HUDBA - ARCHIV
BOO-YA-TRIBE - Angry Samoans (1998) - již několik let mám doma sampler Heavy Metal Factory, což je 2CD se spoustou různých mně známých (Dream Theater, Testament) i zcela neznámých hard and heavy kapel. Jednou z nich jsou američtí funk metalisti Boo-Ya-Tribe. Když jsem nedávno viděl v obchodu jejich desku Angry Samoans za velice výhodnou cenu, řekl jsem si, že vyzkouším jak vypadá více z jejich tvorby než výborná skladba Where U Want It ze zmíněného výběru. Neříkám, že je to nějaký extrémní trhák, ale rozhodně za poslech stojí, navíc se jedná o kapelu, která existuje od poloviny devadesátých let a vliv funku či hiphopu si do své tvorby nenaroubovala uměle... takže to vcelku pěkně drží pohromadě. A navíc... asi bych je chtěl vidět na živo... booklet totiž může způsobit slabším povahám šok, chlapci mají trochu přes váhu... nejdříve jsem myslel, že jsou to mimořádně vyžraní Hispánci, ale ne oni jsou to normální Samoani -))
BODY COUNT - Body Count (1992) a Born Dead (1994) - ... aneb k čemu jsou dobří rappeři... k heavy metalu!!! Známý rapper (a příležitostný herec) Ice T je také frontmanem dosti ostré metalové party Body Count. Nejedná se o nějaký zfúzovaný rap metal, ale o plnotučnou rockovou produkci, která se ovšem vyznačuje velmi specifickým slovníkem textů skladem i zvolenými tématy. Taková ta přelepka "Parental Advisory - Explicit Lyrics" je v tomto případě opravdu na místě... Skladby jsou, zejména díky tvůrčím kvalitám sólového kytaristy Ernieho C velice nadupané - žánrově oscilují od punku přes thrash metal až k riffům alá Black Sabbath. Určitě se vyplatí pročíst se i texty, které jsou v případě Born Dead více etnicky a násilně zabarvené a depresivní - jestli se ten rok v L. A. náhodou nějak nezhoršila sociální/rasová situace, nevím, zatímco Body Count je takové veselejší - Voodoo o návštěvě čarodějnice, či boží KKK Bitch o sexuální interakci :-)) černošského zpěváka s bílou dcerou šéfa Kukluxklanu opravdu stojí za poslech nejen po hudební stránce, ale i textové - tak Born Dead je fakt vážné... ale neméně dobré!!! . Ke zmínce o Black Sabbath - Ice T je jediným hostujícím zpěvákem na deskách skupiny v historii - v období Tony Martina jej lze zaslechnout v Illusion of Power, úvodní skladbě vcelku slušného alba Forbidden (1995) - Ernie C navíc tu desku produkoval...
THE WHO - Live at Leeds (1970) - když jsem byl mladší, tak žebříčkům nejlepších živých alb většinou vévodili Motorhead a jejich No Sleep Til Hammersmith z roku 1981 - samozřejmě ho doma mám a určitě je výborné. V současné době mám určitě víc favoritů na post nejlepší live desky a klasika Live at Leeds je na jednom z prvních míst. Remasterovaná verze s 14 kousky je naprostá bomba - od počáteční Heaven and Hell až do závěrečné Magic Bus je to neuvěřitelný nářez. Výkon Keithe Moona za bicími dokazuje, proč je naprostou legendou a proč i takové hvězdy jako John Bonham u něj hledaly inspiraci. V tehdejší době bylo v repertoáru the Who hodně místa i pro převzaté rock/bluesové klasiky - takže vedle Substitute, My Generation nebo Happy Jack můžete slyšet i úžasné verze Summertime Blues nebo Shakin' All Over. Who jsem nikdy až tak moc neposlouchal a teď se to snažím napravovat zejména pomocí "živáků" - to je v případě této kapely asi ta nejlepší cesta. Výborný blu-ray disk Who - At Kilburn 1977, který navíc obsahuje unikátní záznam koncertu z Colisea v roce 1969 bych také doporučil každému:-))
TENACIOUS D - DVD The Complete Masterworks 2 (2008) - netuším, co mne vedlo se k tomu vrátit zrovna teď - asi že jsem si konečně vytáhl z DVD zvukovou stopu a skladby si nahrál do MP3 přehrávače... a najednou neposlouchám nic jiného :-) Známý herec Jack Black a jeho parťák Kyle Gass vytvořili kapelu již v polovině 90. let minulého století a ve spojení s zážitky z jejich skvělého "autobiografického" filmu Tenacious D (u nás jako Králové Ro(c)ku, 2006) přináší živák "Masterworks" hodinu a půl vynikající zábavy. První polovina koncertu ze seattleského Moore Theatre se odehrává v režii původní "ryzí" podoby Tenacious D - tj. akustické duo JB a KG zásobuje diváky skvělou podívanou v kulisách Gassova obývacího pokoje. Již jsem zmínil film Králové ro(c)ku - koncert je samozřejmě plný narážek na děj filmu i jej částečně kopíruje - určitě se vyplatí shlédnout film ještě před koncertním DVD - míra zábavy se tak ještě znásobí. Druhá část show, která se odehrává v pekle, je pak plnotučným setem s celou kapelou - na elektrickou kytaru Antikrist, na basovou kytaru Charlie Chaplin a na bicí plukovník Sanders (ano, zakladatel KFC - "Jak ses dostal do pekla? Zabil jsem přes milion kuřat!" :-)). Kdo neviděl, neuvěří...
