu jeden cover – po různých očekávatelných Hendrixech, Motorhead či Slayer je to tentokrát opravdové překvapení – tvrdá, Icem-T přetextovaná verze Comfortably Numb od Pink Floyd... a co víc, sám David Gilmour si tam zahrál sólo!!!! Texty jsou zase typický Ice-T, takže poměrně ostrá reflexe toho, co se děje v současné Americe – a tentokrát také hororové filmy :-) Ještě k tomu hutnému zvuku a skladbám... začíná být pro mě záhadou (a pomalu zvažuji nějaké intenzivnější googlení), proč už druhé album za sebou nemá kytarista Ernie C, dříve skoro výhradní skladatel, ani jeden "writing credit"... je to podle mě škoda, protože on byl zcela nepochybně zdrojem těch heavy riffů, které mě původně k Body Count přilákaly!
LIVING COLOUR – Shade (2017)
Jak si nic nepamatuju, tak se mi blbě identifikuje, kdy jsem byl na koncertech Living Colour... jednou v Lucerna Music Baru (Google říká asi 2013) a jednou v tý Retro Music Hall (Google říká 2006) na Vinohradech. Zejména koncert v Retro byl významný, protože zpěvák Corey Glover zrovna onemocněl – a oni to přesto nezrušili a odehráli úžasný set jako trio, vokály táhnul hlavně kytarista Vernon Reid... a Corey Glover na konci pak odchraptěl dva přídavky, to už se dneska nevidí (jediný, kdo byl na tom podobně – a zase v Retru – byli v roce 2011 Mr. Big... zpěvák Eric Martin náhle onemocněl a trio Gilbert, Sheehan a Torpey nám ukázalo neuvěřitelný nářez). A teď zpět k Shade – první tři desky Living Colour (Vivid – 1988, Time's Up – 1990 a Stain – 1993) mám hodně rád, zejména Stain je podle mě jednou z nejlepších metalových desek devadesátých let. Ty další dvě desky po jejich reunionu na začátku tisíciletí mě minuly (neúmyslně), a teď mám v přehrávači Shade... a jsem velice, velice, velice spokojený... deska je super, Vernon Reid dokazuje, že stále patří mezi nejzajímavější a nejlepší rockové kytaristy na světě (v mém pomyslném žebříčku je, právě spolu se zmíněným Paulem Gilbertem) hned těsně za legendami typu May, Iommi či Box), léty prověřená rytmika Calhoun/Wimbish je vynikající... a u zpěváka Corey Glovera jen můžu litovat, že jsem si tehdy nekoupil tu jeho sólovku Hymns (1998), když ji měli ve slevě v Bontonlandu... teď už asi nepůjde sehnat.

MIGHTY MARVEL MASTERWORKS: CAPTAIN MARVEL - Thomas, Drake, Colan, Heck

Je zelenej!!! Teda má zelenej kostým s bílými doplňky!!! No, možná bílej se zelenými doplňky!!! :-) Prvotní příběhy jednoho z nejmocnějších hrdinů (a následně hrdinek) Marvelu z přelomu let 1967-68 jsou... jsou... klasické... Kreeský hrdina (a současně řadový člen jejich sil) Mar-Vell se poprvé dostává na Zemi a potýká se s kdečím - robotickým Sentrym (Sentryem? :-)), nebezpečným Metazoidem ze Sovětského svazu, s energetickým Solamem i neuvěřitelmým (a vlastnostmi dobově přestřeleným) Quasimodem... a také s mým oblíbencem, superarogantním Namorem... a také s typickou "lidskou" žárlivostí v podání jeho nadřízeného, plukovníka Yon-Rogga... Je to hrozně příjemné a zábavné komiksové retro počtení z doby, kdy všechno bylo jednoduší, neuvěřitelnější a marvelovitější :-) Jako bonus je tu pak poslední, parodický příběh (od stejných autorů), který by mohl bez problému mezi nejlepšími díly magazínu MAD nebo, pro naše končiny, Clevera a Smarta :-) Tuto sérii Marvelovských počinů u nás asi nikdo nevydá... škoda... do jisté míry nám to alespoň suplují ty různé komplety od Hachette, které taky přinášejí momenty z původních komiksových začátků :-)

5MAŘÍKŮ – a.k.a: Ve stínu slunce (2020), V ledovém sevření (2021), V Krvavém pásu (2022), V mrtvé zóně (2023) a V jámě lvové (2024, vše Mystery Press)
Poté, co jsem si nechal podepsat (a následně přečetl) povídkovou sbírku V nefritové kleci (2024, Mystery Press), tak jsem splnil, co jsem si předsevzal... a přestal psát věty plné interpunkce :-) Zakoupil jsem a rychle za sebou přečetl všech pět vesmírných scifi románů Kuby Maříka o dobrodružstvích kosmické válečné lodi UTSS Salamis a jejím boji proti nepřátelské rase Korzárů. A jak jsem předjímal o několik textů níže, tak jsem nebyl zklamán – velmi dobře jsem se pobavil. Klasická akční vesmírná střílečka, plná soubojů lodí ve vakuu i mariňáckých bojů muž proti muži na povrchu planet i v interiérech vesmírných stanic a lodí, je příjemným a rychlým čtením pro chvíle oddechu. Kromě vhodně zakomponovaných popkulturních odkazů (divné, že to řadím na první místo, že? :-)) se autorovi podařilo stvořit řadu poměrně zajímavých, sympatických – a hlavně zapamatovatelných hrdinů, dobře zakomponovat mimozemské rasy... a tak nějak vůbec stvořit příjemné čtení. Z mého pohledu jde o hezky vyrovnanou sadu pěti akčních knih, kde je pro mne jedinou slabinou závěrečný, rozuzlovací, díl, kde je toho možná namíchaného až zbytečně mnoho – a já osobně bych třeba vůbec nemusel mít k dispozici tu linii o "vzniku" Korzárů – vůbec by mi nevadilo, kdyby zůstali neznámou, i když poraženou, hrozbou :-)

BOWLING WITH CORPSES & OTHER STRANGE TALES FROM LANDS UNKNOWN – Mike Mignola, Dave Stewart, Clem Robins (Dark Horse Books, 2025)
Po dlouhé době knížka, kterou Mike Mignola nejen napsal ale i celou nakreslil (s přispěním oblíbených koloristy Stewarta a letterera Robbinse). Je milé vidět tu skvělou mignolovskou kresbu na každé stránce!!! Příběhy o mrtvolách, dávných rasách, stvoření světa i dávných bozích jsou od autora vždy výborné... a dokonale fungují i mimo to tzv. Mignolaversum a.k.a Hellboy Universe. Máme tady dávné říše a města; maníka, který zabíjí warlocky rukou mrtvého krále (tu ruku vyhrál v kuželkách proti mrtvolám); pirátku, která se vyvlíkla ze služby u Ďábla; historku o setkání s králem koboldů... na necelých sto stránkách je toho opravdu hodně! Již tradiční v mignolovských knihách je pak závěrečných pár listů věnováno náhledu do autorova skicáře... super, prostě super!
FRANKENSTEIN: NEW WORLD – Mignola, Golden, Sniegoski, Bergting, Madsen, Robins (Dark Horse Books, 2023) Frankenstein je pod zemí... a je pasivní, nehybný, medituje v jakémsi gazebo a funguje jako orákulum a něco jako skorobůh pro enklávu lidí, pozůstatku lidstva po událostech B.P.R.D. Hell on Earth a Ragnarok. Nahoře na Zemi po očistě už zase bují život – a Frankenstein se, díky dětským vizím a zvědavosti vydává na cestu vzhůru... kde se setká nejen s novou faunou a flórou, ale i s civilizacemi, které se tam vyvinuly – evidentně z pověstných žab... ale také pocítí náznaky zla, které se, samozřejmě také odněkud začíná hrabat ven. Je až neuvěřitelné, jak uvěřitelně :-) dokáže Mignola navázat na zkázu světa, kterou předtím provedl v Hellboyově světě! A stejně neuvěřitelné jsou barvy nového světa – kresba Petera Bergtinga je tradičně vynikající, ale kolorování od Michelle Madsen, to je úplná bomba!
MORTAL TERROR, Volume One – Golden, Lebbon, Bergting, O'Halloran, Robins (Dark Horse, 2024)
Není na tom vlastně nic divného... upíři si v klidu žijí v podzemním Londýně a někteří z nich si začínají uvědomovat, že na povrchu asi fakt jsou nějací mýtičtí lidé, kteří se je snaží zničit, popřípadě přeměnit (pokousáním) v teplokrevné smrtelníky... a vede je nějaký Dracula, který již upíry infiltroval a oblbuje jejich ženy i muže! :-) Již úvodní scéna, kdy lidští teroristé vyhodí do luftu střechu podzemního tunelu a všichni upíři, kteří tam v klidu cestují vlakem, jsou spáleni slunečními paprsky na prach, je opravdu memorable... a stejně tak je povedená celá knížka sestávající se z původních 4 sešitů vydaných v letech 2023-2024. Jo, a obálka je od Mignoly!!! :-)

LEND AND LEASE 1941-45: VELKÁ VLASTENECKÁ LEŽ – Alexej I. Kondratěnko (Mgr. František Kuník: Ceskycestovatel.cz, 2020)
Tak jsem si přečetl další z knížek, kterou bych, vlastně neměl číst já (protože už o daném tématu něco tuším) ale ti moji spoluobčané, kteří s láskou vzpomínají na bolševika, myslí si, že Rusko je nejlepší země na světě, domnívají se, že Stalin s Hitlerem nikdy nespolupracoval... a že druhou světovou válku celou vyhrál Sovětský svaz a západní Spojenci mu při tom jen vlastně překáželi... To, že by si tuto knížku měli přečíst také současní Rusové, je nasnadě... ale předpokládám, že autor je tam na indexu, protože popisuje skutečnou historii a ne tu ohnutou pravdu, kterou desítky let tlačili do lidí komouši a dál v tom pokračuje i současná ruská nomenklatura. V kostce... kdyby se dalo spekulovat, jak by dopadl hitlerovský útok na SSSR v roce 1941, kdyby západní státy soudruhům nezačaly okamžitě dodávat nejen zbraně a munici, ale hlavně náklaďáky, stroje a výrobní linky, lokomotivy, vagóny a koleje, tak bych si tipnul, že by to Moskva asi neustála... Kromě zajímavého, a fakt velmi poučného faktografického výčtu neuvěřitelného množství materiálu, který bolševik obdržel (a často nezaplatil či tak nějak zapomněl po válce vrátit), je poměrně hodně textu věnováno i praktickému využití a příběhům některých dodávaných typů letadel a tanků i jejich sovětských uživatelů. Knihou se tak jako hezky táhne poměrně jasný autorův názor na zločinnost a paranoiu Stalinova režimu i nesmyslné zatajování historických faktů v současném Rusku... na druhou stranu, že různá špatná rozhodnutí nešetří ani Spojence :-) Samostatnou kapitolu pak tvoří bohatá obrazová dokumentace – nejen dobové fotky, ale i schémata bojové techniky, její dobové i současné barevné kresby – v tomto ohledu fakt paráda. Jedinou větší vadou je pak jistá neučesanost textu plného vsuvek... a občasné hrubky i/y, zejména v popiscích obrázků... ale dá se to vydržet. Navíc vyloženě zvažuji ještě nějaké další tituly nakladatele, pro fanoušky military historie má poměrně zajímavou nabídku.

THE FIRST MEN IN THE MOON – H. G. Wells (1901, toto vydání Penguin Classics, 2005)
Marně přemýšlím, jestli jsem četl Verneovo Do Měsíce (a.k.a. Ze Země na Měsíc, 1865)... určitě ano, někdy v dětském věku, matně si vzpomínám na to dělo, co ty hrdiny na náš satelit vystřelilo. Asi mi to tehdy přišlo v pohodě – přece jen projektil z děla je blízko raketě... ale zajímalo by mě, jak by si můj dětský mozek tehdy poradil s Wellsovým konceptem "cavoritu" - kovu, který má antigravitační vlastnosti :-) První muži na Měsíci jsou fakt doboví – když se člověk příliš nezamýšlí nad technologickou stránkou věci (která částečně odpovídá dobovému vědeckému poznání a částečně je tak trochu odfláknutá), tak jde o klasický (proto Penguin Classics, že? :-)) dobrodružný román psaný v první osobě, kde prezentující je vlastně tak trochu náhodným účastníkem dění (ve stylu toho inženýra ve verneovce Vynález zkázy, který byl unesen piráty jen jako vedlejší produkt při jejich zájmu o vynálezce Thomase Rocha) a současně blbečkem, který to vše tak trochu zkazí (ve stylu jiných hrdinů, kteří mě teď nenapadají :-D). Z hlediska dobové dobrodružnosti je tam vše – trochu šílený vynálezce, tupí pomocníci, objevitelská cesta (v kouli z cavoritu na Měsíc), divní domorodci (tedy Selenité), dramatický návrat... a netypická koda, kdy ze zachycených útržků vysílání je čtenáři rekonstruován další pobyt druhého cestovatele na Měsíci a podána sociologická sonda do existence Selenitů i lidstva samotného. Román určitě není, pro současného čtenáře, úplný trhák, ale jako příjemné počtení bohatě postačí. Plusem tohoto vydání je také bohatý poznámkový aparát a pěkné předmluvy, včetně krátkého autorova životopisu z pera jeho znalce Patricka Parrindera.

V NEFRITOVÉ KLECI – Jakub Mařík (Mystery Press, 2024)
Když jsem si před lety založil tyto stránky a začál psát minirecenze na hudbu, knihy, filmy a počítačové hry, tak jsem se zařekl, že nikdy nebudu komentovat něco, v čem figurují lidé, které osobně znám. U hudby to dodržuji úplně (i když si myslím, že zejména má oblíbená skupina KOMa by již dávno měla být slavná :-)) a u knih jsem to zatím porušil jen jednou, když jsem v roce 2022 mírně pochválil Život válečníka od Toma Němce (a měl k tomu podobný úvod jako teď :-D). Takže teď to poruším podruhé - třeba proto, že mi Kuba Mařík do knihy napsal věnování... a taky proto, že to je po dlouhé době, co jsem přečetl nějakou scifi od českého autora (poslední byla asi Milénium trilogie od Ondřeje Neffa :-)) Military scifi z vesmíru má vždy potenciál být rychlým a zábavným čtením (naposledy jsem se takovými knihami velmi dobře bavil v knihách od Johna Scalziho)... pokud je dobře napsaná. No, a povídková sbírka V nefritové kleci podmínku dokonale splňuje. Aniž bych předtím četl některý z pěti románů příhod válečné lodě UTSS Salamis, tak jsem se u sedmi povídek (z nichž některé jsou vlastně prequely k románové sérii) velmi příjemně pobavil, poznal postavy, které jsou dobře napsané, trochu poznal vesmír zamořený Korzáry a vůbec si to poměrně užil :-) A až příště navštívím Mystery Press, tak možná budu mít nutkání koupit si i těch zmíněných prvních pět knih... :-)

TO NEJLEPŠÍ ZE SILVERBERGA: PŘÍBĚHY ŠESTI DESETILETÍ - Robert Silverberg (Laser, 2021)
Co všechno jsem za ty roky četl od jedné z ikon scifi žánru Roberta Silverberga? Určitě kdeco... a nic na mně nezanechalo takovou stopu, abych si to vyloženě zapamatoval :-) Určitě jsem četl poměrně hodně jeho povídek, zejména v Ikarii - a co se týče románů... no... určitě taky něco, ale... hm... Google... jo, určitě jsem četl Umírat v nitru a velmi pravděpodobně Muže v labyrintu... a určitě jsem nečetl Majipoorské kroniky :-) Přestože akceptuji, že Silverberg je velké jméno a klasik žánru, je jeden z velkých jmen, kterým jsem tak nějak úplně nepřišel na chuť. A to je vidět i na mém zážitku z této velké a tlusté knihy mapující jeho tvorbu od let padesátých až do let nultých. Ve většině povídkových sbírek mívám několik textů, které mi prostě nejdou, nesednou - no, a u Silverberga mám prostě podíl těch "nene" vyšší než u jiných autorů :-) Obecně vzato mi více sednou jeho raná, více SF díla (možná jednodušší, ale tak nějak zábavnější) v prvních kapitolách... a pak tu a tam něco... třeba Vstoupí voják. Později: Vstoupí další (to je jediná, kterou jsem si matně pamatoval z dřívějška) anebo Křídla noci či Noční krása... a zbytek... no, prostě zlatý Sheckley, P. K. Dick, Zelazny a Egan a mnozí jiní :-D Knize jako takové se ovšem vytknout nedá nic... je to hezká, vázaná bichle, překlady jsou vynikající - bodejť by nebyly, když se o ně postarali Dana Krejčová a Petr Kotrle, tj. naše naprostá překladatelská špička... ale i tak, knihobudka to jistí. Jo, a slavná Sailing to Byzantium, ta mi fakt nejde vůbec :-)

THE BLITZ: OPERATIONS MANUAL – Chris McNab (Haynes, 2020)
Protože mi v Hromadě nepřečtených silně převažuje beletrie, tak jsem se rozhodl učíst další knihu z kategorie literatura faktu :-) Nakladatelství Haynes vydává zajímavou řadu různých "manuálů".... na auta, letadla, různé výrobky – mimo jiné třeba i manuál (2 díly!!!) na vynálezy Wallace a Gromita :-) Jejich manuál na Blitz, tj. období německého bombardování Británie přibližně od září 1940 do května 1941, je neuvěřitelným dokladem nelehké doby, odhodlání, utrpení i propracovaného systému opatření – jak vojenských, tak administrativních. Autor se, v graficky bohatě vybavené publikaci, zaobírá všemi aspekty života pod hrozbou hitlerovských bomb... a v podstatě to není veselé čtení! A současně je to ukázka vynikající faktografické práce! Koncepčně je to sice trochu méně stravitelné, protože více manuálovité (haha :-)), než podobně zaměřené, vynikající Eggs or Anarchy od Williama Sitwella, rozhodně bych to všem zájemcům o historii doporučil.

THE ROAD TO LITTLE DRIBBLING (MORE NOTES FROM A SMALL ISLAND) – Bill Bryson (2015)
Není to tak dávno, tj. o několik párů odstavců níže, kdy jsem si poměrně pochvaloval autorovu autobiografickou o Thunderbolt Kidovi... a nyní si musím ještě daleko více pochvalovat jeho další knihu o Británii a jejích zajímavostech. Aniž bych se pozastavoval nad svým přístupem, kdy čtu nejdříve sequel a na původní Notes From a Small Island se teprve výhledově chystám (navíc pořadí je vlastně jedno, toto není beletrie ale cestopis), tak musím říci, že je to ideální kniha pro každého, kdo se chystá Británii navštívit, zajímá se o její historii, technické i jiné památky... navíc jde o text plný humoru a zdravého rozumu. A také ideální kniha pro přerušované čtení v dopravních prostředcích... takže kdo se chcete poučit o britských přímořských resortech, o Stonehenge, o stavu muzeí ve Spojeném království, o tamní dopravě, o významných vědcích a spisovatelích, o urbanismu... o všem... vřele doporučuji... hm, a vyšlo i česky, v roce 2016 vydala Pragma... a asi je to převážně vyprodané :-D Jo, a teda část o Skotsku je poměrně ošizená (oproti Anglii a Walesu)... buď Bill z osobních důvodů nestíhal nebo mu nakladatel řekl, že kniha by byla už mooooc dlouhá :-)))

KING CRIMSON – Red (1974)
Miluju první desku King Crimson – In the Court of the Crimson King (1969)... protože je prostě vynikající (a navíc má ten nechutný obal :-))... a možná proto jsem se (zcela alogicky) vždycky bál pořídit si něco z jejich dalších dvanácti desek... asi abych si nezkazil dojem :-) Po dlouhém váhání jsem zvolil jejich více rockovou (jak tvrdí některé recenze) desku Red... a teď si říkám, že jsem měl vydržet pouze u jejich prvotiny... :-) Předpokládám, že fanoušci prog rocku a znalci hudební teorie by se mnou určitě nesouhlasili... ale pro mě je to prostě nevýrazná nuda plná hluchých míst – rozuměj pasáží plných opakujících se zvuků perkusí nebo divného kvíkání Frippovy kytary... no, prostě asi potřebuju víc písničky... Nic to nemění na mém respektu ke King Crimson jako k velké a významné kapele... ale tato deska je pro mě podobný případ jako první desky Pink Floyd... jo, tehdy, pro dobové publikum, to musel být zážitek, pro mě to nyní je ovšem šlápnutí vedle... a to přitom nesmíme zapomenout, že mám fakt rád zpěv i basu Johna Wettona (díky Asii a tomu krátkému období v Uriah Heep) a uznávám, že Bill Bruford patří mezi významné rockové bubeníky... ale prostě ne... Red půjde do knihobudky! 