Spinal Tap - Break Like the Wind (1992) - po delší době jsem vytáhl první "řadové" album skupiny Spinal Tap... a nic se nezměnilo - pořád je to výborná zábava. Spinal Tap, protagonisté snímku This is Spinal Tap (1984) - parodie na existenci a manýry rockových hvězd, natočili počátkem devadesátých let výborné hardrockové album. Deska sice vytěžuje všechna možná rocková klišé na maximum, ale Spinal Tap to člověk prostě musí odpustit :-) Na desce je navíc několik bonbónků v podobě hostujících hvězd - sóla Slashe, Jeffa Becka či Steve Lukathera z Toto, Cher v duetu Just Begin Again ukazuje, že ve skutečnosti umí opravdu výborně zpívat, texty jsou správně ulítlé a podivné, prostě pohoda. Začínám shánět jejich nové album z loňského roku Back From the Dead :-)
Return to the Forbidden Planet - ano, mám mezi svými cédéčky také nějaké muzikály... kromě "povinných" Lloyd Weberových: Joseph and the Amazing Technicolour Dreamcoat, Jesus Christ Superstar či Cats mám i několik dalších... Původní The Forbidden Planet je "klasický" sci-fi film z roku 1956 - astronauti letí prozkoumat zapomenutou planetu, která v sobě skrývá neznámou nepřátelskou sílu a navíc na ní žije zavržený vědec se svou dcerou... přes očekávanou zastaralost je to vcelku zábavné podívání a navíc kapitána kosmické lodi hraje mladičký Leslie Nielsen, budoucí hvězda parodických trháků Připoutejte se, prosím!, Bláznivá střela či Drákuloviny. Muzikál Return to the Forbidden Planet se vyznačuje tím, že nemá "vlastní" nově napsaný soundtrack, ale jde o navazující rokenrolové klasiky 50. a 60. let, občas mírně přetextované a vzájemně propojené - výborná oddechová záležitost - Great Balls of Fire, Teenager in Love, Good Vibrations, Don't Let Me Be Misunderstood a další. A jako bonbónek - v She's Not There (původně singl The Zombies z roku 1964) je naprosto NEUVĚŘITELNĚ nadupané kytarové sólo...
The Boat That Rocked (OST, 2009) - jedna z mála filmových premiér letošního roku, která podle mého názoru stojí za zhlédnutí - Piráti na vlnách, se vyznačuje tím, že hudba tvoří integrální součást děje. Dvojcédéčko se soundtrackem přináší přes třicet klasických kousků - Tremeloes, Turtles, Kinks, Otis Redding, Troggs, Easy Beats, Who a mnoho těch skupin Někdo and Skupina :-)) Je to pohodová hudba na večírek či pro dobrou náladu, navíc díky zmíněným Who, Kinks či Jimi Hendrixovi není kolekce přeslazená. Mírným pozdvižením obočí lze snad komentovat úvodní skladbu Stay With Me Baby od Duffy - je to sice coververze původního hitu z roku 1966 od Lorraine Ellison, ale i tak... a Bowieho Let's Dance z roku 1983, která soundtrack uzavírá, ta je trochu pěstí na oko, ve filmu má v titulcích svůj význam, na CD je ovšem bez obrazu trochu mimo mísu :-), ale i tak bych dal 9/10.