FATES WARNING – Awaken the Guardian (1986)
Občas podlehnu recenzím a pověsti kapel a v podstatě naslepo si koupím desku, kterou bych normálně nezkusil (i třeba pro to, že rockových a metalových kapel je strašlivě moc a já s bídou stíhám oposlouchávat ty svoje prioritní věci). V průběhu nedávné doby to byli např. Symphony X (super), Municipal Waste (zábavné), Mastodon (trochu zklamání), Tool (nic pro mě), Overkill (také super)... no a teď jsem zkusil Fates Warning – s hodnocením OK... nevím, jak hodně je to ve skutečnosti ten proklamovaný progmetal (tato kategorie mě spíše mate a pro sebe si i Dream Theater řadím normálně do heavy metalu :-)), ale je to prostě příjemný heavy metal s kvalitním, výše postaveným zpěvem... kdybych se k Fates Warning dostal někdy před lety, tak věřím, že bych je normálně poslouchal – a tím pádem bych se třeba nedostal k nějaké jiné kapele, kterou mám mezi oblíbenými... takže nic :-), ale dobrá deska!!! Jo, a je fakt hodně podobná prvotině zmíněných Dream Theater - When Dream and Day Unite, která je... no, z roku 1989 :-)

SKID ROW – Live in London (2024)
Mám rád živáky! Mám rád živáky... protože jsou živé :-) a protože ukazují, jestli a jak jsou moji oblíbení umělci schopni zahrát svoje studiové věci. Pokud se živý záznam podaří dobře natočit, tak je to paráda... a ano, pokud je něčím zprasený – třeba mixem nebo odživotněním v rámci postprodukce – tak je to prostě spíše zbytečný disk v poličce :-D V případě Skid Row a jejich turné s novým, výborným – a v tento moment bohužel již bývalým – zpěvákem Erikem Grönwallem to všechno skončilo tak nějak na půli cesty! Vyhodnotil bych to jako – výkon kapely: výborný, zvuk nahrávky: průměr, chování zpěváka v pauzách: nepřesvědčivé... a to je škoda! V roce 2013 jsem měl to štěstí navštívit jejich pražský koncert v Meet Factory a bylo to fakt super... záznam loňského londýnského koncertu se tomu zvukově ani zdaleka neblíží... je to celé tak nějak ploché a nevýrazné, možná je to trochu zbytečným přezvučením zpěvu nebo nevím :-/ Ještě dám šanci přibalenému DVD, třeba to s obrazem bude lepší, ale spíše se z toho stane sběratelská dekorace do oné poličky k ostatním deskám kapely...

HARRIER: THE V/STOL WARRIOR – John Dibbs, Tony Holmes (Bounty Books, 2016)
Když monografie, tak s hodně fotkama... a o něčem britském :-) Kniha o unikátním Harrieru, možná ne úplně prvním, ale rozhodně nejrozšířenějším a nejznámějším (a tím nemyslím díky Pravdivým lžím a Schwarzeneggerovi :-)) letadle s kolmým vzletem a přistáním... and vždy bude, protože současní F-35 nikdy nebude tak zajímavé a unikátní, prostě nebude!!! Protože je to monografie hlavně se zabývající službou Harrierů, je to poměrně nezáživné čtení... a díky opravdu bohatému fotografickému doprovodu je to poměrně záživné pokoukání! Kniha je tedy jen pro zájemce o leteckou techniku, je výborná... a protože ji napsali Britové, tak je čtenář navíc občas velice příjemně překvapen vtipným momentem v komentáři k fotkám :-)
A je to moje přečtená 4. knížka v novém roce.

LAST AND FIRST MEN – Olaf Stapledon (první vydání 1930)

Každá alternativní budoucnost je pro mě jako čtení zajímavá... a v případě této knihy jde navíc o čistou scifi o lidstvu vedenou v časové ose mnoha stovek milionů let! V předmluvě k americkému vydání z roku 1987 píše známý spisovatel Gregory Benford, že (američtí) fanoušci scifi by měli vynechat první čtyři kapitoly – protože nyní jde vlastně o alternativní historii, která navíc mírně nelíčí Američany jako národ v úplně nejlepším světle :-)) a měli by číst až tu science fiction část... A já říkám: NE!!! :-) Právě první kapitoly jsou vrcholně zajímavé – neboť pracují se "současnou" společností a jsou dokladem dobového pohledu inteligentního a originálního autora na možné směry vývoje lidské civilizace od poloviny dvacátého století... a protože my tu teď máme ten tzv. hindsight, tak můžu říci, že i kdyby kniha měla jen ty první čtyři kapitoly, tak by za to stála... a ty další jsou pak už jen bonus a volné cvičení na téma, kam by se lidstvo mohlo dostat. Rozhodně doporučuji, i když to určitě není pro každého... a rozhodně ne pro každého, kdo má rád jen akční příběhy :-) A ještě k tomu dobovému pohledu autora – který byl univerzitním profesorem s širokými zájmy jak o společenské vědy tak o technologie – je zajímavé vidět, jak hodně ho ovlivnila jeho zkušenost z 1. světové války – když v naznačených dalších konfliktech hodně pracuje s plyny a biologickými zbraněmi a současně jak v některých momentech pracuje s jakýmsi kolektivním povědomím o tom, že už nikdy nechceme (míněno daná generace) válčit... a také je zajímavé, jak odhadl a nahlížel na vývoj mocenských bloků pro další desetiletí...

By mě také zajímalo, jestli to četl Isaac Asimov, repektive jestli to stihl přečíst před tím, než začal v těch čtyřicátých letech psát Nadaci (nezapomeňme, že v době vydání Last and First Men mu bylo teprve deset a žil na jiném kontinentu :-))... protože tato kniha popisuje 2 miliardy let vzestupů a pádů lidské civilizace... v jednom svazku... :-)

Jo, a nesmím zapomenout, že Last and First Men jsou naprosto super exkurzí do anglické slovní zásoby!!!! ... a jsou tam i Marťani (ale jen jako marginalita)!!!! :-D

THE PRICE OF GLORY: Verdun 1916 – Alistair Horne (Penguin Books, revised edition, 1994)

Zcela nepochybně jsem už o několika knížkách psal, že jsou hnusné... a neznamenlo to, že by byly špatné, znamenalo to, že jsou o nějakém nepříjemném, zlém tématu, že z nich člověku zůstane pachuť... i když jako kniha jsou vynikající... jo... takže Horneův Verdun je kniha superhnusná!!! Všichni, doufám, tak nějak něco tušíme o průběhu Velké války – bez ohledu na to, jak ji potom třeba zastínila válka světová druhá – termíny jako verdunský mlýnek na maso, yperit, zázrak na Marně a další snad zná každý. To děsivé plýtvání lidskými životy, v daném případě znásobené špatnou taktikou, strategií i nafoukaností a tupostí vrcholných vojenských velitelů na obou stranách, bylo fakt strašlivé... a v případě Verdunu navíc nakoncetrované jen do několika stovek čtverečních kilometrů a neuvěřitelně dlouhých deseti měsíců. Alistair Horne (jehož vynikající Hubris: The Tragedy of War in the Twentieth Century jsem četl a chváli před pár lety) je fakt dobrý spisovatel (a historik) – dobové prameny, svědectví účastníků (první vydání knihy vyšlo počátkem šedesátých let, tj. mnoho jich bylo ještě naživu), širší kontext - to vše je zpracované v opravdu zajímavém a ,ehm, hnusném textu, který ukazuje na moment v lidské historii, kdy se Válka v podstatě zpersonifikovala a fyzicky zhmotnila! Jak jsem již opakovaně naznačil... hnusné čtení, hnusné téma, vynikající kniha!

KARIKATURISTI – Pavel Ryška (Paseka, 2018)

Náhodný náelz v Levných knihách... vzhledem k tomu, jak relativně nová kniha to je, tak mohu jen vyjádřit svůj podiv nad tím, jak to tady s těmi knihami obecně funguje... No nic... mám tím pádem doma výbornou monografii československé karikatury a kresleného vtipu – s akcentem na tvorbu skupiny Polyegran, skupiny, v které se objevila budoucí velká jména jako Adolf Born, Vladimír Jiránek, Neprakta (v té době Jiřího Wintera doplňoval Bedřich Kopecný), Karel Nepraš nebo Jaroslav Malák. Od politicky orientované (a stranou dozorované) satiry na stránkách Dikobrazu na přelomu 50. a 60. let přes lepší období (byť stále komunisty cenzurované) na stránkách Mladého světa a na výstavách či vydaných i nevydaných knihách – tím vším autor plynule provádí čtenáře se zájmem nejen o kreslený humor... ale i o dobové reálie... Kdo se nezajímá o historii naší země, tak si v knize určitě také najde svoje – mnoho grafik je fakt nadčasových -, my ostatní se navíc ještě více utvrdíme v tom, že komouši byli a jsou svině.

THE WONDERFUL WIZARD OF OZ - L. Frank Baum (1900)

Není to nejstarší kniha, co jsem kdy četl, je to zřejmě třetí nejstarší kniha (starší jsou Abbotovo Plochozemí o hodně a Conradovo Srdce temnoty těsně), co jsem kdy četl... Film (respektive ani jeden z filmů) jsem neviděl... fakt ne! Neviděl jsem spoustu té hollywoodské klasiky třicátých až šedesátých let - a nijak mi to nechybí :-) Takže co zbývá - legendárním Grahamem Bonnetem zpívaná verze S´omewhere over the Rainbow na první desce amerických metalistů Impellitteri (album Stand in Line z roku 1988) a pak předtočená hláška Judy Garland "We must be over the Rainbow" na začátku úžasného živáku Rainbow - On Stage 1977, která pak přejde do Kill the King, kde Ritchie Blackmore ukazuje, že v tu dobu byl heavy metal on a ne dodělávající Sabbath s chátrajícím Ozzym :-)) Ale to jsem odbočil. Takže Čaroděj ze země Oz... hm... ano, je to hodně dobové, hodně prosté, hodně pohádkové... a překvapivě brutální... zejména Plechový dřevorubec (v českých překladech zřejmě jako Plecháč) to svojí sekerou rozsekává lebky vlků a příšer jako nic... a teda vlastně i ten Strašák těch 40 vran zaškrtil :-) Zcela chápu, proč to bylo tak úspěšné a proč je to pokládáno za klasiku světové literatury... je tam všechno... kouzla, potvory, zvířata, kouzelná zvířata, barevný svět, happy end... prostě velmi pestrá pohádková knížka... a milosrdně krátká. Takže do knihobudky nepůjde, půjde na poličku ke knihám, které možná nejsou pro mě úplně top, ale je třeba je mít doma :-)

FORGE OF THE HIGH MAGE – Ian C. Esslemont (2023)

Další příspěvek do série knih Path to Ascendancy ze světa Malazu přináší další z pohledů na vznik a rozvoj Malazské říše – tentokrát jde o velkou invazi proti ostrovním národům Falaru. Pod vedením samotného císaře Kellanveda vyplouvá flotila invazních plavidel – a paralelně po kontinentu postupují pozemní vojska vedená Dujekem Jednorukým. Čtenář se setká nejen s D'iversy a Thelomeny, ale také s děsivou létající pevností mimozemské rasy K'Chain Che'Malle a jedním ze starých bohů – bohem moří Maelem. Objeví se dokonce i jeden legendární, a o to více nemocný Jaghut... a do děje okrajově zasáhnou i Tiste Andii... jo, a vlastně i Rudá Garda :-). Všechno hezky drží pohromadě a pohodově spěje k vítěznému rozuzlení pro císaře... a také pro jeho vrchního mága Tayschrenna, který se začíná učit ovládat svoje nezměrné magické nadání... aby se pak v pozdějších (míněno chronologicky) knihách stal tím fakt Nejvyšším mágem :-)

Jak jsem již několikrát zmínil (viz Knihy) Esslemontovy příspěvky do společného světa s Eriksonem se mi výborně čtou... ne, že by byl "lepší" než Erikson, ale prostě mi nějak víc sedne styl jeho psaní. Takže jsem byl zase velmi spokojen... jedinou drobnou vadou je tzv. zmizení Smokyho z děje (UTFG nebo Reddit) :-D

DIABLO MESA – Douglas Preston, Lincoln Child (2022)

Moji oblíbenci Preston a Child (mnohokrát různě v Knihy i tady v Aktualitách) si ve světě svého hlavního hrdiny agenta Pendergasta vytvořili několik postav, které dostaly vlastní série. Jde hlavně o mladou agentku FBI Corrie Swanson a archeoložku Noru Kelly. V Diablo Mesa obě dostávají příležitost vypořádat se s... s tím, jak se autoři vypořádávají se současným světem... světem všemocných (míněno finančně) technologických mogulů typu Musk, pan Facebook, Bezos, atp., se světem teorií spiknutí, se světem tajných vládních agentur, se světem ztráty soukromí díky moderním technologiím... A to je pro mě hlavní problém – beru, že současný svět v nich rezonuje a potřebují se k tomu vyjádřit, ale já bych asi tak nějak radši tradičnější detektivku... pokud se tedy případy v jejich detektivkách dají nazvat tradičními. Druhým problémem se pak jeví to, že případ se věcně týká problematiky Roswellu a pověstné havárie UFO v roce 1947... nejde o to, že by to bylo špatně napsané a vyřešené... sakra, jsou to přece Preston a Child, oni snad ani neumí psát špatně, je to, jako vždy, super čtivé... problém je v tom, že do "reálného" světa obývaného i agentem Pendergastem najednou přinesli čistý scifi prvek a skutečnou mimozemskou hrozbu pro celou planetu... čímž mám dojem, že si tím svět poměrně poměrně zabili... a kdo ví, jak z toho v příštích knihách vybruslí... jasně, o hrozbě teď ví pouze čtenáři a těch několik "hlídačů" tajemství v USA – včetně zmíněných hlavních hrdinek... ale prostě nevím, nevím... Když to shrnu – výborně napsaná, napínavá, vzhledem k tématu trochu paranoidní kniha... u které bych byl radši, kdyby byla samostaným příběhem nesouvisejícím s dosavadními pracemi autorů :-) ... a protože už mezitím napsali další knihu s oběma protagonistkami - Dead Mountain (2023), tak si to budu muset koupit, abych viděl, jak s nově nabytým tajemstvím žijí a pracují :-)

AIRCRAFT AND AVIATION STAMPS (A Collector's Guide) – Howard Piltz

Když jsme u toho, že nelítám, tak jsme také u toho, že se už od dětství zajímám o letadla a leteckou techniku :-) Takže tato knížka byla jasnou volbou :-) Je to taková ta kniha, kterou je doma hezké mít – a nikdy se do ní pořádně nepodívat - podobně jako je tomu s atlasem, nějakou obecnou encyklopedií zvířat nebo nějakou alternativou k pověstné Už vím proč! :-) V knížce jsou obrázky letadel na známkách z různých zemích, u každé země je krátké geografické/aviatické či jiné info... a to je všechno :-)

IMMORTAL HULK – Al Ewing, Joe Bennett

Aneb, jak se mi s každou další knihou v sérii mění názor :-) nebo Aneb, jak udělat komiks až moc přemotaný a přesložitěný. Originální série The Immortal Hulk začala vycházet v roce 2018 a sklidila spousty slov chvály a i nominaci na Eisner Award... A my ji tady teď máme v souborných pěti knihách od nakladatelství Crew (teda doufám, že pátou to skončilo :-)). A musím říct, že z mého pohledu je to jak na houpačcce – asi nejsem dost intelektuálně na výši, ale některé z příběhů jsou na mě až jako moc ulítlé a existenciální nebo tak něco... a jiné části jsou úplně boží! Je určitě příjemným přínosem, že nejde o obvyklé Hulk Smash, ale ty přesahy do pekla, nesmrtelnosti, osudu a já nevím čeho jsou na mě až příliš. Vystačil bych si se základní linií zvrhlého boje armády proti Hulkovi a s jeho jistým opuštěním Bannera... a to přemítání nad osudem jedince nebo všeho bych klidně vynechal (tj. třetí díl Hulk v pekle bych rovnou vyhodil... a to ostatní bych taky nějak prosel :-D – i když ta myšlenka ničitele světů inkarnovaného do Hulka v závěru pátého dílu je super (kdybych neměl podezření, že tím autor myslel něco složitějšího :-) Ještěže je to komiks a Bennett je opravdu vynikající kreslíř, takže jsem to celé dočetl/doprohlédl – a nestala se z toho další Duha gravitace nebo Srdce temnoty v mé knihovně.

EXPIRATION DATE – Tim Powers (1996)

Tim Powers je můj oblíbenec (viz třeba minirecenze Declare někde v sekci Knihy) a Expiration Date je poslední součástí z jeho tzv. Fault Line Series... teda chronologicky druhou, ale já ji právě dočetl jako poslední z nich :-) Nevadí to, bo tato kniha přímo dějově nenavazuje ani na Last Call (1992) ani nepředchází Earthquake Weather (1997), ale je taky o Kalifornii a o duchách a duších :-D Jistí lidé se zřejmě udržují naživu pojídáním (prakticky je to teda vdechování) duchů, pak tady máme duchy mrtvých, kteří jsou na tom tak dobře, že jsou vyloženě hmotní a pak tady máme lidi, kteří se v tom tak jako motají (třeba z dědičných důvodů) – jako je třeba jeden z hlavních kladných hrdinů Pete Sullivan. Antagonisté jsou pak právě ti naznačení pojídači duchů. Blíží se Halloween roku 1992 a elektromagnetická aktivita duchů se prudce zvyšuje, protože to vypadá, že na scénu se dostavují velcí hráči – třeba duch Thomase Alvy Edisona (který posedne jedenáctiletého chlapce Koota Homieho a zajímavě v jeho těle kohabituje :-) nebo duch otce zmíněného Petea Sullivana. Propletenec vztahů a dávných nenávistí a postav je fakt velký, že se v tom člověk občas skoro ztratí, ale rozhodně je to kvalitní a zábavné (a navíc vyloženě detektivní) čtení, které stojí za to... i když ze zmíněné Fault Line série bych subjektivně řekl, že je čtením nejslabším.

THE MINISTRY OF FEAR – Graham Greene (1943)

Když jsem někdy před lety četl a komentoval Brighton Rock (je super, jak ty svoje minirecenze většinou nedatuju, takže teď můžu v klidu napsat "před lety" a je to možná 5, možná 10 let :-)... a stejně tak nevím, jestli je to založené někde v Archivu  nebo v Knihách ), tak jsem zmínil, že se mi to líbilo, že se mi to blbě četlo a že si zkusím od autora sehnat něco dalšího, třeba Ministerstvo strachu... here we are :-). Ano, i Ministerstvo se mi blbě čte... asi si nějak vyloženě nesednu s Greeneho skládáním slov do vět :-) I tato kniha je vlastně detektivka... a podobně jako Brighton Rock je to divná detektivka! Hlavní hrdina Arthur Rowe se v průběhu Blitzu zaplétá s divnou skupinou lidí, kteří se ho po zahradní slavnosti zřejmě pokoušejí zabít... a následně se pokouší, za pomoci soukromého detektiva vypátrat, proč se to stalo. Samotný Rowe je poměrně divný patron, který si navíc nese na hrbu to, že zabil svou smrtelně nemocnou manželku. Při pátrání po důvodech útoku na svou osobu přichází na stopu nacistických špionů... kteří ho: zkusí namočit do vraždy, nechají mu do ksichtu vybuchnout bombu... po ztrátě paměti po bombě ho pro jistotu zavřou do blázince... no, je toho trochu hodně a je to... no, je to prostě dobové! Stačí se podívat na rok vydání... nikdo z nás si neumí představit, jaké to tehdy tam bylo. Kniha, ze současného pohledu, prostě trochu přestřeleně řeší nebezpečí špionáže a páté kolony v Británii v době její nejtemnější hodiny... Je to prostě taková trochu deus ex machina průměrná detektivka, kde amatér rozklíčuje spiknutí. Beru to spíš jako dobový doklad... a protože si nechci kazit dojem, tak nebudu googlit, jestli to Greene napsal prvoplánovitě nebo opravdu pod tlakem událostí autorsky cítil, že musí takovou knihu napsat. O tom, že kniha přišla na svět v pravou chvíli svědčí i to, že román byl zfimován hned rok poté, co byl vydán knižně.

THE GOD IS NOT WILLING – Steven Erikson (2021)

Jo, mám zpoždění jen tři roky – jsem se hodně zlepšil :-) Skoro pětisestránkový špalek z prostředí Malazu jsem přečetl jako nic... protože... protože je to výborná, čtivá kniha. Svět planety Ohnice už po událostech popsaných v závěru Malazské Knihy padlých (Dust of Dreams/Crippled God) nikdy nebude stejný. Jsou noví bohové, nové magické cesty a chodby (jak to čtu už jen v angličtině, tak si vůbec nepamatuju, jaké pro to používá české termíny ve svých vynikajících překladech Dana Krejčová :-)), nový císař... a nové problémy :-) Stěhování národů podnícené rozpadem jaghutské ledové hráze na severu vede ke konfliktu se severním okrajem impéria na kontinentu Genabackis... velkou roli hraje rasa obřích Teblorů... a také D'iversové, tj. ti tvarozvířatoměniči. Jako vždy, Erikson vede paralelně několik dějových linií... které jsou tentokrát pro mě lepší, neboť tam není ta obvyklá jedna, která mi nejde číst – všechny dvě až čtyři :-) jsou si poměrně blízko, jak obsahově tak regionálně :-). Prostě výborné fantasy čtení, které má jen jednu nevýhodu – vyloženě vyžaduje znalost celého Erikson/Esslemontversa :-)

GOTHAM BY GASLIGHT – Brian Augustyn, Mike Mignola a další (DC Comics, 1989)

Někde hluboko v Knihách je anotace na The DC Universe by Mike Mignola, tj. již dlouho vím, že můj oblíbený autor občas opustil své Mignolaversum/Dark Horse a věnoval se i jiným nakladatelstvím. Díky loňskému Ježochovi jsem se pak dostal ke batmanovskému speciálu s Bat-Manem ve viktoriánské době... kterým možná trochu začaly takové ty jejich paralelní vesmíry, Země a podobně (aka Elseworlds). Moje vydání je sborník obsahující titulní By Gaslight, jeho volné pokračování Batman: Master of the Future (už bez Mignolovy kresby), plus dva krátké příběhy – jeden s nějakými pitomci – novou generací Green Lanterna, Robinem, nějakou holkou a Bobem the Monitorem a druhý s Kapitánem Shazam Marvelem a jeho kamarády. Mignolův Batman je o řádění Jacka Rozparovače v Gothamu – poměrně povedený příběh, který ovšem ničím nepřekvapí, bo je v intencích Jacka Rozparovače :-). Nejlepší věcí je tak sequel, kde se Master of the Future snaží zničit Gotham – stále ve "viktoriánské" době.

FALCO – Live Forever: Complete Show (Berlin 1986)

Falco je můj oblíbenec... jedna z mála popových produkcí, kterou beru. Částečně určitě proto, že byl na vrcholu slávy v době, kdy jsem končil základku a trochu začínal vnímat hudbu – a Falco se na kazetách spolužáků vyskytoval... a částečně rozhodně proto, že je to majitel výborného, osobitého hlasu – a ve svém repertoáru se od europopu osmdesátých let dostal až někam k něčemu, co se mi hodně líbí i hudebně... no, a pak se v roce 1998 zabil v autě... Dlouho jsem sháněl nějakou jeho živou nahrávku... no, a loni vyšel kompletní remaster koncertu z roku 1986. Je to klasický Falco, který ukazuje, jak naživo se z každého kvalitnějšího popu, pokud používá živé nástroje, stává tak trochu rock :-). Pozastavil bych se spíš u toho, jak album vzniklo, protože to jsou prostě záhady. Původní vydání tohoto živáku vyšlo v roce 1999 a obsahovalo jen cca polovinu koncertu, proč, to asi nikdo neví. Teď najednou objevili původní mastery a vydali to jako celek... Jak jako najednou? To jako někdo měl ty pásky ve skříni? Chápal bych, že pro to nebyl třeba trh, ale že to někde bylo schované...hm, to jsou věci... A druhá věc je zvuk – kolik je na desce následné studiové postprodukce, to se asi nikdy nedovíme, osobně tipuju, že docela hodně... ale hlavní problém vidím v celkovém mixu, kde je hodně vytažený vokál (který to nepotřebuje, protože má svou sílu) a hrozně je utopený doprovod (kromě kláves - kdyby to víc srovnali, tak by to byla velmi slušná skoro rocková živá deska, protože rytmika a zejména kytary jsou fakt super, ale bohužel hluboko dole... ale holt si asi takhle produkce představuje správný dobový popový zvuk. Ale i tak je to super živák, nejen pro pamětníky!

INTO THE VOID – Geezer Butler (2023)

Juchů, konečně jsem se dostal ke svému loňskému narozeninovému dárku. Biografií a autobiografií oblíbených hudebníků mám poměrně hodně... a většina se vyznačuje tím, že je dobrá (stačí se podívat do Knih ). Co se týče Black Sabbath mám výborné autobiografie Ronnie James Dia a Tonyho Iommiho – úhel pohledu basáka Geezera Butlera je zas o něco jiný, takže i ty věci, které znám, mají v sobě něco nového a zajímavého. Obdobně, jako tomu je i v jiných knihách o lidech z Británie narozených ve 40 letech, obrovskou nadhodnotou je pak popis Geezerova dětství a dospívání v Birminghamu 50. a 60. let... to byl prostě jiný svět :-) Výhledově samozřejmě zvažuji i biografii Ozzyho, ale tam se bojím, že to za něj celý zcenzurovala jeho žena Sharon... takže to bude k ničemu, ještě si to musím nechat projít hlavou :-)

HIGH FIDELITY – Nick Hornby (1995, č. asi jako Všechny moje lásky, BB art, 2000)

Poté, co jsem loni přečetl fotbalové vyznání/životopis Nicka Hornbyho Fever Pitch (o pár odstavců níže), tak jsem dodržel své předsevzetí a zkusil jeho bestseller o vztazích a hudebním vkusu. A to je asi tak všechno... po dočtení poslední stránky ještě můžu přihodit, že je to o totálním psychopatovi, kterého bych svým způsobem zařadil na pomezí incelovství a stalkerství... ale když podle toho Američané s Brity v roce 2000 natočili oceňovanou komedii (nominace na Zlatý Globus) s Johnem Cusackem v hlavní roli Roba Fleminga, tak můj názor je asi ojedinělý... anebo se film od předlohy hodně liší. Sebeužírání se nad vztahy, navíc spojené s chorobnou posedlostí vlastnit svoje přítelkyně je sice občas zábavné – a dobře napsané, protože Hornby prostě psát umí - pro mě to ale byla poměrně otrava a spíše ztráta času. A ano, je to hodně o hudbě, protože hrdina je vlastníkem krámku s deskama. Hm, a to je všechno.

TOOL – Aenima (1996)

Tool jsou všemi velebeni, mají několik Grammy, jejich desky se pravidelně umisťují v různých retro žebříčcích o nejlepších albech v daném roce. Takže mě logicky nezajímali :-) Nakonec jsem se přesvědčil, pořídil jejich uznávané druhé album z roku 1996. A jako obvykle – když nevím, co čekat, tak to dostanu :-) Asi jsem od ikon "alternativního metalu" (ať je to, co chce) čekal víc metalu nebo rocku nebo něčeho... a dostal jsem, no já nevím... alternativní metal :-). Nezpochybňuji to, že instrumentalisté jsou vynikající, že bubeník Danny Carey je oprávněně uznávaný, nebo že v druhé polovině devadesátých let to bylo něco nového... ale pro mě to prostě není, chybí mi tam víc riffu, více zábavy, více zpěvu, který by mi sedl. Hudba Tool je (to se mi to soudí po poslechu jednoho alba :-)) je temná, asi atmosférická... a pro mě poměrně nezajímavá. Dám tomu ještě několik opakovaných poslechů šanci, ale bojím se bojím, že toto cédéčko půjde spíše do frcu... A když budu mít chuť na něco temného a současně metalového, tak si pustím vynikající desku The Devil You Know od Heaven and Hell z roku 2009 :-)

URIAH HEEP – Chaos and Colour (2023)

Tý jo, pětadvacáté řadové album!!! Někde hluboko v sekci Hudba a v Archivu poměrně chválím to, jak Uriáši s novým bubeníkem Russellem Gilbrookem přitvrdili na deskách Wake the Sleeper (2008) a Into the Wild (2011). Pak jsem si ještě pořídil nahrávku Outsider (2014), která je o trochu slabší ale pořád dobrá. Následující album Living the Dream (2018) jsem vynechal... a teď mi Ježoch přinesl pod stromeček loňskou novinku Chaos and Colour. No... a formule se opakuje, bohužel. Takže je to další stejné, kompaktní album, které nepřináší nic, co by bylo podprůměrné... a současně nic, co by výrazněji uvízlo v hlavě. Bernie Shaw pořád zpívá jako Bernie Shaw a to znamená, že naživo je výborný a na deskách je v porovnání s předchozími 4 zpěváky skupiny nejhorší (a ano, on je ve skutečnosti z nich ten nejdéle sloužící – už je s kapelou 38 let :-D)... a Phil Lanzon na klávesy prostě nikdy nebude Ken Hensley (ale to nikdo). Hlavní problém vidím možná v produkci – zvuková jednolitost (která se více méně projevuje na všech posledních cca 5 albech UH, může být někdy dobrá, ale tady prostě zabíjí čitelnost skladeb a i jednotlivé instrumentální výkony – a to je "nová" rytmika Gilbrook a basák Dave Rimmer fakt výborná... a hlavně... ano, Mick Box!!! I kdyby ty skladby byly sebenudnější, tak obsahují jeho vynikající sóla. Nikdo na něj nemá! Tony Iommi ukončil aktivní kariéru, Brian May netvoří novou hudbu (ale aspoň dál vystupuje), Ritchie Blackmore se už tak nějak přežil. Takže jedině Mick Box drží hardrockové kytarové hrdiny mezi námi :-))) Co dělá Jimmy Page nevím, ale toho beru víc jako součást kapely než sólistu.

BATMAN: ŠPATNÝ DEN (Penguin, Riddler) – John Ridley a Giuseppe Camuncoli, Tom King a Mitch Gerads (Crew, 2023)

S klasickým DC superhrdiny (tím nemyslím Tommy Monaghana a.k.a. Hitmana či Swamp Thing nebo jiné postavy publikované v edici Vertigo) mám tak nějak dlouhodobě problém – myslím v komiksu, jejich filmy nesleduju vůbec (kromě Burtonových filmů a Supermana s Reevem :-)... a ten problém ústí v to, že s výhradami sleduji jen Batmana a Supermana... a snažim se vybírat spíš jednorázovky, které fakt stojí za to. Takže Superman: Identity Crisis, Kingdom Come, For Tomorrow apod. V Batmanovi (a Jokerovi a spol) Loeb nebo Morrison, Miller. Komár (toto je nevyžádaný product placement na knikupectví www.komarovo.cz) mi řekl, že Špatný den je dobrý... a měl pravdu! Dva uzavřené příběhy – jeden správně noir o mafiánském návratu Tučňáka k veslu a druhý až nechutně temný a nepříjemný o Riddlerově přeměně v čiré zlo – jsou povedené jak postránce scénáře tak i kresby a rozhodně si zaslouží pozornost každého... a i každého fanouška komiksů!

THE SILVER SURFER (Mighty Marvel Masterworks) – Stan Lee, John Buscema (Marvel Worldwide, 2023)

Počátky stříbrného Galactusova průzkumníka spadají do konce šedesátých let, kdy byl ještě normálním člověkem (haha, tedy obyvatelem vyspělé planety Zenn-La) jménem Norrin Radd a kdy se jeho plantetu právě Galactus pokusil sežrat :-). Knížka obsahuje první 4 samostatné Surferovy příběhy z let 1968-69, kde se čtenář retrospektivně seznámí s jeho minulostí a historií jeho postříbření, plus další dva – jeden krátký o boji s Quasimodem a druhý parodie o Simple Surferovi. Dobře se bavím, navíc s hrdinou, který mi není zas až tak známý... prostě moje oblíbené Budget Books na rohu Lazarské a Spálené mi zase daly něco, co za to stálo. Nabídka komiksů tam není příliš velká, často jde o zbytky nebo prostředky sérií, ale občas se zadaří tam něco zajímavého najít :-).

SIMPSONOVI: MONUMENTÁLNÍ KOMIKSOVÝ NÁVAL (Crew, 2023)

Kolik těch božích Simpsonovských komiksových knížek vlastně už vyšlo? Hodně! Na stránkách vydavatele se mi to hledat nechce a počítat je v knihovně (bo mám všechny, tipuji určitě přes dvacet) taky ne :-). Je neuvěřitelné, jak vysokou kvalitu si knižní podoba televizních žluťáků pořád drží. Aktuální výtisk možná nemá tak silný hlavní příběh – další z plotů Leváka Boba proti Bartovi – na druhou stranu je fakt rozmanitý – nejen příběhy, ale i kreslíři. Přes lyrickou uspávanku, super třídílnou epizodu o nové podobě komiksu s Radioaktivním Hugem, příběh z dětství Montyho Burnse a mnoho dalších až po nejlepší příhodu (protože je je v ní Ralph Wiggum) se zlým leprikónem – všechno je hrozně zábavné a vedoucí k hlasitému smíchu při cestě prostředky městské hromadné dopravy. I kdyby někoho z vás rodinka ze Springfieldu v televizi neoslovila, tak tomu dejte šanci v knižní podobě!!!

DIDDLY SQUAT: TILL THE COWS COME HOME (2022) a PIGS MIGHT FLY (2023)

O několik článků níže mám radost nad Clarksonovou prvotinou z farmářského života Diddly Squat: A Year on the Farm... no, a už tu máme další dvě knihy, poskládané ze sloupků, které Jeremy píše pro Sunday Times. Zážitky začínajícího farmáře jsou opravdu poučné a výživné. Jak jsem již mnohokrát zmínil u jeho knih o Top Gearu nebo jeho sebraných sloupků v sérii The World According to Clarkson (v sekci Knihy ), jeho styl psaní mi neobyčejně sedne – nejen formou, ale i obsahem. Jak krávy, tak prasata přinášejí zábavný pohled na každodenní život farmáře – a teda množství překážek (zejména administrativnách) a problémů je faaakt hodně, a Clarkson je umí podat a popsat s přeně dostatečnou dávkou zdravého rozumu. Fakt doporučuji! Jediný problém vidím v poměru cena výkon... ano, knihy zdražily, jako všechno... ale tady se bavíme o dvou relativně útlých svazcích s velkým fontem (do 200 stránek), které nám šplhají ke čtyřem stovkám korun... už je to na hranici dojení čtenáře a tématu... jasně, Jeremy trochu potřebuje podpořit, protože farmaření je evidentně díra na peníze, na druhou stranu, zrovna on má i jiné zdroje peněz, že? :-)

PŘEDCHŮDCI LATINSKOAMERICKÉ SVOBODY – Jan Klíma (Scriptorium, 2016)

Fíha... v Novém Světě teda bylo živo... zejména na přelomu 18. a 19. století to muselo být fakt maso... snahy o samostatnost, vliv a skomírání mateřského Portugalska a Španělska, vzpoury, revoluce, zrady, válečná tažení, zase zrady... v době, kdy knihtisk byl v počátcích, pošta se dopravovala na koni a na lodi, kdy hlavním přesvědčovacím způsobem byl osobní kontakt. Historie tří osobností, které se zasloužily o budoucí samostatnost (i když se toho pánové nedožili) Brazílie (Tiradentes), Mexika (Hidalgo) a Uruguaye (Artigas), je faktografická kniha, která mi přinesla mnoho nových informací a pocit toho, že by fakt bylo škoda, kdyby se "západní" lidská civilizace zhroutila nebo to tu začli řídit nějací obrazoborci... když už toho máme tolik za sebou. Současně mi kniha přinesla informaci, že nemá cenu číst faktografické knížky :-) Ne, kniha je to dobrá, ale prostě není pro každého... na relativně malém stránkovém rozsahu je nahuštěno tolik faktů, že je to skoro nestravitelné. Trochu jsem měl také pocit, že je to kompilace samostatně stojících textů napsaných v různých momentech autorovy kariéry – kapitola o Tiradentesovi je skoro beletrie, zatímco mexický Hidalgo i Artigas jsou hlavně o datech faktech a událostech. Jo, a mapy jsou teda úplně k ničemu :-) Ale i tak nelituju a knížku rozhodně do knihobudky nepošlu, hezky si ji nechám! Jo, a "tiradentes" znamená "trhač zubů", bo se tím taky trochu živil! :-)

THE LIFE AND TIMES OF THE THUNDERBOLT KID – Bill Bryson (2006)

V rámci náhodných výběrů knih v Budget Books ve Spálené/Lazarské (jakou to asi má vlastně adresu, když ten obchod má vchod přímo z rohu zmíněných ulic? :-)) jsem tentokrát zvolil biografii oceňovaného humoristy Billa Brysona. Jeho Notes From A Small Island z roku 1996 dokonce dostaly nějakou významnou cenu za to, že je to knížka nejlépe popisující Británii a její identitu... nebo tak něco. Thunderbolt Kid je autobiografická knížka popisující autorovo dětství (narozen 1951) v rodném Des Moines v Iowě. A z hlediska reálií je to něco, co by si měl každý zájemce o historii přečíst. Padesátá léta v zemi svobody a domově zmatených byla asi fakt něco... zatímco my tady měli komunistické lágry a cenzuru, tak Amerika prožívala barevné a šťastné období poválečného rozvoje všeho... automobilový průmysl, televize, filmy, cigarety, jaderná energie a záření jako lék na všechno... nové domácí spotřebiče, futuristické vize rozvoje společnosti... a spolu s tím takový ten neuchopitelný barnumský duch toho, jak lidem všechno prospívá – koření, chlast, maso, zmíněné jaderné záření – čiré období radosti a nevinnosti :-) K tomu první Disneyland, pravidelná cvičení civilní obrany kvůli jaderné hrozbě ze Sovětského svazu, život vidláků na americkém zemědělském venkově. Pokud si někdo chcete přečíst vtipnou, zábavnou knížku, která navíc přináší velké množství zajímavých informací o době dávno minulé, tak je to knížka pro vás. Možná snad jen ta snah být za kažkou cenu vtipný je až v některých momentech trochu přestřelená, ale jde to vydržet. Navíc jsem se konečně dověděl, z čeho se k nám dostal termín trampský termín "potlach"... jo, je to "potluck"... a to je vesnické posezení obyvatel, kteří sdílejí doma navařené jídlo mezi sebou (a žádnej potlač z indiánského jazyka :-)) ... aspoň teda v Iowě :-)

AIR FORCE BLUE – Patrick Bishop (William Collins Books, 2017)

LYNYRD SKYNYRD – (Pronounced 'Lĕh-'nérd 'Skin-'nérd), první deska jižanské legendy. K LS mám takový až zábavný vztah... nic jsem o nich nevěděl až do momentu (2004), kdy jsem začal hrát Gran Theft Auto San Andreas – kde v jedné misi vždycky hraje rádio v autě jejich megahit Free Bird... a sedne to k tomu jako ta pověstná prdel na hrnec :-). Inspirován tímto zážitkem jsem si tehdy následně koupil exkluzivní pack asi 5 CD s knížkou o kapele... občas ho poslouchám... a pak nic... a teď jejich první deska – která je nejen dobrá a příjemná, ale málo kapel má hned na první desce tak vysoký podíl velkých, kariéru definujících hitů –Tuesday's Gone, Simple Man a zmíněný Free Bird jsou super – a stejně tak i zbytek alba.

BLACK SABBATH – Sabbath Bloody Sabbath (1973)

Ostuda, ostuda, moje ostuda... já vím. Z éry s Ozzym mám jen vinyl Live at Last (vydáno 1980, nahráno 1973), na CD teď to poslední album 13 (2013) a možná pár nějakých zbytků na kazetách. Prvních šest alb kapely je neoddiskutovatelnou klasikou heavy metalu a já se fakt stydím, že z nich mám ve sbírce jen výše uvedené, které jsem teď dostal jako dárek. Prostě jsem se k nim zatím nějak nedostal... když navíc vyšly ty remastery desek Black Sabbath s Diem, které mají mou prioritu :-)) Sabbath Bloody Sabbath je výborná deska, možná není tak "hitová" jako první album, Paranoid nebo Master of Reality, ale obsahuje fakt velké množství vynikající Iommiho riffové práce :-).

THIN LIZZY – Vagabonds of the Western World (1973)

O několik článků níže si pochvaluji svůj první albový kontakt s kapelou na živáku Live and Dangerous (1978) a teď mám k dispozici jejich třetí řadovku, která je – pohodová a povedená... a poslední s jejich původním kytaristou Ericem Bellem (takže žádný Moore, Robertson, Gorham, White, Sykes... :-)

ZZ TOP – Tres Hombres

Tres Hombres byla asi první deska ZZ Top, kterou jsem měl nahranou na kazetě... teprve pak následovaly vinyly "novodobých" desek Eliminator, Afterburner a Recycler. Tres Hombres ještě nemají ty obří plnovousy, jsou klasikou jižanskou bluesovou deskou – a je na nich klasika Beer Drinker, Hell Raisers, v které jsem si definitivně uvědomil, že basík Dusty Hill také dobře zpívá... a je na nich i La Grange... a spousta dalších krásných věcí (no nic :-)).