Megadeth - Youthanasia (1994) - další zalovení mezi desky, které jsem již dlouho neposlouchal. Od Megadeth mám ještě vynikající desku Peace Sells... (1986) a nějaký výběr, ale Youthanasia je moje nejoblíbenější... Sice to asi už není takový thrash metal jako na prvních deskách, ale tohle album je tak nějak dospělé - kvalitní zvuk, riffy, k tomu jedinečný Mustainův pěvecký projev z desky činí klasiku devadesátých let. Kousky jako I Thought I Knew It All, Reckoning Day, Addicted to Chaos nebo titulní skladba jsou opravdu velice povedené, skoro bych řekl, že Megadeth to touto mírně komerčnější deskou nandali Metallice a jejímu "kroku k běžným posluchačům" - známému černému albu z roku 1991:-). Bonusový disk Hidden Treasures navíc přináší další výborné, jindy nevydané kousky - většinou z různých soundtracků, mezi nimi známou Angry Again z filmu Last Action Hero nebo cover Paranoidu od Black Sabbath.
Guns ´n´ Roses - Use Your Illusion I & II (1991) - počátek devadesátých let byl tak nějak docela nabitý kvalitními deskami - Skid Row - Slave to the Grind, Ugly Kid Joe - America's Least Wanted, Queen - Innuendo, Black Sabbath - Dehumanizer a mnoho dalších. Tehdy populární Guns k tomu přispěli nafouknutým dvoudeskovým (samostatně prodávané, žádné dvojalbum) projektem Use Your Illusion. I když si desky člověk konečně pořídí - skoro dvacet let po jejich vydání, nadále platí, že se jedná o velice kvalitní a povedený počin, který by byl ovšem ještě lepší, kdyby se z obou desek odstranily pomalé roztahané hrůzy jako Estranged, So Fine nebo hitová November Rain :-)) Je vidět, že Axl Rose a jeho spoluhráči byli v té době asi na tvůrčím vrcholu - není to sice tak stylotvorné a tvrdé jako jejich debut Appetite for Destruction, ale všech 20 skladeb má stabilní vysokou úroveň a ní navíc vyčnívají skvělé kousky jako You Could Be Mine, Back Off Bitch, Don't Damn Me, Civil War či dokonalá Coma, která uzavírá desku první...
Guns 'n' Roses - DVD Live in Chicago (1992/2007) - fuj, fuj, fuj - jak to bývá v těch recenzích - koncert 8/10, kvalita DVD 2/10... Obraz - hnus z domácího videa, zvuk - hnus z domácího kazeťáku a stokrát přemazané kazety... za ty čtyři stovky to fakt nestojí... A to by mohlo jít o tak pěkné DVD. Guns po vydání Use Your Illusion i Spaghetti Incidentu - již tedy s Mattem Sorumem na bicí a Gilby Clarkem na kytaru, hrají ve výborné formě, je vidět, že naživo dokázali zahrát a uzpívat všechno, co vytvořili ve studiu... sice to nevyhodím, ale raději si budu pouštět DVD s kolekcí jejich klipů, protože kvalita záznamu je fakt OTŘESNÁ!!!
Utopia - Oops! Wrong Planet (1977) - nedávno jsem byl na výletě za hranicemi všedních dnů a v Bruselu se mi podařilo navštívit bazar s deskami a cédéčky a, mimo jiné, za pěkných 9 eur (čili za 2 piva) zakoupit předmětný vinyl... Utopia jako kapela mi byla neznámá, přesvědčila mne však jména hudebníků - Todd Rundgren (g., voc.), Kasim Sulton (bg., voc), John Wilcox (dr., voc.) a Roger Powell (keyb., voc.) - to všechno jsou hudebníci, kteří se podíleli na natáčení legendárního alba Bat Out of Hell od Meat Loafa, přičemž Todd Rundgren se poté podílel (zejména producentsky) i na dalších Meatových počinech a Kasim Sulton je v současné době základním kamenem jeho doprovodné kapely. Hned při prvním poslechu jsem byl velice příjemně překvapen - kvalitní instrumentální výkony jsem tak nějak předpokládal, ale to, že všichni čtyři členové jsou rovnocennými, a dobrými, zpěváky je opravdu pozitivní zjištění. Nadprůměrná "klasická" rocková deska s výbornými vokály...