ALICE COOPER – Billion Dollar Babies

Mám rád Alice Coopera (jak je vidět v různých recenzích níže a v sekci Hudba ), mám ho rád ve všech jeho inkarnacích – tj. i v době, kdy byl ještě skupinou :-) Babies byla jejich už šestá deska a je to prostě esence Cooperovského teatrálního hardrocku, včetně podivnosti Sick Things :-)

BLUE OYSTER CULT – Tyranny and Mutation

Prej američtí Black Sabbath... no, ehm... jasně, poznal jsem od nich jen tuhle desku... takže řeknu, že je to příjemná, taková jako americká blues, boogie rocková kapela. Z mého pohledu to není nic extra, ale poslouchat se to dá... možná, kdybych dal šanci i jejich dalším nahrávkám, tak bych se stal fanouškem – ale to sá dá říct o desítkách kapel, ke kterým jsem se zatím nedostal :-) Nejzajímavější na tomto CD je pak bonusová skladba (jejich první singl) Cities on Flame with Rock and Roll (1972), která má naprosto stejný riff jako The Wizard z prvního alba Black Sabbath (1970) :-)

NAZARETH – Razamanaz

Co známe od Nazareth... baladu Love Hurts, která je dobrá, ale neustálým přehráváním v rádiích se z ni stala vlezlá otravnost, a rockovou Hair of the Dog s jejím začátkem "Heartbreaker, Soul Shaker". Za předpokladu, že jsem to napsal dobře, se dá říci, že Razamanaz je plnokrevná rocková deska, která mě docela překvapila, jak je poměrně skoro až metalová... nejen díky silnému chrapláku již zesnulého Dana McCaffertyho. Příjemné překvapení!

IGGY POP and THE STOOGES – Raw Power

Je zajímavé, jak se člověk k některým interpretům dostává tak nějak na přeskáčku oklikou. Ano, znal jsem tisíckrát ohraného Passengera, ale mým prvním kontaktem s Iggy Popem byla devadesátá léta a jeho vynikající hardrockové album Brick by Brick (1991), kde mimo jasných pecek jako Home, Pussy Power či Main Street Eyes je i siglovka Candy, duet s B52's Kate Pierson. Z období se Stooges jsem neznal nic... kromě titulní Raw Power natočené Guns and Roses na jejich The Spaghetti Incident? (1993) desce coverů :-) a kromě Seek and Destroy, kterou dokonale podali Skunk Anansie na soundtracku k podivnému filmu Sucker Punch :-) A tím chci vlastně říct, že Raw Power je výborná deska, která jen trochu trpí dobovým zvukem mixu (a to přesto, že je to všechno remixované za účasti Iggyho osobně).

FEVER PITCH - Nick Hornby (1992, č. zřejmě jako Fotbalová horečka, BB art, 2002)
Zcela chápu, proč je to bestseller... v Anglii :-) Život Nicka Hornbyho se od jeho 11 let začal točit okolo fandění fotbalu, konkrétně londýnského Arsenalu. Časem pak vystudoval pedagogiku, začal učit... a hlavně psát, až se stal spisovatelem na plný úvazek... a mohl se vypsat ze své posedlosti na fotbalu. A kdybych byl Angličan, nebo velký fanoušek ostrovního fotbalu, tak byl z knihy nadšený (jako ten více než milion Britů). Takhle, bez bližší znalosti jmen hráčů Premier League mohu jen konstatovat, že Hornby opravdu umí dobře psát... a vypíchnout ty obecnější kapitoly - na pozadí foptbalových zápasů na téma rasismus a násilí... a posedlosti něčím, jak jak jsem znínil výše... Horby fakt umí psát, asi si rád přečtu některou z jeho jiných, "normálních" knížek :-).

THE THIRD GATE - Lincoln Child (2012)
Kde ten člověk bere čas psát svoje knihy, když se spolu s Douglasem Prestonem prolifizuje v mojí oblíbené sérii mysteriózních detektivek s agentem Pendergastem (viz mnohokrát v sekci Knihy  :-)). Lincolna Childa jsem paradoxně objevil dříve, než jeho určitě slavnější kolaboraci s Prestonem, když jsem před mnoha lety náhodně v nějakém výprodeji koupil jeho zajímavý thriller Utopia z roku 2002 - o futuristickém zábavním parku, kde se trochu zblázní umělá inteligence (pokud si to dobře pamatuju). Třetí brána je tematicky spíše na straně Pendergasta - hledání hrobky egyptského faraona Narmera, prvního sjednotitele Horního a Dolního Egypta je plné záhad, kleteb, parapsychologických zážitků, lovení pokladů... a také k fenoménu zážitků života po životě. Vše je napsané výborným, čtivým jazykem, oproti pozdějším pendergastovským knihám má tady autor navíc svým způsobem výhodu, že nemusí být zápletkou zamotaný do té nastavované kaše rodinných vztahů, která sérii v poslední době trochu kazí. Takže pokud se srovnáte s možností, že kletby faraonů fungují, tak je to kniha pro vás (Howard Carter a Lord Carnarvon by to teda potvrdili :-)).

PAUL RODGERS – Muddy Water Blues: A Tribute to Muddy Waters (1993)

Pokud někdo má rád blues... a současně nemusí to úplně dřevní, bbkingovské a spol., tak tohle je ideální věc. Paul Rodgers je v současné době asi znám zejména jako náhrada Mercuryho při prvním znovuoživení Queen po roce 2000 (a ta jejich společná studiovka The Cosmos Rocks z roku 2008 není vůbec špatná), jeho více než padesátiletá kariéra ovšem zahrnuje mimořádně úspěšnou kapelu Bad Company... a před ní ještě legendární Free (je snad někdo, kdo nezná All Right Now? :-))... a hlavně – je to vynikající zpěvák!!! Album Muddy Water Blues je poctou bluesovému zpěvákovi Muddy Watersovi – a obsahuje nové balení klasických bluesovitostí, které všichni známe – I Can't Be Satisfied, Hoochie Coochie Man, The Hunter, Rollin' Stone... všechno v moderním pojetí, s velkým respektem k originálům... a jako bonus tu máme účast opravdových špiček rockové kytary – Jeff Beck, Brian May, Gary Moore, Neal Schon, Slash, Trevor Rabin nebo David Gilmour přiložili ruku k dílu... a tak vzniklo výborné, pohodové album, které bych doporučil každému. A když už jsem zmínil ta velká kytarová jména... tak rytmika Jason Bonham a Pino Palladino také není úplně špatná, že? :-)

CHEAP TRICK – Heaven Tonight (1978)

Jo, Cheap Trick... v mém mozku vedení jako poprocková skupina, která není vyloženě hrozná, ale zas nijak objevná. Megahity I Want You to Want Me a Dream Police... až přehnaně baladovitá The Flame... jsou super, ale pořád nějak nebylo nic, co by mě vyloženě lákalo k tomu si díla kvarteta Nielsen, Zander, Petersson a Carlos pořídil. A pak jsem viděl jeden díl ze seriálu videí, kde si Daryl Hall (půlka významného dua Hall and Oates) zve různé hudebníky do svého studia a naživo s nimi zahraje pár věcí (https://www.livefromdarylshouse.com/ fakt doporučuju, v dalších dílech měl např. Tommyho Shawa, Billyho Gibbonse nebo Sammy Hagara) a tam jsem zjistil, že Cheap Trick asi stojí za pokus – a taky, že Daryl Hall fakt umí zpívat :-). Takže jsem náhodně zvolil Heaven Tonight – které neobsahuje ani jeden z výše zmíněných hitů, ale je často pokládáno za jejich spíše nejlepší desku. No... a už teď vím, že si ještě tak jedno nebo dvě další jejich alba určitě pořídím! :-)

PAUL GILBERT – The Dio Album (2023)

Když tehdy do Prahy přijeli Mr. Big... tak jejich zpěvák Eric Martin onemocněl a koncert odehráli ve třech, jako dokonalé power trio Torpey – bicí, Sheehan – basa a Gilbert – kytara. O vokály se nějak podělili, ale hlavně to nám, diváků vykompenzovali dokonalým instrumentálním zážitkem. Paul Gilbert je uznávaným "shredderem" už od doby, co založil kultovní Racer X. V průběhu doby se vypracoval mezi nejuznávanější kytaristy současnosti... a tak si může dovolit kdeco :). No, Dio Album je taková jako bestofka věcí od R.J.Dia z období s Rainbow, Black Sabbath a prvních dvou desek DIO... s takovou drobnou, ehm, zajímavostí... všechny vokální party hraje Gilbert na kytaru... a je to až neuvěřitelné!!!! Pro fanoušky Ronnie James Dia i rockové kytary bych řekl skoro povinnost!!! Jo, a taky bych doporučil najít si na knize tváří Gilbertův profil a na něm jednu z upoutávek, které na tuto desku natočil... jeho zboosterovaný kontrabas držený naležato a riff z Holy Diver... to je fakt něco!!! :-)

ŠŤASTNÝ FRANTIŠEK – Dalibor Janek (Naše Vojsko, 2023 – podle mě je to nejméně 3. vydání, protože první vycházelo postupně časopisecky ve Světě motorů, ale možná se pletu :-))

Jak jsem rád, že to znovu vydali... zavodník František Šťastný (1927-2000) je opravdová legenda! Nejen české a československého, ale světového. Jeho závodní výsledky ho řadí do stejné kategorie jako jsou legendy motorismu Surtees, Agostini nebo Hailwood – v dobách, kdy závody motocyklů ještě byly skutečným bojem o život na dlažbě, mezi patníky na okreskách, ve městech mezi domy, kdy motorky nebyly nadupané elektronikou a hi-tech materiály, dokázal na Jawě konkurovat těm nejlepším... a přivážet medaile a poháry z celého světa... a taky zlomeniny a jiná zranění. I kdyby nebyl ve svém sportu tak úspěšný (anebo čtenáře nějací motorkáři vůbec nezajímali), tak by si jeho vyprávění měli přečíst všichni... protože je neuvěřitelným dokladem doby i příkladem vtipného, milého člověka, jehož vzpomínky je opravdu radost číst. Ještě shlédnout na České televizi dokument "Jak se máš, Františku?" z roku 1985 a obraz toho výjimečného člověka je kompletní! Jedna z nejpříjemnějších a nejzábavnějších biografíí, co si člověk může přát! A i ten smutný konec nepotřebného sportovce a invalidy je podaný tak nějak hezky :-)

THE KAIJU PRESERVATION SOCIETY – John Scalzi (2022)

Je hezké vidět, jak životní a světové události ovlivňují život a tvorbu spisovatelů. Johna Scalziho mám poměrně rád, v češtině jsem od něj četl několik knih z cyklu Válka starého muže plus Agenta hvězd, Jinou rasu a ještě něco (vše vydal, s obvyklými nedostatky Classic... a jak tak vzpomínám a koukám do sekce Knihy , tak se mi to poměrně líbilo). Godzillovo ochranářská společnost :-) je samostatně stojícím románem... který je... no, postupně – má: výborný nápad (na paralelní Zemi žijí obří tvorové, kteří při vhodné jaderné shodě okolností mohou proniknout k nám a tak nám tady vznikly historky o kaiju monstrech – a KPS agentura má na té druhé Zemi základny a hlídá, aby se to nepodělalo); trochu klišé padoucha (zlá společnost, která by pro peníze vyhodila do luftu kus, ehm, Kanady); hrozně uspěchané a trochu deus ex machina finále... také zohledňuje mnoho současných událostí a jevů – čínskou chřipku, očkování, situaci před volbami Trump vs Biden, expanzi rozvážkových společností i existenci nebinárních osob (Z hlediska čtenáře je to používání množného čísla u nich hrozně rušivé a kazí orientaci v textu, když je zrovna nějaká davovější scéna ... a vůbec, proč množné číslo, jsou to snad rozdvojené osobnosti, proč ne střední rod, když už to teda musí být bráno podle genderu a ne podle pohlaví? Jedna věc je onikání při oslovení jak ve filmech pro pamětníky, druhá věc je použití množného čísla při popisu děje, když akci přitom provádí jen jeden jedinec :-/)... a přes všechny neduhy (i ten hlavní hrdina je tak nějak až příliš kladný) je hlavně čtivý, podobně jako všechny Scalziho knihy, takže autorovi vše promíjím. Stejně jako mně snad někdo promine tu předcházející šíleně dlouhou větu plnou závorek, středníků a ztráty konzistence. Zajímavý je také doslov knihy – kde nahlédneme do života spisovatele, jeho velkých problémů se zdravotním stavem v roce 2020 a následného mírného tvůrčího bloku.

BRITISH STEAM – Claire Welsh, Dr Jonathan Little (igloobooks, 2016)

Tak mi asi začalo období literatury faktu... před řadou knih s historickými a letadlovými tématy, které se mi vrčí v poličce, dostala přednost úžasná monografie parní železniční dopravy v Británii. Ano, monografie je možná příliš nadnesený termín pro populárně naučnou knihu, která na spíše malém rozsahu musí čtenáři představit vleké množství témat, ale nic to nemění na tom, že kapitoly o vývoji parního stroje, železniční infrastruktury, lokomotiv i o rozvoji jednotlivých železničních společností od viktoriánské doby až po druhou polovinu dvacátého století jsou neuvěřitelně zajímavé a poučné. Zážitek umocňuje velké množství dobových nákresů a fotografií... fakt příjemné počtení... Budget Books v Lazarské zase zabodovaly :-)

HALF A WAR – Joe Abercrombie (2015)

Fantasy od Joea Abrecrombieho mám dlouhodobě rád, jeho první trilogii První zákon jsem kdysi (týjo je to 15 let zpátky) recenzoval ještě pro Sarden a i další knihy ze stejného drsného fantasy světa se mi velmi líbily. Pak v roce 2014 pod názvem Půl krále u nás vyšel první díl trilogie Moře střepů (asi v Laseru, i když ostatní jeho díla asi vydává Polaris), knihu jsem si přečetl, poměrně se mi líbila... a pak u mě asi nastalo období, kdy jsem začal upřednostňovat scifi a non-fiction literaturu :-). No, a pak jsem před měsícem zašel do oblíbených Budget Books – a tam měli za neuvěřitelných 69 Kč originál Půl války, tj. třetí knihy zmíněné trilogie. Ve skutečnosti mě ovšem nezlákala cena, ale fakt, že zatím jsem od autora nečetl nic v originále :-). Několik vzájemně soupeřících království se musí spojit proti hrozbě vojsk Nejvyššího krále a hlavní postavy, které se postupně objevily v předchozích dílech (jojo, mám tam díru, nečetl jsem Půl světa, asi to budu muset dohnat), se zapletou do války plné brutality, bojů i politiky. Půl války je svižné čtení, které určitě uspokojí fanoušky drsnějších severských fantasy – autor s postavami zachází poměrně neurvale – a současně je dostatečně čtivé i pro někoho, kdo by s žánrem teprve začínal – některé twisty mezi kapitolami a návaznost jejich dějů jsou takovou jako třešní na dortu :-). A protože mi asi zase trochu začíná fantasy období, tak vím, že si určitě pořídím Abercrombieho nejnovější trojknihu Věk šílenství (u nás vydal Polaris), jen musím vyřešit, jestli to vemu jako oddechovku v českém překladu anebo zda si užiju radši originál :-).

THE NAKED SUN – Isaac Asimov (1956)

Mám matné podezření, že jsem Nahé slunce již někdy dávno četl... a současně se mi skoro nechce věřit, že vydání Iva Železného z roku 1994 bylo u nás první, když třeba povídková sbírka Já, robot vyšla v Odeonu již v roce 1981... ale dobrá, budu věřit databazeknih.cz :-). Loni jsem v rámci požadavků, tedy přání, Ježíškovi vyhodnotil, že je čas přečíst si zas nějakou klasiku... a tak jsem si vybral druhou z řady robotových (robotických, robotiózních :-)) detektivek s hlavní postavou pozemského detektiva Eliaha Baleyho a jeho robotického parťáka Daneela. Ti jsou pozváni k vyšetřování vraždy na jeden z vnějších světů, kde si sofistikovaná, plně robotizovaná společnost neumí s podobným činem příliš poradit. I kdyby nebylo osídleného vesmíru, robotů či aplikace pověstných tří zákonů robotiky, tak by šlo o svižnou, v podstatě whodunnit, detektivku, která se hrozně dobře čte. Doufám, že překladatelé těch 4 dosavadních českých vydání odvedli dobrou práci, aby si to užil každý :-)

O HRÁCH A LIDECH – Dobrovský, Bach, Poláček, Grygar a další (LEVEL, 2022)

Děkuji Pavlovi Koutskému, že někdy na před Vánoci sdílel na svém FB informaci o této knize, děkuji Ježíškovi, že si nechal mluvit do toho, co mi má dát pod stromeček... a nenávidím vydavatele/tiskárnu za to, že tuto knihu udělali tak těžkou!!!! Knih, co mají 500 a více stran jsem přečetl spousty (stačí si uvědomit, že jsem velký fanoušek Neala Stepehnsona :-))... většinou to ale byly paperbacky a navíc NEMĚLY papír vyrobený z olověného polotovaru!!! Já čtu hlavně knížky v dopravních prostředcích, tj. knihy s sebou vozím v batohu celý den... No nic, teď k obsahu – sebrané rozhovory časopisu Level s významnými autory a developery počítačových her jsou fakt poučné. Nejen v tom, že se člověk potká s lidmi, kteří jsou často zodpovědní za hry jeho mládí (začínal jsem v polovině 80. let na gumákovi ZX Spectrum), ale pro mne je hodně zajímavý i kontakt s dobovými reáliem v západních zemích – nejen v "herním" průmyslu, ale i společnosti obecně. Navíc – dobře provedené rozhovory s chytrými lidmi se čtou vždycky dobře. Pro zájemce o herní scénu, hry a počítače je to prostě výborná kniha... která má možná jen dvě nevýhody... první jsem již zmínil - má nadváhu – literally... a druhou by možná mohla být pro někoho cena, která je spíše vyšší, těch osm stovek je prostě poměrně hodně...

PINK FLOYD - The Piper at the Gates of Dawn (1967), A Sauceful of Secrets (1968), Atom Heart Mother (1970), Meddle (1971) a Obscured By Clouds (1972)

Dalo by se říci, že je to dohánění restů v mojí diskografii... ale kdyby ta alba nebyla zrovna ve velké slevě, tak bych si je určitě nekoupil (a kdybych koupil, tak bych litoval, ale to předbíhám). V první řadě je třeba říci, že přestože Pink Floyd respektuji jako jednu z opravdu velkých a důležitých kapel, nikdy nebyli v úplném centru mého zájmu (jsou na to málo hard and heavy :-)). Můj první kontakt s nimi proběhl pomocí vinylu s albem Momentary Lapse of Reason z roku 1987... tj. prvním albem po "znovuobnovení" kapely, již bez Rogera Waterse... a protože je hodně rockové, respektive gilmourovsky kytarové, tak se mi taky hodně líbilo. Pak jsem se dostal k Animals (1977, dobrý) a legendárnímu The Dark Side of the Moon (1973, jako ano, ale úplně z toho nešílím). Poměrně dlouho jsem se vyhýbal The Wall (1980) - taky proto, že bylo většinu času cenově docela přepálené, takže paradoxně zbytkové The Final Cut (1983) jsem si pořídil dřív než jeho zdrojovou Zeď :-). Jo, a pak mám ještě Wish You Were Here (1975). Občas si s toho něco znovu pustím - překvapivě nejvíc asi právě zmíněnou The Final Cut, ale fakt je, že když cítím potřebu poslechnout si ze své kolekce něco méně hraného, tak mám spoustu větších favoritů. Když se na mem oblíbeném audio3.cz shopu objevila nabídka zlevněných alb z počátků kariéry skupiny, tak jsem se přesvědčil, že si udělám radost, rozšířím si své posluchačské vzdělání... a teď... no, ne že bych vyloženě litoval, ale prostě se mi ta původní psychedelická nebo tak něco éra Pink Floyd moc nelíbí. Nečekal jsem nic - respektive jsem asi čekal, že to bude hudebně bližší jejich produkci druhé poloviny sedmdesátých let - a dostal jsem pár CDček, které půjdou natrvalo do poličky... a také jsem dostal fotbalovými fanoušky odzpívanou hymnu FC Liverpoool "You'll Never Walk Alone" která je součástí skladby Fearless na albu Meddle :-). Novější desky The Division Bell (1994) a The Endless River (2014) nemám a ani po nich netoužím.

THIN LIZZY - Live and Dangerous (1978)

Moje první deska Thin Lizzy... ano, jsem zpozdilý :-) Ale prostě člověk fakt nemůže poslouchat všechno, co by se mu líbilo, na to nemám kapacitu ani časovou ani finanční! Takže prostě Phil Lynott a spol. měli doposavad smůlu. Źivák Live and Dangerous vyšel zhruba v polovině jejich kariéry, v době, kdy kytarami vládli Scott Gorham a Brian Robertson. Jsou to takové malé Greatest Hits, protože už tam jsou třeba megahity Jailbreak, The Boys Are Back in Town či Dancing in the Moonlight. Deska ve své době sklidila slušný žebříčkový i prodejní úspěch a současně mnoho otázek, kolik z výsledné nahrávky je fakt živě a kolik je výsledek studiové postprodukce (vzpomeňme na Queenovské Live Killers z roku 1979, že? :-D). Je zajímavé si přečíst booklet i internetové diskuse a rozhovory s protagonisty na dané téma... výborná je hláška producenta Tony Viscontiho, že "the album was 75% recorded in the studio with only the drums and audience noise remaining from the original live recordings"... členové kapely to ovšem spíše popírají :-). Nic to nemění na tom, že je to plnokrevná hardrocková nahrávka, která mi ukazuje, že bych si, ehm, měl koupit nějaké další desky :-P.

JOAN JETT (and the Blackhearts) - Up to Your Alley (1988)

Joan Jett má spoustu super skladeb... a kromě best of výběru legendárních Runaways mám už několik let doma její výborné, desáté album Unvarnished (2013, někde v sekci Hudba ) - a po jeho poslechu jsem si slíbil, že zkusím z jejího katalogu ještě něco dalšího... a padlo to na pátou desku. A zase, je to prostě pohoda na hranici punkrocku a "normálního" rocku :-), navíc úvodní skladba je výborná singlovka I Hate Myself for Loving You (která je současně v dokonalé žívé verzi součástí bonusů zmíněného Unvarnished :-)). Jediným drobným nedostatkem je "dobový" méně bohatý zvuk alba (škoda, že to není remasterovaná reedice, je úplně neuvěřitelné, co ti lidé se staršími nahrávkami dovedou... anebo tomu prostě jen celkově zvednou hlasitost alá Rick Rubin :-P). Nadhodnotou je pak pro mě (a třeba by mohlo být i pro někoho jiného) to, že na basu hraje, zase to přídavné jméno, legendární Kasim Sulton, známý třeba svou spoluprací s Toddem Rundgrenem v projektu Utopia a dlouholetým nahráváním a koncertováním s Meat Loafem.

DĚJINY SCIENCE FICTION V KOMIKSU - Dollo, Morisette-Phan (Kniha Zlín, 2022)

Různých žánrových encyklopedií a děl či monografií zabývajících se fantastikou nebo komiksem mám poměrně dost. Protože si nic nepamatuju (a byl jsem línej se jít podívat do příslušné police), tak mohu s jistotou říci, že mám Supergods od Granta Morrisona a Superman: The Complete History od Lese Danielse. Pak mám nějakou asi od českých autorů Historii komiksu a něco jako Encyklopedie Science Fiction (taková vázaná kniha víc vysoká než široká, ha - Neff a Olša editoři, je to Encyklopedie literatury science fiction. AFSF, 1995 :-))... i životopis Stana Lee by se asi dal počítat! Takže jsem si před Vánoci řekl, že bych mohl zkusit i dějiny SF v komiksu. Nečekal jsem nic... dostal jsem hodně :-) Kniha podobného druhu by podle mě fakt mohla výborně posloužit začínajícím zájemcům o žánr (a četbu jako takovou) - nejen dětem, ale v pohodě i dospělým. Kresba i texty (překlad) jsou příjemné, mají široký záběr od starověku či středověku až po současnost - průvodci dějem/historií jsou různí doboví autoři. Opravdu jsem velmi spokojen - pro mě jsou hlavním přínosem objevení mnoha jmen SF autorů, s kterými jsem se zatím nepotkal nebo se mi vyhýbali a pod čarou uváděné seznamy zásadních knih/komiksů/filmů v jednotlivých obdobích vývoje žánru mi navíc jistě přinesou nechutnou díru do rozpočtu! :-). Samozřejmě je to primárně o velkých jménech... ale i tak je tam spousta, od kterých jsem zatím nic nečetl. Jedinou "vadou"... ale dalo se to čekat vzhledem k národnosti autorů je možná zbytečně velký počet kapitol a mezikapitol věnovaný francouzské tvorbě... na druhou stranu, ehm... Jules Verne, že? :-D Závěrečná kapitola je pak rychlý běh i do mimoanglosaské/francouzské tvorby. Není to tedy vědecké pojednání, to by asi ani nebylo v této formě možné, ale rozhodně je to kniha, která má velice slušnou informační hodnotu - a pro českého čtenáře i bonus v podobě označení děl, která zde již vyšla v češtině.

SKID ROW - The Gang's All Here (2022)

To ale trvalo... Skid Row od poslední desky v roce 2013-14 (dvojEP United World Rebellion) dvakrát v podstatě neúspěšně vyměnili zpěváka (a nic nenatočili) - přestože kapela koncertně tak nějak fungovala. Vše se konečně zlepšilo až letos, díky angažování Švéda Erica Grönwalla - a najednou je mezi námi nové album, které je... průměrné :). Ne, není trapně průměrné, je to spíš takový zajišťovací pokus zaměřený na ujištění všech fanoušků kapely, že to bude dobé - i vzhledem k tomu, že kapela má nadosmrti v zádech svoje první tři, svým způsobem legendární, alba z devadesátých let, s původním vokalistou Sebastianem Bachem. Zajišťovací pokus je přesně to správné uplatnění sportovního termínu... Eric Grönwall má totiž opravdu velice slušný hlasový potenciál a díky svému rozsahu a barvě hlasu dokáže Bacha nakopírovat fakt hodně dobře (a zůstat při tom sám sebou)... takže se chlapci rozhodli natočit desku, která do jisté míry kopíruje jejich asi nejúspěšnější album Slave to the Grind (1991) - hard rock na hranici poprocku, refrény, zpěvák ve vrcholné hlasové formě... a mně to nudí, protože to tady už jednou bylo. Není to tak, že by to byla špatná deska, ale z mého pohledu to beru spíše jako příslib následovníka, který bude po všech stránkách lepší - upřímně věřím, že autorská trojice Sabo, Bolan a Hill stále ještě nevyčerpala svůj potenciál a že, i kdyby se dále odkazovali k Bachovské minulosti, další počin bude bomba (jako bylo nečekaně metalové album Subhuman Race z roku 1995 - které teda tehdy kapelu asi komerčně pohřbilo, no nic, podle mě je to jedna z nejlepších rockových desek ever :-D). Jako PS bych rád dodal, že mám hrozně rád i všech 5 jejich desek se zpěvákem Johny Solingerem, z období, které možná nebylo tak flashy, ale bylo velmi hardrockové (viz některé moje recenze v sekci Hudba - včetně té z návštěvy jejich výborného pražského koncertu v roce 2013).

UGLY KID JOE - Rad Wings of Destiny (2022)

Další z podzimních, předvánočních novinek (haha :-)). Po sedmi letech vydali moji oblíbenci novou, dlouho očekávanou desku... a je to pro mě tak trochu oříšek :-). Předem bych rád řekl, že můj názor fak není ovlivněn tím, že letos už dvakrát odložili svůj koncert v Praze, a já tak jen doufám, že v tom dubnu 2023 to snad konečně vyjde :-). Oříšek je to proto, že jsem čekal něco víc ... víc hardrockového, víc ve stylu předchozí desky Uglier Than They Used ta Be. UKJ se vždy vyznačovali super skladbami s pořádným rifem a super křehkými baladami, pro které oboje mají naprosto neuvěřitelný dar a kouzlo. Takže nová deska přinesla hlavně střední tempa... která nejsou špatná, ale taky nejsou nic extrovního. Naživo to bude super, to nepochybuju, ale že jediná věc, která mi po intenzivním poslechu zůstala v hlavě, je úvodní singlovka That Ain't Livin' - což je hudebně pocta AC/DC -, to taky o mnohém svědčí... :-)

THE DARKNESS - Live at Hammersmith (2018)

JO, JO, JO!!!!! Jo, věděl jsem z různých videí a bootlegů na internetu, že bratři Hawkinsové dokážou i naživo předvést všechno, co dokáží na deskách - ale tohle je konečně oficiální důkaz!!! Trochu svatokrádežně budu tvrdit, že tak naživo uzpívat všechno jako Justin Hawkins dokázali jediní dva další zpěváci... oba již bohužel zesnulí... David Byron, původní zpěvák Uriah Heep... a pak nějakej Faroukh Bulsara :-). Běžný posluchač samozřejmě nemá šanci u současných živáků posoudit, kolik se toho dopeklo v postprodukci, ale v tomto případě věřím v originální zvuk :-). Pokud někdo chcete slyšet nadupaný hardrock nejlepší kvality, tak Live at Hammersmith je pro Vás. Moje dvě výtky jsou ryze osobní - na setlistu bych si dokázal představit i pár jiných věcí (ale co dělat, v tu dobu už vybírali z pěti alb, že? :-) a pak... vyloženě postrádám DVD s obrazovým záznamem koncertu!!!! :-)

AVANTASIA - A Paranormal Evening with the Moonflower Society (2022)

Devátá Avantasia je průměrná. Howgh! :-)

ALICE COOPER - Paranormal (2017)

Zajímalo by mě, jestli se někdy nějak dostanu a proposlouchám k deskám z první poloviny sólové kariéry AC - tj. od Welcome to My Nightmare (1975) až po cca Constrictor (1986). Většina těch alb byla poměrně úspěšná, jsou navíc vlastně základem jeho kariéry, ale mě nějak minula. Je to prostě záhada. Nahrávky z doby, kdy Alice Cooper byla ještě celá skupina mám hrozně rád, hrozně rád mám i sólovky od Trash (1989, protože na těch klipech na MTV jsem vyrůstal) do současnosti... No, nic... Cooperovy desky z doby po přelomu tisíciletí jsou, možná s výjimkou slabého koncepčního alba Along Came a Spider z roku 2008, velmi povedené a různorodé. Paranormal možná není úplný klenot, ale pořád je to výborná hard/cooper/roll/kabaret nahrávka. Jako bonus je pak živý disk s pár klasikami ze zlatého fondu - Under My Wheels, School's Out, Feed My Frankenstein... Je zajímavé, jak AC pro nahrávání svých řadových alb používá převážně různé externisty a hvězdné hosty (např. bicí na Paranormal nahrál Larry U2 Mullen), zatímco jeho tradiční (a výborná) koncertní sestava Sobel, Garrick, Roxie, Henriksen, Strauss/Roberts zatím někde spinká :-)

HELLBOY: AN ASSORTMENT OF HORRORS - ed. Christopher Golden (2017)

Nekomiksových, míněno beletristických Hellboy/B.P.R.D./Mignola knih je poměrně hodně... nemusí jít jen o Zlatou armádu (č. Crew 2000, v překladu legendárního Jana Kantůrka) či o povídkovou sbírku Hellboy: Melouchy (č. Comics Centrum 2005, opět Jan Kantůrek), ale třeba také o román Briana Hodge - On Earth as it is in Hell (Pocket Star Books 2005) a mnoho dalších. Všechny tři zmíněné si MUSÍM přečíst někdy znova, bo si z nich vůbec nic nepamatuju :-) Dalším knižním příspěvkem pak je 16 povídek sdružených ve sbírce děsů :-). Kromě dvou příběhů věnovaných pyrokinetičce Liz Sherman se vše točí okolo oblíbeného zplozence Pekla... a je to opravdu komplexní sbírka - od duchařiny, přes setkání se starým zlem, vampýry... až po klasickou detektivku. Hrozně dobře jsem se pobavil, jako vždy, když čtu povídkovou sbírku, je tam jedno dílko, které nejsem schopen přečíst (tady je to Burning Girls od pisovatelky Seanan McGuire :-)). Pokud mohu soudit, česky to zatím nevyšlo... a to je rozhodně škoda! I když je otázka, jak se třeba prodávaly zmíněné Melouchy...

VÁLKA SEVERU PROTI JIHU - Josef Opatrný (Karolinum 2017)

ŽIVOT VÁLEČNÍKA - Tomáš Němec (Mystery Press, 2022)

Kdysi jsem se zařekl, že nebudu psát nic o svých známých - tj. nebudu hodnotit koncerty kapel, v kterých hrají kamarádi a nebudu minirecenzovat knihy, které napsal někdo, koho osobně znám (kromě toho, že by mi dotyční mohli rozbít tlamu, tak mi to přijde prostě divné... když to dělají profesionální recenzenti, tak se tomu asi nejde vyhnout, ale to já nejsem :-)). Takže dělám výjimku... Život válečníka je kniha, která za pětikilo přináší paramentry zarážky do dveří (by mě zajímalo, kde a kdy jsem to "doorstopper" přirovnání četl poprvé). A kromě objemu a 500 stránek přináší příběh jednoho impéria a jednoho válečníka, který díky svému neobvyklému původu proplouvá desetiletími a je takovým nenápadným hybatelem událostí na celém kontinentu. Dlouho jsem nečetl fantasy (naposledy asi výbornou Kellanved's Reach od Esslemonta), protože mám teď asi spíše období sci-fi a literatury faktu, a tak jsem si to poměrně užil. Struktura vzájemně velmi volně navazujících kapitol (skoro až povídek), které jsou spojeny hlavní postavou Sebasttyena, mi vyhovuje... a v knize je všechno - magie (skoro až v SF pojetí), draci, meče, zlo, absence dobra, velké bitvy i malé potyčky... i když mi samotný hlavní hrdina tak nějak úplně nesedne, tak jsem si knížku fakt užil - a hlavně, celou dobu čtení mě opravdu zajímalo, jak to nakonec dopadne, což je podle mě nejlepší devíza jakéhokoliv příběhu. Jediné, co mi malinko kazí dojem, je ta (všemi očekávaná :-D) mapa na předsádce... ty fonty a popisy měst a míst jsou prostě blbě... a ano, bakalářskou zkoušku z kartografie jsem složil před skoro 30 lety :-D. Jo, a taky jsou tam monstra a dávní bohové :-).

FALCONSPEARE - Mignola, Johnson-Cadwell

Je zajímavé, jak fungují lidské podvědomí a paměť... podvědomě si myslím, že si pamatuji, že jsem relativně nedávno psal krátkou recenzi na úžasnou a groteskní, hlavně graficky, spolupráci Mikea Mignoly s kreslířem Warvickem Johnson-Cadwellem v komiksu Our Encounters with Evil... a teď to nemůžu nikde najít... záhada... ale život profesora J.T. Meinhardta, jeho spolupracovníka pana Knoxe a lovkyně monster pani Van Sloanové je záhad prostě plný :-). Vampýři, podivné zrůdy, dávná monstra - to vše je jejich denním chlebem - teď však narazili na problém daleko větší - na zmizení známého lovce upírů Jamese Falconspeara. Pátrání je zavede k tajemství mizejících vesničanů, ke korupci na nejvyšších místech (míněno v balkánském regionálním slova smyslu)... a taky k jednomu rychlému fiknutí nožem paní Van Sloanové :-). I kdyby Falconspeare nebyl povedená a zábavná hororová hříčka, tak bych ho doporučil i tak, protože Johnson-Cadwellova kresba je prostě boží!!! (a spoustě lidí určitě hrubě nesedne :-D). Obdobně bych doporučil zmíněné Our Encounters with Evil, přestože si myslím, že jsem je fakt už dříve doporučoval :-) Předpokládám, že podobně dobrý a rozpustilý bude i komiks Mr. Higgins Comes Home, ve kterém se tito hrdinové objevili poprvé. Už jsem si ho koupil - proč to nečtu chronologicky? Prostě se to tak stalo :-)

THE HOUSE OF LOST HORIZONS - A SARAH JEWELL MYSTERY - Roberson, del Duca, Madsen, Robins

Záhada zamčeného pokoje transformovaná do světa, kde funguje magie a kde existuje spoooousta okultních předmětů (tj. do Hellboyova světa :-)). Sarah Jewell je paranormální vyšetřovatelka, která se v první polovině 20. století ocitla v kontaktu s mnoha významnými okultisty - i s oblíbeným lovcem čarodějnic sirem Edwardem Greyem (Hellboy, The Witchfinder Omnibus). Poprvé se v Mignolových knihách objevila v Rise of the Black Flame (na který se teprve chystám). The House of Lost Horizons je christieovská klasika - dědictví po zemřelém magnátovi obsahuje velké množství různých okultních předmětů a Sarah je pozvána, aby pomohla předměty utřídit a ohodnotit před jejich aukcí - to vše v osamoceném obřím sídle na ostrově u západního pobřeží USA. Zájemci o předměty se již sjeli, vypukla bouře, která odřízla spojení... a po první vraždě v zamčeném pokoji se příběh tak trochu přemění v deset malých černoušků... to vše s přesahy do světa kouzel a dávných mystérií. Vysavači duší, kult okradený o vzácný amulet, chamtivost, mignolovský odkaz na věci příští v podobě budoucí korporace Zinco (viz B.P.R.D. - Hell on Earth v Knihách). Rozuzlení je tak trochu očekávatelné, ale díky tomu, jak je to celé příjemné, dobře napsané i nakreslené, tak to ani trochu nevadí...

TALES FROM THE OUTERVERSE - Mignola, Golden, Bergting, Madsen, Robins

Nejen vesmír Hellboye/B.P.R.D. (viz výše) má svoje spin-offy... svět lorda Baltimorea také. A hned tři z nich jsou pohromadě dostupné v dalším ze svazků od Dark Horse Comics - Cojacaru the Skinner, Imogen of the Wyrding Way a The Golem Walks Among Us. Všechny 3 příběhy jsou zasazeny do roku 1938, kdy čarodějnice spolu s nacisty již rozběhly své tažení za dobytí světa a jejich hlavní hrdinové jsou významnými bojovníky proti zlu - Cojacaru a Golem Josef jsou mýtičtí hrdinové, kteří byli probuzeni, aby znovu čelili zlým čarodějnicím (Josef v Českém Krumlově v prvním dílu série Lady Baltimore - viz o pár odstavců níže, Cojacaru v polské Vratislavi). Čarodějka Imogen je jednou z hlavních postav zmíněné série Lady Baltimore. Všechny tři příběhy jsou zajímavé a plné opravdu nepříjemných postav - v Cojacaru jsou to lidojedky polednice, v Imogen naprosto boží trollové... a Golem Josef se v malém italském městečku potýká nejen s jednou z původních ur-čarodějek, ale také s kultem obětujícím nemluvňata poměrně odpudivému mořskému démonovi.

DIDDLY SQUAT: A YEAR ON THE FARM - Jeremy Clarkson (2021)

Od doby, co Clarkson odeše/byl odejit z Top Gearu a se svými parťáky Hammondem a Mayem přešel pod křídla Amazon Prime Video (tý jo, ono už je to sedm let... 2015), tak jsem z jejich nového pořadu The Grand Tour viděl jen ukázky na internetu, respektive je mám lajklé na Facebooku. Může za to moje nechuť k internetovým/streamovacím službám (a DVD už nikdo asi nevydává, zřejmě by se to nerentovalo). Knižní produkci zmíněné trojice moderátorů/autorů ovšem nadále sleduji poctivě (viz sekce Knihy - https://dalmatinovo.webnode.cz/knihy/ - Clarksona mám v podstatě komplet, Mayovy knížky také, od Hammonda mám vše spjaté s auty a Top Gearem), takže jsem Orangutanovu farmářskou knihu koupil, hned jak to šlo. Již Top Gear občas zabloudil do zemědělství - ten díl, kdy sázejí řepku, aby vypěstovali ekopalivo, je hodně povedený - takže když jsem v průběhu uplynulých cca 2 let na sítích sledoval videa o Clarksonových pokusech v zemědělství (včetně jeho naprosto dokonalého pomocníka/skutečného zemědělce Kaleba - ten přízvuk je fakt maso :-D), bylo mi jasné, že se rodí něco zábavného a dobrého. Naštěstí pro mě (jsme zpět u problému, že na DVD (na Amazon Prime je to jako Clarkson's Farm) mi to asi nikdo nevydá) se autor rozhodl téma kapitalizovat i knižně... a je to super!!! Jak jsem již několikrát zmínil při minirecenzích jeho ostatních knížek, Jeremyho výhoda je, že umí psát, je vtipný... a má přehled... jakkoliv mohou být jeho názory občas radikální anebo "nekorektní" nebo ustřelené, vždy je v nich přítomen zdravý rozum... a při popisu jeho setkání s realitou života zemědělců je to hodně vidět. Je to vlastně taková ročenka/rukověť pro začínající zemědělské podnikatele. Od problémů ryze agrikulturních po překážky administrativní - vše je podáno s výborně dávkovanou mírou humoru, skepse, deprese i nadšení :-) V daném případě mám tedy dokonce nutkání nějak si koupit i ten videopořad, protože knížka je nekopíruje seriál, je to spíš osobní deník o roce stráveném farmařením... zatímco pořad je prostě pořad a show... a má tam Kaleba a i jiné domorodce... a vidět jak malý traktor vytahuje zapadlý větší traktor, který vytahuje obří Clarksonův zapadlý traktor, to v knize prostě nepopíšete :-D. Jo, a kniha už je venku i v češtině, pod fakt složitým rádobyvtipným názvem "Jeremyho farma nejen zvířat: Rok na farmě Diddly Squat" ji letos vydalo Argo.