The Simpsons - Testify (2007) - a zase hudba ze seriálu... je skvělé chodit si po městě a v přehrávači poslouchat vybrané hlášky obyvatel Springfieldu doplněné výraznými songy jako jsou Homerova vánoční skladba "Everybody hates Ned Flanders", Lízina zpověď na hudbu z Evity či zpívaná Krustyho reklama na Šášaburgery. Mezi významné hosty patří David Byrne z Talking Heads, B 52's a Steve Buscemi... Na rozdíl od níže zmíněných "opravdu" hudebních a písničkových alb z území South Parku, která by zřejmě bez problému přežila i bez vztahu se seriálem a filmem, je Testify spíše pro fanoušky, protože je vcelku ukecané ... Homer Simpson směrem k Marge, před očima svých ratolestí - "Nerandím s holkama co maj děti..." :)
South Park - O.S.T. a Chef Aid: The South Park Album (1998) - 10. srpna 2008 zemřel Isaac Hayes, zpěvák, který namluvil a nazpíval postavu Chefa v seriálu i filmu... Soundtrack je plný pecek jako Kyle's Ma is a Big Fat Bitch nebo Blame Canada ... navíc jako bonus předělávky originálů v podání např. Rush! Skoro se mi to těžko píše, ale soundtrack je vynikající, ale Chef Aid je úplně boží - album je koncipováno jako "živák", Chef v pauzách uvádí jednotlivé songy a mezi jeho klasikami (Chocolate Salty Balls či No Substitute) jsou další perly a zajímaví hosté - Rancid, Ozzy, Devo, Elton John, Systém of a Down, Joe Strummer nebo Ween. Samostatnou kapitolou jsou perfomance Erica Cartmana při převzaté Come Sail Away od Styx, neuvěřitelný telefonický rozhovor na úvod diskotékové "hrůzy" Horny a Meat Loafův klasický vpád do balady Tonight Is Right for Love a jeho následné vypeskování Chefem...
King Crimson - In the Court of the Crimson King (1969) - 21st Century Schizoid Man, I Talk to the Wind, Epitaph, Moonchild, The Court of the Crimson King - málokterý debut o sobě může říci, že obsahuje jenom hity... Kapela, kterou prošla velká řada muzikantů rozhodně patří mezi velikány progresívního/art rocku - dotyčná deska by měla být povinně v katalogu každého fanouška rocku a i já jsem se konečně dokopal k tomu, pořídit si ji v remasteru na CD...
Damn Yankees - Don't tread (1992) - Tommy Shaw (Styx), Jack Blades (Night Ranger), Michael Cartellone (Lynyrd Skynyrd) a Ted Nugent se počátkem 90. let dali dohromady a natočili dvě desky jako Damn Yankees (eponymní a druhou Don't tread). Dříve jsem vcelku poslouchal americké tzv. Adult oriented rock skupiny jako Styx, REO Speedwagon, Journey a další, takže jsem v době vydání radostně sháněl počin výše zmíněných pánů (obě desky mám někde na nahrané na kazetách) a teď jsem se dokopal k zakoupení CD. Tommy Shaw byl z původních Styx tak nějak nejvíc "do světa" - často a výborně se také účastní různých tribute projektů a v kombinaci s poněkud drsnějším Nugentem natočili dvě opravdu dobré heavy rockové desky, nahrávkám asi také prospělo, že Ted Nugent se musel v rámci skupiny více krotit ve svých kytarových exhibicích čili skladby drží tak nějak víc pohromadě než některé jeho sólové kousky. Klasika.
Bach, Sebastian - Angel Down (2007) - bývalý zpěvák Skid Row (kteří dál vydávají relativně slušné desky s novým zpěvákem Johnym Solingerem) vydal nové sólové album a dokazuje, že nadále patří mezi nejvýraznější hard and heavy hlasy současnosti. Deska se drží stylu a zvuku, který Skid Row měli na své 2. a 3. desce (Slave to the Grind a Subhuman Race) a je to dobře - hutný heavy rockový zvuk, výtečný vokál, a jako zpestření - ve třech skladbách hostující Axl Rose...
Frameshift - An Absence of Empathy (2005) - opět výše zmíněný Sebastian Bach, tentokrát hostující v projektu mutiinstrumentalisty Henninga Paulyho. Henning Pauly je pokládán za představitele progmetalu - na první desce Unweaving the Rainbow (2003) zpíval James LaBrie z Dream Theater. Zpěv výborný, hudba zajímavá, z mého pohledu však poněkud rozbitá množstvím různých forem a změn - zřejmě daň za koncepčnost alba. Určitě si častěji pustím Dream Theater, sólového Bacha nebo Skid Row.