JAK JSEM POTKAL: PROTOTYPY - Jan Čech (Svět křídel 2022)

Moje velmi oblíbené Čechovy knihy "fejetonů" Droga zvaná letadla (2008) a Nazdar orlové (2009) vydalo nakladatelství Jalna (někde hluboko v rubrice Archiv ) a bez ohledu na to, že Prototypy jsou spíše technickou/fotografickou publikací než knihou plnou písmenek, tak musím říci, že Jalna byla v redakční práci daleko pečlivější, než současný vydavatel. Ale to jen tak na okraj... k té ceně 250 Kč za 120 stran černobílých fotek .-P. Jan Čech si s sebou nese padesátiletou kariéru leteckého mechanika a lásku k letadlům všeho druhu. Výběr jeho fotek zaměřený na různé unikáty a, překvapivě, prototypy je zajímavým exkurzem do světa různých experimentálních letadel či ke zrodu budoucích legend. Asi to není kniha pro každého, ale do mé poličky s knihami o letadlech se dobře hodí - navíc jsem si ji letos koupil v Leteckém muzeu Kbely... a tím jsem podpořil... no, asi spíš provozovatele toho stánku tam, než VHÚ, ale co nadělám :-)

DOWN AND OUT IN PARIS AND LONDON - George Orwell (poprvé vyšlo 1933)

THE KAMIKAZE HUNTERS (Fighting for the Pacific, 1945) - Will Iredale

V sekci Knihy se najde poměrně hodně literatury faktu na různá válečná a podobná témata. Mezi špičku řadím třeba Berlínský most od Barryho Turnera či Hubris od Alistaira Hornea... a nyní se k těmto autorům připojil i anglický autor Will Iredale. Zvolil si neobvyklé, skoro až okrajové téma britské účasti při obřích námořních operacích v Pacifiku v roce 1945. To, že britské letadlové lodě se v době konce války v Evropě zúčastnily bojů proti Japoncům, jsem tak nějak věděl, ale větší podrobnosti a kontext mi přinesla právě až tato kniha. Iredale zaslouží opravdovou pochvalu - věnuje se nejen průběhu samotných bojů, ale nezanedbává ani politický rámec, ani širší souvislosti vzniku a fungování námořního letectva v Británii jako takového... a nejen to, podstatnou část textu tvoří výborně sepsané osudy několika námořních letců - od jejich začátků až po, často tragické, konce v létě roku 1945 - to vše podloženo archivními dokumenty a citacemi přímo z jejich deníků a zápisků. Opravdu doporučuji všem zájemcům o historii... a autorovu prvotinu The Pathfinders - o značkařích, tj. pilotech, kteří za války označovali cíle v Německu pro spojenecké bombardéry - si pořídím co nejdříve.

ONLY WHEN I LARF - Len Deighton

Anglický autor Len Deighton (nar. 1929) je legenda thrillerů... a tak jsem se rozhodl, že si od něj taky něco přečtu. Rozhodl jsem se k tomu již před pár lety, kdy v televizi (tipuji ČT2) šel vynikající miniseriál SS-GB (BBC, 2017) - o vyšetřování vraždy v Británii v roce 1941, kdy je země obsazena hitlerovským Německem... a kdy normální život nadále tak nějak musí fungovat. Kdo neviděl, tak rozhodně doporučuji, byla by to velmi dobrá detektivka i kdyby neměla dokonalou nadhodnotu alternativní historie - podle Deightonovy stejnojmenné knižní předlohy z roku 1978. Seriál se mi opravdu hodně líbil... a po nějaké době mi došlo, že jsem kdysi dávno četl i tu knihu - vyšla totiž v českém překladu v roce 1994 a já si ji tehdy koupil :-). A tak jsem si koupil Only When I Larf (protože od něj nic jiného zrovna neměli), thriller z roku 1967 o těch, jak to česky... hm... con artists... asi podvodnících..., přečetl jsem si to... a odnesl knížku do knihobudky... :-).

ALICE COOPER - Detroit Stories (2021)

Dvacáté první album rockové legendy se... POVEDLO! :-) Retrospektivní deska je poctou rodnému městu i začátkům, kdy Alice Copper nebyl jen Vincent Furnier sám, ale bylo to jméno celé kapely. Velké množství hostů, odkazy na lokální tvorbu, účast původních členů Neala Smithe, Michaela Bruce a Dennise Dunawaye (kytarista Glen Buxton zemřel v roce 1997) se producentsky (ikonický Bob Ezrin) podařilo ukočírovat do standardního (míněno povedeného) cooperovského rock/bluesy/kabaretního alba. Je jasné, že ve svých 74 letech se Alice asi již nevrátí do mého oblíbeného heavyrockového či metalového období z přelomu století (desky Trash, Hey Stoopid, The Last Temptation, Brutal Planet, Dragontown), ale i tak je vidět, že je stále schopen vyprodukovat něco příjemného a kvalitního. Plus body jsou pak za zábavnou I Hate You, což je skladba o tom, jak si členové kapely navzájem vyčítají, co na sobě nesnášejí... takže bubeník nadává basákovi, kytarista bubeníkovi, basák Cooperovi - ten pak kytaristovi... a jako by to nestačilo, v poslední sloce všichni nadávají výše zmíněnému, již zesnulému Glenu Buxtonovi... a zakončí to sborovým, že nejvíc je naštval tím, jak po něm zbylo prázdné místo na pódiu... vtipné, povedené, milé :-)

HALESTORM - Back From the Dead (2022)

Lzzy Hale a spol. jsou zpět... ono to s tím návratem není zas tak žhavé, předchozí album Vicious vyšlo 2018 a kapela celou dobu normálně funguje (pokud si odmyslíme období čínské chřipky). Necelých 40 minut nadupaného hard rocku páté desky Halestorm mě trochu přivádí k tomu, co v poslední době píšu o albech mých oblíbenců the Darkness... je vidět, že kapele to super šlape, baví ji to... a vyprodukovaná deska je standard... standard, který se mi líbí... ale nemá odlehčenost prvních dvou alb, nemá nápady a temné riffy desky minulé... nemá ani super výrazné nebo zapamatovatelné momenty jako třetí album Into the Wild Life... a přesto přese všechno si album pouštím pořád dokola :-)

GRAN TURISMO 7 (PS5)

Hned navrchu sekce Hry je moje relativně nedávné povzdechnutí si nad tím, kam postupně spěje série her Gran Turismo... spolu s otázkou ohledně toho, jak se zachovám, až vyjde Gran Turismo 7. Zachoval jsem se očekávatelně - hru jsem si předobjednal a koupil... a zase mám smíšené pocity... a zase si říkám, že příště už opravdu zkusím něco jiného :-P. Sedmička pokračuje tam, kde předchozí Gran Turismo Sport skončilo... tam, kde se mi to nelíbí :-/. Hlavní akcent zůstává na online hraní - a teď neřeším krátkou, respektive v porovnání s minulostí ne dost uspokojující singleplayerovou část; teď řeším nutnost stálého připojení - právě i během singleplayeru... bez toho nejde hra spustit. Proč se všechny herní výsledky a časy musí ukládat někam do vesmítu na server, vždyť by bohatě stačilo mít svoje statistiky uložené na disku konzole - obzvlášť, když celá hra jako taková, obrovské gigabajty s grafikou a auty, je nainstalovaná lokálně... takže pár souborů s uloženými pozicemi by evidentně nezabralo nic... Zmíněný singleplayer mód je navíc poměrně krátký, variabilita závodů malá - všechno je hrozně svázané omezeními výkonu (tedy performance points, které má vaše auto přidělené)... takže buď musíte mít auto našponované na možné maximum a většinou všem ujíždíte až moc anebo nemáte šanci, protože soupeři nedělají jízdní chyby (a ty já dělám). Ano, jízdní model je vynikající, auta vypadají skvěle, celková grafika prostředí je vynikající... ale zábava pro mě je pryč. Z mého pohledu je GT7 buď pro fanoušky jízdního realismu (tj. volant, kokpit, strojově přesná jízda bez kontaktu a zábavy) anebo pro nějakou divnou skupinu lidí, kterým se líbí hezká, nablýskaná auta a rádi se s nimi fotí a sdílejí to na sociálních sítích - velká část hry je totiž jakýsi fotomód, kdy si svoje auto můžete zasadit do nějaké lokace ve světě (i Praha tam je) a tam si ho vyfotit... a to je asi také něčí představa zábavy :-/ :-P.

Jo, a soundtrack genericky znějících techno/rock/pop songů od nějakých, asi japonských, umělců je vopruz!!!

FARCRY 6 (PS5)

SOUDCE DREDD: SEBRANÉ SOUDNÍ SPISY 4 - Wagner, Grant, Bolland, Ezquerra, McMahon a další (Crew 2021)

Jo, další balík čenobílého soudce Dredda... tentokrát ve filajovém obalu :-D. Trojku jsem chválil relativně nedávno (nyní asi v sekci Knihy ) a čtyřka přináší příběhy vydané v letech 1981 a 1982... a přestože je jediným hlavním autorem scénářů legenda nakladatelství 2000AD a britského komiksu John Wagner (zde pod jedním ze svých pseudonymů T.B. Grover), tak se celý 400stránkový špalek dělí na dvě výrazně odlišné poloviny. První část jsou příběhy ze života :-), tj. sada kriminálních případů, které pod společnou hlavičkou "Policejní spisy" hlavní hrdina ve svém Mega-City 1 řeší. Jsou to takové, řekl bych, klasické dreddovky... zločiny jako dojení mimozemšťanů, drogy, telepatické vydírání či racketeering jsou přehlídkou barvitých freak charakterů... a jsou řešeny s očekávanou rezolutností a brutalitou... většina z nich se ovšem vyznačuje společně divným koncem - divným ve smyslu: Dredd je frustrován, skoro až rezignován z toho, že dopadení/likvidace pachatelů stejně nechá na svobodě velké, nedotknutelné ryby... skoro jako kdyby se Wagner vypisoval z nějaké své tehdejší deziluze se stavem společnosti v Británii (to je ale blbost, že? :-D :-P). Druhá polovina svazku je pak obrovské megamaso, které nám opět připomíná dobu vzniku komiksu... a tedy studenou válku a rudé nebezpečí. Soudce Dredd se tu a tam se svými kolegy již se sovětskými soudci z jejich East-Megů v některých příbězích konfrontoval... ale zde obsažený rozsáhlý dvojpříběh Blokmánie/Apokalyptická válka vše přenáší na novou úroveň... na úroveň jaderného vyhubení většiny obyvatel dvou megaměst (bavíme se o stovkách milionů lidí). Poté, co Sověti provedli nejprve obří sabotáž a pak udeřili jako první, vypuklo velké zabíjení. Psát, že to nakonec "dobře" dopadlo, je, vzhledem ke vzniku další jaderné pustiny na Zemi, trochu zbytečně optimistické... ale ano, dopadlo :-). Zajímavým aspektem je pak možná projekce děje do současných událostí (jistě, to jde provést v podstatě se vším, jak nám ukazuje confirmation bias různých přispěvatelů sociálních sítí - a nemusí jít jen o placené ruské trolly), ale tady je jasně, až jasnozřivě vykreslené, že bolševici dál jak magoři útočí, i když to mají prohrané, a přestanou až poté, co je jejich hlava zabita vlastními generály (jasně s pomocí Dredda a je to scifi, ale i tak :-/).

LADY BALTIMORE 1: Královny čarodějek - Mike Mignola, Christopher Golden

Mignolova série o boji Lorda Baltimora se zlem v podobě Rudého krále (viz pár řádků pod názvem "série Baltimore" někde v Knihách je momentálně jediným autorovým dílem, které si nekupuju v originále (prostě to tak vyšlo :-)). Po smrti hlavní postavy o osmém díle - a související eliminaci zla v podobě morového Rudého krále - přichází nyní posun v čase těsně před začátek druhé světové války (v alternativě se zlými čarodějnicemi ve službách nacistů) a tíha boje se zlem přechází na lordovu vdovu... a skupinku dobrodruhů a čarodějů/ek, kteří jí pomáhají. První díl je zatím takový rozeběh... zpočátku jsem se trochu srovnával s kresbou (Bridgit Conell), evidentně pod vlivem výtečného Bena Stenbecka kreslícího Lord Baltimore sérii; pak jsem musel ocenit zavedení děje do Českého Krumlova (a objevení golema Josefa - zabijáka čarodějnic :-))... ale zatím nejsem úplně přesvědčen, jestli to prostě není tak trochu vydojení původního nápadu s alternativní první světovou válkou pomocí nové série situované do války druhé. Na druhou stranu, autorská dvojice je tak dobrá, že jsem si stoprocentně jistý, že to bude nakonec výborné. Připomínám, že Christopher Golden s Mignoloou spolupracuje douhodobě - také na B.P.R.D./Hellboy příbězích... a napsal i výborný hellboyovský román Ztracená armáda, který v českém překladu vyšel už... před neuvěřitelnými 22 lety (díky, Google :-)). 

A MINI ADVENTURE: 50 YEARS OF THE ICONIC SMALL CAR - Martin Wainwright

Zajímavé, už podruhé v relativně krátké době mě tak trochu zklamal můj výběr v Budget Books - a opět je to "životopisná" kniha, kde mi přijde, že jde o promarněný potenciál. V minulém případě šlo o životopis génia prodového letectví Franka Whittlea, nyní o biografii legendy mezi automobily. V případě Mini je asi problémem, že kniha (a auto samotné) má příliš široký dopad... od revoluce v technologii, designu aut - přes motorsport - až po dopad do společenského a kulturního života v podstatě celého světa... a autor se to snaží všechno nacpat do jedné knihy tak nějak napřeskáčku. Kapitoly pojednávající o chování britského automobilového průmyslu v 50. a 60. letech jsou pro mě super, obdobné pak části textu věnované licencování výroby Mini do různých států světa - v kombinaci s ropnou krizí v roce 1973 - dávají hezký náhled do chování různých kapitalistický ekonomik, které byly v té době ve skutečnosti poměrně socialistické anebo fakt přesně kopírovaly předpokládanou národní mentalitu :-). Na druhou stranu, odstavce popisující lásku vlastníků a rodin k Mini jsou na mě až moc "společenskorubrikově novinářské" :-) Takže pro zájemce a hlavně fanoušky vozu určitě ano, mně kniha v knihovně určitě nezůstane... teda poté, co zjistím, kde je nějaká blízká knihobudka, protože tu, co byla u nás ve čtvrti, někdo sežral!!!!

HELLBOY AND THE B.P.R.D. 1955 a 1956 - Mike Mignolla a další

Tak se mi konečně podařilo dokompletovat sérii knih o mládí Hellboye a jeho začátcích v Ú.P.V.O. V polovině padesátých let se tak nejen setkáme s nepovedenými následky vzývání démona či prokletou půdou na Floridě, ale také s rozvíjející se okultní studenou válkou mezi paranormálními agenturami USA, sovětského Ruska a Británie - kromě dalšího využití záhadných krystalů enkeladitu z let (a knih) předchozích se opět setkáme se sovětským agentem Moravcem :-) anebo s Varvarou, démonem v těle dítěte. Zejména díl 1956 je hodně důležitý vzhledem k celému Mignolaversu a konci světa v Hell on Earth a The Devil You Know (viz sekce Knihy), neboť je v něm hezky pěkně ukázáno, kdy a jak se Varvara ocitla v zavařovací sklenici :-D. Pěkným zpestřením je také další doplnění informací o Hellboyově pobytu v Mexiku a jeho krátké filmové kariéře tam... což jsou věci primárně zpodobněné v knize Hellboy in Mexico. Hm, a jako bonus jsem právě zjistil, že Mignola už napsal i 1957... takže nemám zkompletovaného vlastně nic :-P :-)

ALL ABOUT ME!: My Remarkable Life in Show Business - Mel Brooks

Ohnivá sedla, Spaceballs, Drákuloviny, Robin Hood: Men in Tights (co já vím, jak se to jmenovalo v češtině), Mladý Frankenstein, Producenti, Němý film... tvorbu Mela Brookse mám hodně rád a tak jsem si hned po vydání objednal jeho autobiografii. A dobře jsem udělal... i když co se týče struktury, je to taková klasika všech biografií (namátkou, z těch které jsem četl a je o nich asi něco v sekci KNIHY, mě napadá John Cleese, Tony Iommi, Roger Moore) - výborný začátek, přinášející mi spoustu nového a zajímavého o mládí a uměleckých začátcích popisované osobnosti a zejména o dobových reáliích (Brooks je ročník 1926), je následován spíše výčtem kariéry... na druhou stranu, dílo Mela B je tak zajímavé a zábavné (a on sám taky), že delší pasáže popisující historky z natáčení nikdy neunudí. Můj kontakt s autorovou filmografií je poměrně chaotický - například Producenty, prvotinu a základ jeho tvorby, jsem viděl teprve nedávno; Němý film jsem miloval na první pohled, aniž bych tehdy tušil, kdo je autor, a že tam hraje hlavní roli; kdyby neexistoval Flash Gordon, tak by asi Spaceballs byly mým nejoblíbenějším scifi filmem (sorry, Georgi Lucasi); Robin Hood mě nebaví... a u Drákulovin (anglický název je ovšem Dracula: Dead and Loving It, díky, český distributore) jsem si dlouho myslel, že jsou z dílny Zucker, Zucker, Abrahams, protože tam hraje Leslie Nielsen :-D. V souvislosti s Melovými začátky v amerických živých i rozhlasových a televizních komediálních show na přelomu 40. a 50. let mě napadá (a podobný pocit jsem měl v případě Británie a třeba zmíněného Johna Cleese), jak obrovská je škoda, že jsme tady u nás nic podobného neměli (fakt díky, vy bolševické svině) a museli jsme si vystačit s komunálním humorem a krátkým lepším obdobím na konci šedesátých let... Mezi bonusové informace získané přečtením knihy patří i to, že Melova produkční společnost BrooksFilms produkovala třeba Mouchu (tu s Jeffem Goldblumem), Lynchova Sloního muže a další zajímavé tituly :-)

KOSHCHEI THE DEATHLESS - Mignola, Stenbeck, Stewart

... aneb Mignola mi stále zapleveluje web :-). Co to bylo naposledy? Hledám, hledám... aha, Young Hellboy: The Hidden Land o pár odstavců níže :-). Kostěj Nesmrtelný je další komiksový spin-off s postavou, kterou jsme měli možnost potkat v příbězích hlavní dějové linie s Hellboyem - a je to opravdu hooooodně povedené. Pod sovětskou kuratelou se s Kostějem v nějaké povinné pohádkové knížce potkalo asi mnoho z nás, v podání Mikea Mignoly a spol. jsou ovšem skutky této tradiční ruské postavy z dávných legend nepoměrně divočejší a makabróznější. Děj je vlastně retrospektiva vlastního (ne)života vyprávěná Kostějem Hellboyovi v Pekle... takže se setkáme nejen s Babou Yagou, ale i vzpomínkami na draky, na líté boje dávných králů i na jejich společné setkání, které kdysi skončilo nožem v Hellboyových zádech. Rozhodně bych doporučoval knihu číst až po absolvování celého Hellboye a asi i B.P.R.D: Hell on Earth... a doporučuji ji rozhodně :-) Mezi Mignolaverse spin-offy patří k tomu nejlepšímu, co jsem zatím četl... a to jsem četl už skoro všechno (vlastně mi chybí jen Sledgehammer 44, Rise of the Black Flame a zkompletovat Lobstera Johnsona).

THE LION AT SEA; THE DANGEROUS YEARS a BACK TO BATTLE - Max Hennessy (1977 až 1979)

Nastal čas taky na nějakou oddechovku... výběr takových knih spočívá v tom, že si v Budget Books stoupnu u regálu s beletrií, vyberu podle názvu a obálky... pak rychle vygooglím na mobilu autora... a pak to risknu :-) A tentokrát jsem se poměrně trefil... Všechny tři knihy tzv. Kelly Maguire trilogy jsou pohodové romantické dobrodrůžo s pirátama - ne, kecám, je to romantické dobrodrůžo s britskými námořníky za I. světové války, mezi válkami a za II. světové války... ale bez ohledu na historické období, je to prostě esence čtivé dobrodružné literatury - hlavní hrdina je trochu outsider - projde si počátečními trapasy; ukáže hrdinství v boji; užije si pár (mnoho) aférek se ženami; padne do zajetí a dostane se z něj, několik jeho lodí potopí nepřítel... a na konci se stane admirálem :-). Výraznou nadhodnotou je pak (pro mě určitě) to, že vše se odehrává v průběhu skutečných historických událostí, tj. jde i o exkurz mezi historická fakta... čtenář se tak dostane od korunovace Jiřího V., přes zahájení války, neblaze proslulé potopení britských křižníků Aboukir, Hogue a Cressy v září 1914 či krátký výlet na Blízký východ a setkání s Lawrencem z Arábie, až k bitvě u Jutska v půlce roku 2016 (The Lion at Sea); od občanské války v Rusku, přes úpadek bílé koloniální moci v Číně až po ekonomickou krizi v Británii v 30. letech minulého století (The Dangerous Years)... a taky si prožije občanskou válku ve Španělsku i mnoho námořních operací války světové druhé (Back to Battle). Autor vhodně kombinuje reálné události s fikcí - s fikcí, která ale vždy odkazuje na na nějakou událost, která se stala - jen třeba nějaké jiné, skutečné lodi... pro někoho, kdo se o historii nebo specificky o historii námořní války zajímá, je to dobrá možnost oprášit zapomenutá fakta a vzpomenout si, na jakou konkrétní akci je to odkaz... pro někoho jiného by to mohla být hezká příležitost vzít si nějakou další knihu nebo učebnici dějepisu a trochu se dovzdělat. V tomto směru jsou hodně poučné "meziválečné" The Dangerous Years, protože události počátku dvacátých let v Rusku u nás známe, pokud vůbec, spíše jen s ohledem na legionáře... a zmíněná Čína... no to byl pro mě vyloženě list nepopsaný. Hlavní vadou trilogie je asi to, že autor na relativně malém stránkovém rozsahu kombinuje velký, světovými událostmi nabitý časový úsek, s osobní, "romantickou" liní života hlavního hrdiny (míněno dostane (ho) všechno, co má sukni... ale nakonec si vezme tu svou jedinou pravou lásku z mládí :-))... takže mnohdy jsou posuny časem velmi fast forward a někdy se naopak, a možná zbytečně, zasekne v nějakém detailu - nic to ovšem nemění na tom, že všechny tři knihy se výborně čtou a navíc mají ten výborný, nebál bych se říci edukativní, rozměr.

ORWELL ON TRUTH - George Orwell (nakl. Harwill Secker, 2017)

... aneb kniha, která ve vaší knihovně nahradí všechny knihy!!! Nebo aspoň většinu knih :-) Farma zvířat, 1984, Válečné deníky... všechno to jsou moje fakt oblíbené knihy (mezi nepřečtenými mám pak ještě Down and Out in Paris and London)... a po přečtení této kompilace Orwellových textů mohu jen konstatovat "pure genius"!!!! A to bez legrace! V první řadě bych knihu doporučil všem publicistům, spisovatelům... a pak všem lidem, co se zajímají o svět jako takový :-) Není to jednoduché čtení, protože každý článek, každá kapitola vyžadují plnou pozornost čtenáře... a není to vlastně ani veselé čtení, protože neblahé jevy, které Orwell popisuje a analyzuje (vnímání pravdy, její zkreslení v médiích; sebecenzura podle politického názoru autora; manipulování s historickými fakty, atd.) v reáliích 30. a 40. let minulého století - tj. totalit sovětské a nacistické, občanské války ve Španělsku... -, fungují dodnes a jen jsou dále "vylepšeny" díky novým médiím a technologiím. Texty a vybrané úseky textu z jeho článků, recenzí a non-fiction knih jsou v závěru doplněny pár odstavci z Farmy zvířat a 1984... jo, je to fakt síla. Pokud se dobře dívám, tak v češtině tato sbírka textů ještě asi nevyšla... svým způsobem je to dobře, protože je tak dobrá a objektivní, že můj soukromý tip je, že kdyby si ji četli příslušníci tupého FB davu, tak by si z ní mnoho věcí lehce mohli vykládat, že jsou v souladu s jejich názory a utvrdili by se v nich :-/ ... a tak to autor rozhodně nemyslel, on fakt ne... :-)

DEADPOOL: PACKY, PACKY, PACIČKY - Stefan Petrucha (Crew, 2021)

Ano, Deadpool knižně... je... takový... jako... tenký... led :-D. Stefan Petrucha (který je, jak tak koukám na web, poměrně plodný a zkušený autor) o tom ví... a tak se od začátku hodně snaží... No... Deadpoolovo známé prolamování čtvrté stěny mu docela jde... ale zbytek... přijde mi to prostě nějak moc "za každou cenu"... zápletka o tom, že mezi lidi jsou rozdistribuována štěňata, která mají potenciál se při vhodně dávkovaném stresu stát nezemskými všepožírajícími monstry, je relativně zajímavá, ale tak nějak z toho vyšel moc velký kočkopes... jasně, říkalo se, že natočit film s Deadpoolem nejde... a pak to dokonce na padesát procent vyšlo (dvojka mi totiž přijde slaboučká), takže určitě jde s ním i napsat knížku (nebo se to už možná někomu povedlo - UTFG! :-)), případ Pacek to ovšem podle mě není. Pokud bych si chtěl přečíst knihu, která je chaotická/anarchistická - a při tom hrozná sranda - tak zvolím Nic pro hrdiny od Sama J. Lundwalla, Cestu na Mars od Erica Idle nebo Přines mi hlavu čarovného prince od legendární dvojice Sheckley/Zelazny. Samozřejmě si uvědomuji, že moje posuzování určitě ovlivňují výborné deadpoolovské komiksy, které nám v poslední době servíruje nakladatelství Crew... ale Packy, packy, pacičky prostě půjdou do Knihobudky :-))

PUNISHER MAX: SVĚT SOVĚTŮ - Ennis, Burrows (BB art, 2021)

Další ze zásahů Gartha Ennise do punisherovského světa je... dobrý... ale ne tak dobrý jako klasiky Matička Rus či Muž z kamene (někde v sekci Knihy). Jde o poststudenoválečnou historku: ruskou mafii v New Yorku začne někdo brutálně likvidovat a je tedy jasné, že je to Punisher... a jasně, ono ne - je v tom dávná pomsta za události v Afghánistánu... a mstícím se jedincem je poměrně ostrý maník, bývalý sovětský elitní voják... a najednou tu máme týmovku :-) Reminiscence na sovětskou invazi v Afghánistánu vytvářejí, spolu s aktuálními událostmi, poměrně brutální koktejl (kresba Jacena Burrowse (mj. i Mooreův Neonomicon) je pro to jako stvořená) a celé je to taková rychlá jednohubka, která patří do knihovny každého, kdo má Franka Castla rád :-).

SLASH - Slash (2010)

Kdyby nebylo povedeného singlu a klipu Beautiful/Dangerous, nikdy by mě nenapadlo kupovat si sólovku Slashe :-) Guns n' Roses jsem měl to štěstí chytit hned v začátku, když na přelomu 80. a 90. let jejich klipy z alba Appetite for Destruction válcovaly celou, tehdy ještě normální, MTV. Jejich desky mám všechny, některé i na vinylu... a sólovky Slashe mám... až do teď... ani jednu... ale četl jsem jeho životopis :-) Jasně, viděl jsem pár klipů a koncertů s jeho Snakepit/Conspirators nebo Velvet Revolveru, ale desku žádnou - až teď. V roce 2010, kdy vydal svoje toto vlastně první sólové album, už měl za sebou dvě desky se Slash's Snakepit a dvě s Velvet Revolver... a rozhodně si mohl, jako jeden z nejvýznamnějších soudobých kytaristů, dovolit udělat klasické rockové album plné opravdu hvězdných hostů - zejména za mikrofonem: Lemmy či Iggy Pop (oba mu vlastně vrátili jeho kytarové hostování na jejich albech March or Die, respektive Brick by Brick), Myles Kennedy z Alter Bridge, Chris Cornell, M. Shadows z Avenged Sevenfold, Kid Rock, Ian Astbury z The Cult, Ozzy... Je to dobrá, rozmanitá deska, z které vyčnívají v úvodu zmíněná Beautiful/Dangerous nazpívaná Fergie, Asburyho úvodní Ghost a Starlight v podání Mylese Kennedyho (ten si navíc v dalších letech se Slashem poměrně hodně zazpíval v rámci projektu Slash featuring Myles Kennedy & The Conspirators - 4 desky a spousta koncertů).

CAPTAIN MARVEL (2019)

Tentokrát nemám s marvelovkou takový skluz!!!! Jen 2 roky :-)) S kapitánem Marvelem jsem se potkal zatím jen okrajově (svět Marvelu je fakt velký), v rámci Ultimátního komiksového kompletu. Takže si tak nějak matně pamatuju, že je to chlap, takový jako o hodně silnější Green Lantern (já mám DC taky rád :-)) a na konci umře na rakovinu... a že je to vícedimenzionální koexistence Mar-Vella a pozemšťana Ricka Jonese... asi, fakt si to moc nepamatuju, budu si to muset přečíst znova :-). A když se mi spojily všechny ty kousky vzpomínek na komiks, tak jsem se She-Marvel vlastně hodně bál :-). ... a při sledování filmu jsem se nakonec překvapivě dobře pobavil... Kromě toho, že to je taková dynamická, zábavná scifárna, tak přináší hezké propojení se "současnými" událostmi MCU - zjistíme, proč má Nick Fury oko v kopru, jsou tam začátky agenta Coulsona, první transportní letadlo S.H.I.E.L.D.u - Quadjet... Neříkám, že bych to v rámci dotyčné série filmů řadil na úroveň Winter Soldiera, Civil War nebo jedničky Guardians, ale třeba rodinnou zábavu v Ant-Manech to překonává hravě. To, že na chování Kree je něco podezřelého už od začátku, a tím je zápletka trochu průhledná, je daň za Jude Lawa :-D, ale jinak fakt dobrý. Protože nejsem odkojen na původním komiksu, tak mi Kapitán Marvel jako žena nevadí, i když Brie Larson hraje asi tak zhruba stejně jako v Kong: Ostrov lebek, tj. nijak, ale tady má ztrátu paměti, takže v pohodě :-). Kdybych byl komiksový purista, tak by mě u MCU daleko víc štvalo, že Nick Fury byl původně bílej... bez ohledu na to, že Jacksonovi ta role sedne jako prdel na hrnec :-D.

HOLLYWOOD WANTS TO KILL YOU: The Peculiar Science of Death in the Movies - Rick Edwards a Dr. Michael Brooks (2019)

Ty náhodné koupě se mi občas opravdu podaří :-) Kniha, která se honosí spíše bulvárním názvem, přináší vtipnou a poučnou směs informací o možných způsobech zániku lidstva - na příkladu hlavních filmových katastrofických témat - tj. od virů, přes lidožravá monstra, stárnutí, šutr z vesmíru, neplodnost až po roboty či jadernou válku :-). Být vtipný na téma zkázy lidstva a hollywoodských filmů umí být být kde kdo, ale přidat k tomu blbuvzdorný a objektivní vědecký rozbor popisovaných jevů a jejich možného dopadu do reality, to už tak lehké není. Autorům se to podařilo... byť některé momenty věnované buňkám a chemii lidského organismu (zejména v kapitole o stárnutí) jsou už poměrně těžké :-). Vrcholem (míněno ve smyslu přísunu informací a zábavy) jsou kapitoly o hrozbě pádu kamene z vesmíru na zem a atomové hrozbě (hezky je tam rozepsaná teorie her v kombinaci s pověstnou M.A.D., tj. doktrínou vzájemně zaručeného zničení). Výborná je také úvodní, pro současnou dobu tak nějak vhodná, kapitola o hrozbě epidemie (hlavní ilustrací je film Nákaza (Contagion) z roku 2011), kde je fakt dobře - a poměrně pochopitelně - popsáno, co jsou viry, jak se "chovají" a co od nich hrozí... lidé, co mají problém pobrat, co se ve světě okolo nás momentálně s čínským virem děje, by si to třeba mohli přečíst a zkusit si udělat vlastní názor... i když, není si třeba dělat názor, když mi to řekne Facebook, že? - a tím jsme zpět u kapitoly o tom, jak počítače a roboty(i) zahubí lidstvo :-) :-P

MELVINS - Houdini (1993)

Takže - o Melvins jsem doposud jen slýchal... že byli velkým vzorem různých těch slavných grunge kapel, jak jsou výborní a vůbec... Takže jsem si pořídil Houdini a... no... líbí se mi to, je to pro mě takový mix Ministry, Roba Zombieho a Grindermana... teda mix... oni vlastně všichni začali točit desky v podstatě ve stejnou dobu v různých částech USA (dobře, Nick Cave trochu jinde a jinak, že? :-D). Na to, že to byl pro mě v podstatě tip naslepo, tak jsem spokojen - na to, abych si koupil jejich další desky, je to pro mě málo metal/rock'n'roll - ale výborná rytmika a některé zajímavé nápady mě k opakovanému poslechu Houdiniho určitě přivedou. Jo, a předělávka Goin' Blind od Kiss je tak nějak lepší než originál :-) :-).

ROGER TAYLOR - Outsider (2021)

Jsou interpreti, jejichž desky si prostě musím koupit (i když v mnoha případech tuším, že to nebude nic moc nebo nic)... a různé výhonky a spinoffy Queen patří mezi ně :-). Bubeník a majitel výborného rockového hlasu Roger Taylor oslavil v roce 2021 dvaasedmdesáté narozeniny, po 8 letech natočil další, již šestou, respektive devátou (tři v rámci kapely The Cross), sólovou desku... a opět "nezklamal"... kromě první desky Fun in Space (1981) a trochu tří desek the Cross, je to všechno stejné... střední tempa, spíše deklamování textů k aktuálním tématům... škoda... co nadělám... můžu jen koukat, jak jsem relativně názorově konzistentní se svou recenzí na jeho předchozí desku Fun on Earth (2013 - někde v sekci Hudba :-) A ve skutečnosti - Outsider není blbá deska, jen mi z ní v hlavě nic neutkvělo - kromě pocitu "typický sólo Roger" :-)

THE DARKNESS - Motorheart (2021)

A další podobný, byť odlišný :-), případ jako výše uvedený Roger Taylor... hlavním rozdílem je, že the Darkness jsou momentálně asi na vrcholu sil a pohody... a shodou to, že bych víceméně mohl okopírovat to, co jsem psal o jejich minulé desce Easter Is Cancelled (2019 - také někde v sekci Hudba :-)) a ještě přidat, že na Motorheart výrazně vystupuje už jen jediná! skladba - a to úvodní rockovější Welcome Tae Glasgae - zbytek se mi pak slévá do jedné darknessrockandrollvypalovačky, která je sice povedená, zábavná, ale prostě tam chybí nějaký výraznější motiv, riff nebo něco... co vlastně pořádně bylo naposledy na jejich desce Last of Our Kind z roku 2015. Jinak je vše v pořádku - za bicími stále funguje Roger Taylor mladší (teda Rufus :-)), naživo jsou boží - a jen doufám, že někdy taky zavítají k nám... a těším se na další desku :-).

MASTODON - Blood Mountain (2006)

Můj další pokus o seznámení s významnou kapelou, kterou jsem doposud znal jen podle názvu. Podle různých žebříčků jsem zvolil desku Blood Mountain... a ... je to prostě takový normální heavy metal s poměrně hudebně zajímavými skladbami, rytmikou... a zpěvem, který mi nesedne :-) Víc nějak nemám, co bych k tomu dodal... a podobně jako můj pokus s deathmetalovými At the Gates a jejich deskou Slaughter fo the Soul skonči toto CD na dně šuplíku - na druhou stranu, s thrashovými Municipal Waste a albem Art of Partying jsem nedávno chybu neudělal :-)

PINK FLOYD - The Wall (1979)

Ostuda, jsem ostuda :-) Ano, doposud jsem nevlastnil Zeď :-) Mám Animals, The Dark Side of the Moon, Wish You Were Here, Animals, na vinylu A Momentary Lapse of Reason a paradoxně i The Final Cut... ale na The Wall prostě doposud nějak nedošlo :-) Za ty roky jsem samozřejmě viděl film, několik koncertů v televizi... asi i tu ikonickou The Wall v Berlíně... naposledy ten koncert Waterse, jak je prokládanej dokumentem o něm... ale samotné původní album... hm... jak hodnotit klasiku a nedopustit se svatokrádeže??? Takže prostě super... samozřejmě... jen mi nějak přijde ten celkovej zvuk příliš dobovej :-) ... a pššššt, The Final Cut mě baví víc :-)))

FLYING COLORS - Third Degree (2019)

Flying Colors jsou superskupina... 2x Morse (z toho jednou ten, co je v Deep Purple :-)), basa Dave LaRue, Casey McPherson zpěv... a hlavně... Mike Portnoy na bicí. Kdybych to měl zhodnotit jako celek, tak je to spíš taková normální hardrocková deska, a z kolaborací Neal Morse/Portnoy bych spíš doporučil projekt Transatlantic, kde je i basák Pete Trewavas z Marillion... ale prostě PORTNOY!!! Kromě toho, že nechápu, kde po odchodu z Dream Theatre bere čas na tolik projektů (Sons of Apollo, The Winery Dogs, Adrenaline Mob, Metal Allegiance...), tak prostě... no... fakt má, kromě toho, že je opravdu hoooodně dobrej bubeník, hlavně dokonalej zvuk!!!! :-) Kdyby takovej zvuk bicích měl, jinak výborný, bubeník výše zmíněných Mastodon, tak bych měl jejich desku Blood Mountain určitě radši :-).

AARDMAN: AN EPIC JOURNEY - Peter Lord a David Sproxton

FILMOVÝ MOMENT, KTERÝ SE NA ČLOVĚKU PODEPSAL

Takhle při pátku na trochu lehčí téma... v sekci Hudba speciály jsem párkrát dělal něčeho list - debutových alb, metalových balad, duetů... a tak teď zabrousím do filmu. Nejde o kvalitu filmu nebo celkový zážitek z něj (i když se, logicky, budu pohybovat mezi věcmi, které mám rád), ale o konkrétní jeden moment (scénku, zvuk, záběr, hlášku), který se mnou zůstane navždy. Následující výčet nemá dané pořadí, i když ten Flash Gordon na začátku je (a bude) už navždy top :-D

• Flash Gordon (1980, r. Mike Hodges), zvuk při propíchnutí Minga (Max von Sydow) špičkou vesmírné lodě Ajax... navždy, fakt navždy!!!! :-). Flash Gordon je můj oblíbený film... a jeho super soundtrack, který Queen vydali jako svou devátou řadovou desku v roce 1980 ten zvuk také obsahuje :-). Ve skutečnosti jsem měl dotyčné album daleko dřív, než jsem viděl film - kde se mi pak ten divný zvuk ze skladby Crash Dive on Mingo City spojil s obrazem... dokonalé :-)
• Don't Stop Me Now v Shaun of the Dead (2004, r. Edgar Wright, č. jako Soumrak mrtvých). Zase Queen, ale já za to nemůžu!!! Don't Stop Me Now, skladba z alba Jazz (1978), je na obrazovkách a filmových plátnech poměrně nadužívaná (momentálně ji můžeme vidět v televizní reklamě na něco... asi auto? nějaká banka? operátor? co já vím, pamatuji si jen tu hudbu... to je takový příspěvek ke skutečnému dopadu a efektivitě reklamy obecně :-D ) a v dotyčné vynikající zombie komedii mrtvých uvozuje akční scénu souboje se zombiemi v hospodě... a padne tam jak pověstná prdel na hrnec!!! :-)
• Propíchnutí huby Timothy Daltona na konci Hot Fuzz (2007, r. Edgar Wright, č. jako Jednotka příliš rychlého nasazení). Je to až trapné, ale tady se svým způsobem propojují předchozí dva body :-D. Pominu-li fakt, že Hot Fuzz je dvojkou ve volné trilogii Cornetto filmů od autorů Shaun of the Dead a že Timothy Dalton hrál ve Flash Gordonovi postavu prince Barina, tak Daltonovo vyvrcholení kariéry záporáka na špičaté věži zmenšeného modelu kostela je opravdu velmi pěkným momentem... ve filmu, který má různých memorable scén přehršel :-)
• Austin Powers in Goldmember (2002, r. Jay Roach) - asi nejvíc "yuck" zážitek z celého listu... když jsem poprvé uviděl, jak si Mike Myers v roli padoucha Goldmembera labužnicky strká do pusy a žvýká kus své odpadlé zlaté pokožky, tak jsem byl poměrně na hraně šavle :-D
• Adéla ještě nevečeřela (1977, r. Oldřich Lipský) - Rudolf Hrušínský a jeho hláška "Dar přítele Messera!" :-). Jo, všechny tyhle komedie/parodie od Lipských a Vorlíčků (Pane, vy jste vdova!; Jessie; 4 vraždy stačí; Špenát; Tajemný hrad; Agent W4C; Limonádník...) obsahují obrovské množství dokonalých hlášek a gagů (a výborných rolí pro Miloše Kopeckého), ale Laser vs Messer je prostě můj favorit :-))
• Terminator 2: Judgment Day (1991, r. James Cameron) - chvíle, kdy zlý terminátor propíchne prodlouženým "prstem" tomu chudákovi policajtovi hlavu okem... paradoxně v ten moment to není v podobě Robert Patricka... ale to nic nemění na tom, že zatímco v prvním Terminátorovi je zlý Arnold nezastavitelnou silou, tak ve dvojce je zlý terminátor skutečné ZLO... a může za to právě Robert Patrick ve své životní roli :-)
• Shrek the Third (2007, r. Chris Miller), útok princezen za zvuku Immigrant Song/Barracuda od Led Zeppelin/Heart. Podobně jako výše uvedená Don't Stop Me Now od Queen, je i tohle důkaz, že když je někdo šikovný, dokáže z rockové skladby udělat integrální součást nejen soundtracku, ale hlavně konkrétní scény... :-)
• The Naked Gun: From the Files of Police Squad (1988, r. David Zucker, č. jako Bláznivá střela) - obrys mrtvoly zakreslený policejní křídou na HLADINĚ přístavu :-). Produkce spolku Zucker, Zucker, Abrahams, Proft přinesla na poli parodií neuvěřitelné množství zábavy, velmi často spojené s postavami ztvárněnými Leslie Nielsenem a velmi často podané jen tak mimochodem, jako drobný detail někde na okraji záběru. Ve chvíli, kdy poprvé padnul záběr na to obkreslené "tělo", tak jsem lehnul smíchy.
• Kingsajz (1987, r. Juliusz Machulski, č. jako King Size :-)), scénka na tržišti, kdy holčička nakopne hlavního hrdinu, trpaslíka Olu... a její maminka: "Viktorie, nekopej pána, ještě se zpotíš!" :-D Kingsajz je fakt super film, ostatně většina Machulského produkce je výborná - a nemusí to být jen pověstná Sexmise (1984), ale třeba i detektivní Vabank z roku 1981 či Kiler (1997).

... a na závěr :-)

• Tenacious D in The Pick of Destiny (2006, r. Liam Lynch, česky přiblble jako Králové ro(c)ku) - tzv. definující moment v životě rockové kapely, aneb jednoduchý dotaz: "What's it gonna be, Kyle? Tits or destiny?"... a zcela jasná, v daném případě i obrazem doplněná odpověď :-D :-D :-D

THE BATTLE OF THE ATLANTIC - Donald MacIntyre (1961)

JAK SE STÁT POPOVOU SKUPINOU

Tento měsíc (pro archivní účely: duben 2021) mám jistý skluz s příspěvky... Co se týče her, hrozně jsem propadl World of Warships (lodní klon World of Tanks) - ale tam není moc o čem psát... kromě toho, že je to hrozně návykové (zejména díky chytře udělanému systému odměn a skoro až RPG postupu/nákupu nových lodí a vybavení) :-). Co se týče knih, přečetl jsem báječnou povídkovou sbírku Trouble Is My Business od Raymonda Chandlera... a nad jeho detektivkami jsem se rozplýval o pár odstavců níže; a jinak jsem četl jen samé časopisy - hrozně se mi nakupily. V hudbě momentálně točím všechna alba the Darkness - o těch už jsem taky psal... ale právě úvodní skladba z jejich posledního alba Easter Is Cancelled (2019) mě obloukem přivedla k napsání těchto řádků... jmenuje se Rock and Roll Deserves to Die :-). Kdysi jsem četl v nějaké recenzi nebo úvaze (tipuji v dřevním Rock a Popu) definici toho, jak se pozná, že rocková skupina sklouzla do popu... je to jednoduché - je to v momentě, kdy dá do názvu nějaké své skladby nebo alba slovo "rock n' roll"... A tak jsem se trochu zamyslel... a výsledky jsou neradostné a zajímavé, přátelé :-D. Bral jsem tedy jen své oblíbence, ale... je to prostě, ehm, v některých případech typické, jindy překvapivé:

• the Queen to typicky vyřešili po svém, hned na svém prvním albu Queen (1973) - skladbou Modern Times Rock 'n' Roll :-D, paradoxně ji zpívá bubeník Roger Taylor, "nejrockovější" zpěvák z nich :-);
• Led Zeppelin vydrželi "až" do čtvrtého alba Led Zeppelin IV (1971), kde prezentovali svou hitovou klasiku Rock and Roll;
• Deep Purple/Rainbow vydrželi překvapivě dlouho - minimálně do alba The House of Blue Light (1987) další desky neznám... na druhou stranu to zasekl Ritchie Blackmore hned v té rockovější části kariéry jeho Rainbow s R. J. Diem na postu zpěváka, kdy hned třetí album z roku 1978 je... Long Live Rock 'n' Roll :-));
• Black Sabbath, no, tam to kupodivu přesně kopíruje klesající kvalitu desek v Ozzyovském období - sedmé album Technical Extasy (1976) a otravná skladba Rock 'n' Roll Doctor;
• Uriah Heep překvapili... v podstatě nic :-) na jejich 15 albu Head First (1983) je sice skladba Rollin' the Rock, ale to snad nemá cenu počítat; na druhou stranu jejich první, legendární zpěvák David Byron zaťal sekeru hned na své první sólové desce Take No Prisoners (1975) v pohodové Sweet Rock 'n' Roll :-);
• AC/DC... nojo,AC/DC jsou primárně rokenrolová kapela... a jsou tím úplně zaplevelení... už na hraně jsou skladby For Those About to Rock We Salute You (1981) nebo Let There Be Rock (1977)... ale vrcholem jsou Can't Stop Rock 'n' Roll (2000), It's a Long Way to the Top (If You Wanna Rock 'n' Roll) (1975), Rock and Roll Ain't Noise Pollution (1980), Rock 'n' Roll Damnation (1978), Rock 'n Roll Train (2008), Got Some Rock & Roll Thunder (2014) a možná i něco dalšího, hrůza :-)));
• Ronnie James Dio... jo, ikona metalového zpěváctví... zdánlivě to podělal už v Rainbow (viz výše), ale ve skutečnosti se namočil již ve své předchozí kapele Elf - jejich druhá deska Carolina County Ball (1974) a skladba Rocking Chair Rock 'n' Roll Blues... a pak to dorazil i ve "své" kapele Dio kde jsou We Rock (druhá deska The Last In Line, 1984), Rock 'n' Roll Children a The King of Rock and Roll (obě na na albu Sacred Heart, 1985) a jako bodka Rock and Roll (Killing the Dragon, 2002) :-D;
• the Who... no, tak to je překvapení, dokonce jsem zapojil i Google, protože mám jejich asi 6 nebo 7 desek, ale oni toho vydali tolik... no asi fakt nic, instrumentálka the Rock z Quadrophenie se fakt započítat nedá (v kontextu alba rozhodně ne)... jsem v šoku!!! :-)
• Alice Cooper - další překvapení, nic, prostě nic... asi teda natočil do soundtracku Pátku třináctého VI skladbu Hard Rock Summer, to je ale taky neakceptovatelné :-);
• Meat Loaf... no, asi stačí zmínit Rock and Roll Dreams Come Through (album Bat Out of Hell II, 1994) :-);
• různé moje oblíbené glammetalové kapely typu Twisted Sister nebo Wasp nemá cenu ani zkoušet zkoumat, tam je to jasný :-);
• a raději jsem nezkoušel metalové věci jako Dream Theater, Queensryche, Skid Row nebo Iron Maiden... moje děravá paměť říká ne, ale kdoví, třeba by mě něco vyděsilo :-D

FATE IS THE HUNTER - Ernest K. Gann (1961)

Tý jo... o pár odstavců níže se rozplývám nad Wings on My Sleeve - úžasnou autobiografií britského pilota Erica Browna... a teď jsem se čirou náhodou dostal k další knize s leteckou tématikou - a zase jsem si to hrozně užil. Američan Ernest K. Gann měl poměrně pestrý život (doporučuji třeba Wikipedii :-) ), a jeho část strávil jako dopravní pilot - stihl předválečnou éru, kdy Dakota byla hlavním tahounem letecké dopravy; za války dopravoval zboží i vojáky po celém světě; po válce pak zažil vzestupy i pády malých společností a i pomalý nástup moderního organizovaného odvětví letecké dopravy. Autobiografická kniha zachycuje jeho leteckou kariéru - a jeho přístup je opravdu z první ruky - začátky ve škole American Airlines; postup kariérou až k vysněné pozici kapitána letadla lemují desítky zážitků z doby, kdy pozemní technika a navigace byly opravdu dřevní... ducha začátků letectví pak poměrně nepříjemně přibližují lakonické zmínky o tom, jak při různých leteckých haváriích postupně umírali jeho vrstevníci. Kromě opravdu zajímavých a až neuvěřitelných příhod, je velkou devízou i opravdu barvitý a epický autorův styl... ne nadarmo se jeho knihy staly bestsellery a on sám se i úspěšně podílel na několika filmových scénářích... Úplně se děsím/těším, až se zase, po nějaké eliminaci čínské chřipky a našich elit, otevřou Budget Books na rohu Lazarské a Spálené... třeba si budu moct dovolit koupit další knížky :-) :-)

EMPEROR JOKER - Loeb, Kelly, Mahnke, McGuiness, Schulz, etc. (DC Comics, 2000)

RAYMOND CHANDLER - romány s Philipem Marlowem

Většinou se bere jako fakt, že Chandler napsal 7 románů s populárním detektivem - The Big Sleep (1939), Farewell, My Lovely (1940), The High Window (1942), The Lady in the Lake (1943), The Little Sister (1949), The Long Goodbye (1953) a Playback (1958)... a pak je tu ještě posmrtný, Robertem B. Parkerem dopsaný Poodle Springs (1989). Do nedávné doby jsem z autorovy tvorby znal vlastně jen pár povídek ze sborníku Prosté umění vraždy (Albatros 2004), plus v mládí jsem četl Dámu v jezeře. V tento moment mám ovšem přečtené v originále vše kromě Playbacku (už je v objednaný)... a jsem nadšený. Kromě toho, že se to dobře čte a knihy mají zajímavý detektivní děj - prostě ideální pulp literatura na cesty v dopravních prostředcích - tak hlavní nadhodnotou je autorova angličtina a styl vyprávění, je to prostě paráda!!! Navíc se člověk hodně poučí i ve slovní zásobě ... zejména v dobové americké terminologii o zločinu, menšinách, ženách, hazardních hrách... a ano, korektnostní nacisté v Americe to zřejmě pálí vedle stržených soch historických osobností... ale ta doba prostě taková byla, let's accept it :-) Názory na kvalitu románů se, pokud mohu soudit, poměrně liší, vyloženě záleží na chuti čtenáře - z mého pohledu je asi nejslabší The Long Goodbye, protože mi přijde, že Marlowe se tam chová nejméně konzistentně a závěr je trochu natahovaný. Nejvíce se mi líbí Dáma v jezeře (asi z nostalgie :-)) a The High Window... ale jak jsem zmínil v úvodu... všechny příběhy jsou ve skutečnosti super a neměly by chybět v knihovně fanouška kvalitních detektivek - v daném případě s výhodou, že Chandler vyšel pravděpodobně komplet i v češtině...

BLOODHOUND GANG - One Fierce Beercoaster (1996), Hooray for Boobies (1996)

Po letech koketování s různými relikty empétrojek jsem se konečně dokopal k vlastnictví (jedno je Ježíšek, tj. ne zakoupení) dvou výborných alb poprockdancerapnevím legendy Bloodhound Gang. Hodně lidí si asi pamatuje hudebním motivem skoro až vlezlý hit The Bad Touch, kde umělci poskakují v maskách nějakých opic s velkýma ušima (nebo co to je), z Hooray for Boobies... a to je vlastně esence celé tvorby kapely. Hlavní protagonista Jimmy Pop má dar vymyslet chytlavý (ale povedený) riff, nápěv, motiv, refrén... a pak ho dokonale zabalit do mixu rockové kytary, r'n'b basy a popových kláves... vím, jak to zní hrozně, ale prostě to funguje :-) Kategorie sama pro sebe jsou pak texty, které... no... ehm... texty Body Count jsou občas vulgární nebo násilné, texty Guns n Roses bývaly vulgární a neurvalé... a texty Bloodhound Gangu jsou... úchylné :-)) Představování pornoherečky rodičům: "Mom and Dad this is Chasey, Chasey this is my mom and dad, Now show 'em them titties" je jen takovou roztomilou ukázkou :-) Navíc, není to jen prvoplánovitá sexuální prasárna, Pop je fakt dobrý ve hře se slovy - viz hit Fire Water Burn (původní videoklip z domova důchodců pro hluché dávno předstihl Foo Fighters :-)), kde jsou super věci jako "I'm not black like Barry White, no I am white like Frank Black is". Některé z hudebních motivů jsou navíc fakt memorable, například gradovaný zpěv ve skladbě Boom z One Fierce by se v mém žebříčku začátků písniček umístil hodně vysoko. Občas to až vypadá, že Jimmy Pop a spol. mají dobrých nápadů tolik, že jimi vlastně plýtvají... :-) Jako oddechovku rozhodně doporučuji... a pokud nejste přehnaně politicky korektní (nebo neumíte anglicky), můžete poslouchat i texty :-D :-D

A Shaun the Sheep Movie: FARMAGEDDON (2019)

Ovečka Shaun si ve svém druhém filmovém pokračování prošla něčím podobným jako Lego Movie (viz někde v sekci Film a DVD)... dopadla tedy o něco málo lépe, ale i tak moje velká očekávání dostala docela na frak. Jak už jsem několikrát psal, Aardmanovic plastelíňáky/animáky mám hrozně rád... nejen Wallace a Gromita a jejich spin-offy (kam patří i ovečka Shaun), ale vlastně všechno - od legendárního Chicken Runu přes televizní Creatures Comforts a Morpha až po skvěle infantilní celovečerák The Pirates! In an Adventure with Scientists! První Shaun the Sheep Movie (2015) bylo super (taky někde v sekci Film a DVD :-)) a tak jsem se hrozně zaradoval, když zaanoncovali natáčení dvojky. No, a pak jsem DVD vrazil do přehrávače a mé nadšení postupně chladlo... protože tvůrci se zaměřili na primárně děti :-/ ...ano, já vím... je to TA Ovečka Shaun :-D ...ale tam, kde první film byl vtipný a milý, je druhý film barevný a roztomilý - mimozemšťanka Lu-La je dítě, co se ztratilo rodičům; zlo ztělesněné vládní odchytovou agenturou je málo zlé a  jízda na vlně popularity Mimoňů v podobě jejích hazmat suit henchmenů je odporně jasná; vládní robot je kopie slabomyslného Čísla 5; protože je to pro děti, tak máme samozřejmě víceméně dojemný happyend; v...  zbytek je v podstatě jen snůška různě fungujících slapstick gagů... ale naštěstí jsou některé z nich dostatečně výživné (vesničan se psem a hranolky, detektor mimozemského říhnutí, zábavní park pro fanoušky UFO; atrapa Shauna na oblbnutí psa a farmáře) nebo alespoň příjemně groteskové (všechno s Mimoni, scény v supermarketu) ... a autoři naštěstí zůstali u toho, že postavy nemluví... Takže suma sumárum: zklámání, na které se relativně dá koukat... a zpět na začátek - pro srovnání: kdybych Lego Movie 2 dal milosrdných 10 % (zaslouží míň), tak Farmageddon by dostal tak 35 % ... plus 5 % za název :-D

MARSHAL LAW - Pat Mills, Kevin O'Neill (DC Comics, 1987-1993, souborné vyydání 2014)

Jak jsem v tom komiksovém světě takový poloignorant, tak Brita Pata Millse mám spojeného čistě s nakladatelstvím 2000 AD - a tam především s kultovními postavami Soudce Dredda a keltského bojovníka Sláinea... a on si přitom odskočil i do Ameriky a pro různé vydavatele tam zplodil neuvěřitelně anarchistický mix Dredda a parodie na klasické amerických superhrdiny (a jejich zabíjení). Napsal bych, že je to velmi punkové, ale nemůžu, bo to již zmínil v předmluvě ke komiksu Jonathan Ross... a já si ji přečetl, a teď tedy slovo punk v souvislosti s Millsovým dílem nesmím použít :-D. V ujeté Americe budoucnosti vyrábějí superhrdiny jak na běžícím pásu... hlavně genetickými úpravami... primárně za účelem vytvoření supervojáků pro válku v zemích Latinské Ameriky. Výsledky jsou poměrně hodně různorodé - a pacifikací (rozuměj likvidací) jejich mnohdy velmi osobitého fungování na domácí půdě je pověřen undercover polda Marshal Law. Jeho hlavní kvalifikací je to, že superhrdiny nenávidí (technicky je jeden z nich), a v průběhu několika samostatných příběhů jich pozabíjí neuvěřitelné množství :-). Autoři (kreslíř Kevin O'Neill je integrální součástí díla) čtenáře provádějí zdevastovaným San Franciscem, New Yorkem (místní hrdinové podezřele připomínají marvelovské Avengers); přes problémy s něčím jako Batman (super hrdina Private Eye), a také po  vyřešení zombie nákazy, se na konec s nimi dostaneme i do vesmíru a k jejich verzi Vetřelce (opět se superhrdiny). Obscénnost, morbidita a ulítlost děje (spolu s O'Neillovou neuspořádanou kresbou) přinášejí chaos... v nejlepším slova smyslu :-) :-) Marshal Law prostě za cenu 1 stránka = 1 Kč (oboje 500 ks) přináší kvalitu pro otrlé!!!! ;-) Z věcí, co jsem v poslední době četl, se tomu snad blíží jedině neméně divoké The Filth od Granta Morrisona (viz sekce Knihy).

DROID LIFE - Cat Sullivan (2000 AD/Rebellion 2007)

... a protože se o odstavec níž rozplývám nad Soudcem Dreddem, nedá mi to, abych nezrecykloval kusy své dávné recenze tehdy publikované na www.sarden.cz - na další výborný počin britského nakladatelství 2000 AD:

Pokud si pořídíte některý z komiksů vydávaných nakladatelstvím 2000 AD (ano, třeba níže popisovaný Soudce Dredd :-))), zjistíte, že tam, kde běžně bývají uváděny profese a jména autorů, je uveden přídomek "robot" - např. "art robot" či "script robot"). Jedním z (ro)botů, kteří pracují v centrále nakladatelství, je i droid P14, který je hrdinou útlé komiksové knížky pod názvem Droid Life od Cata Sullivana. Droidí život bota P14 je spjat především s jeho povoláním v nakladatelství 2000 AD. Jeho pracoviště je hluboko v subsubsuterénu, což přesně odpovídá jeho postavení v hierarchii firmy. Jeho pracovní náplní je kreslení čísla stránky na stránku 14. Je to velmi potřebná a hlavně vyčerpávající práce, zejména kvůli jeho věčně nespokojenému bossovi. Každodenní robotu (trochu laciné, ale musel jsem :-D ) zpestřuje kontakt s dalšími opravdovými droidími charaktery - hlavně Seržantem Bloodbathem (zajišťuje občerstvení, má raketomet, kanón, a mluví hrubě) a kolegou Crumbsem (jeho pracovní náplň je smetání drobečků mazací gumy z popsaných papírů). Droid Life je sice knížka malá (jak formátem (něco jako menší A6), tak počtem stran (79), přináší však hodně, hodně zábavy!!! PS: droid 14 právě začal randit s kopírkou!!!

TENACIOUS D - Post-Apocalypto (2018)

Jack Black a Kyle Gass udělali v roce 2018 velmi, ehm, specifický stejnojmenný kreslený seriál o šesti epizodách (celý dostupný na interwebu... je to taková Tenacious D postapo klasika (vzpomeňme na úžasnou skladbu City Hall z jejich první desky) - je třeba vidět a mít pevné nervy :-D :-D. Následně pak vydali i "soundtrack". V nejlepší tradici jejich desek jde o střídání krátkých skečí ze seriálu s písničkami na jejich téma... takže tam máme všechno, sex, dvouhlavého psa, robota, sex, cestu do vesmíru, sex, idiotského zloducha v Bílém domě (hey, Donald Junior :-D), KKK a spoustu další krásných věcí :-))). Co se týče hudby, je to také klasika - několik málo elektrických věcí zbytek typické Tenacious D poloakustické kousky ... a je hrozná škoda, že celkový čas skladeb je v podstatě jen necelých dvacet minut... protože chlapcům se povedlo opět složit několik naprostých perel, kterých hudební nápady by zasloužily mnohem delší stopáž (a jejich obsah jim ovšem nedává šanci prorazit v politicky korektním mainstreamovém světě :-P) ...třeba rocková Daddy Ding Dong (o něm, který je chce zabít), Robot o osamělosti Terminátora nebo melodicky skvělá Hope (o dvouhlavém psovi jménem Hope: "Hope will find a Way" :-D ) a hlavně úžasný duet - balada Fuck Yo-Yo Ma o tom, jak JB nechá na KG na zdevastované Zemi a odletí na kosmickou stanici... a pak má výčitky:

JB: And then I'm gonna eat some ice cream

KG: He's never coming home

JB: Then I'm gonna have some sex

KG: Eating cat food alone

JB: I think of KG on the Earth all alone, my orgasm will be tainted

KG: Having sex with myself

:-D to prostě nemá chybu... a btw Yo-Yo Ma existuje - je to světoznámý virtuoz na violoncello :-)