Uriah Heep - Wake the Sleeper (2008) - nová deska UH po deseti letech, sestava, která je pohromadě od alba Raging Silence (1989) vydala po nahrávací odmlce další desku, jedinou změnou je ukončení kariéry legendárního uriášovského bubeníka Lee Kerslakeho, který byl nahrazen (adekvátně) Russelem Gilbrookem. Byť mi zpěvák Bernie Shaw přijde z řady zpěváků kapely (Byron, Lawton, Sloman, Goalby a Shaw) nejméně výrazný - neříkám nejslabší, spíše jde o to, že spolu s Goalbym nemají nějaká unikátnější zabarvení hlasu, výborně se podílí na plnotučné hardrockové produkci Uriah Heep - jako vždy výborná rytmika, Lanzon se za ty roky na hammondky hrát docela naučil :-) a na rozdíl od ostatních skupin hrajících hard nebo heavy rock mají UH v sestavě kytaristu Micka Boxe. Vzhledem ke konkurenci a popularitě dalších klasiků rockové kytary Iommiho, Page, Blackmorea či Maye stojí Mick Box možná trochu stranou a nedoceněn, částečně také díky dominantní roli kláves Kena Hensleyho ve zvuku skupiny v sedmdesátých letech, podle mého názoru se ovšem výše zmíněným jménům přinejmenším vyrovná - nejen hráčsky ale i kompozičně. Deska patří mezi příjemná překvapení loňského roku - 8/10 (v kontextu alb Uriah Heep v posthensleyovské éře možná až 9,5/10).
Queen + Paul Rodgers - The Cosmos Rocks (2008) - pokud vezmu název protagonisty desky (tj. jakýsi Queen + Paul Rodgers) jako bernou minci pro posouzení desky, tak s klidem dávám 9/10. A dal bych i deset, kdyby byl poměr balad a rockovějších věcí vychýlen výrazně směrem k elektrifikaci :-). Aniž bych popisoval jednotlivé skladby - je to kvalitní rocková deska, s výbornou instrumentací, trochu bluesově laděná (vzpomeňme výbornou Rodgersovu sólovku Muddy Water Blues i jeho další počiny). Kompoziční a producentský vklad všech tří hlavních protagonistů je naprosto zřetelný - Rodgers: blues a zvuk, May a Taylor: jasné navázání na jejich předchozí sólové kousky, přičemž je nutné zdůraznit, že Roger Taylor v kapele evidentně ožil a na bicí předvádí výkon jako zamlada. Skladby všechny vcelku vyrovnané, texty možná poněkud patetické a mentorské (už to holt není "I don't believe in Peter Pan, Frankenstein or Superman" :-)), ale jde to zvládnout, obzvlášť pokud posluchač není native speaker. Na závěr je ovšem třeba opět zdůraznit - nejde o další řadovku Queen, ale o novou desku Q+PR... A ten žertík, kdy ke konci Still Burnin' je citace ze We Will Rock You, to je úplná paráda...
Iommi, Hughes - Fused (2005) - druhá (respektive třetí nebo čtvrtá, podle toho, jak to kdo bere) sólovka kytaristy Black Sabbath Tony Iommiho je dost dobrá... hardrocková deska. Asi je to tím, že Glenn Hughes (Trapeze, Purple, Sabbath) je také výraznou autorskou osobností a Iommimu do toho asi docela kecal :-)) Zprvu, navyklý na první Iommiho desku, jsem byl vcelku překvapen, jak málo je deska sabbathovská, a teď to oceňuji - celé album drží výborně pohromadě, Hughes zpívá jako za mlada, na bicí navíc hraje legenda - Kenny Aronoff (Meat Loaf, Alice Cooper). Doporučuji.
FILM - ARCHIV
Avatar - odpornej popcorn, toho člověka, kterej to vymyslel, nemám rád a toho, kterej to dovolil nosit do promítacích sálů - toho bych nechal ukřižovat!!! Kromě méně důležitého faktu, že mi ta kukuřice páchne, tak mne hlavně děsí, jak moji spoluobčané - prasata, po sobě v klidu nechávají v kině totální bordel... jinak technologicky výborná 3D zábava s modrými mimozemšťany a skvělou digitální přírodou. Tříhodinový příběh v intencích hollywoodského kasaštyku jde, díky zázrakům počítačové animace, v pohodě vydržet, Cameron už ovšem asi žádné další "terminátory" nenatočí...
Shrek 3 (Shrek the Third, 2007) - ano, Shrek trojka je zatím evidentně nejslabším dílem série, ano, když jsem si jej o víkendu po delší době zase pustil, zase jsem v podstatě hodinu a půl brečel smíchy... třetí díl oblíbeného zlobra možná obsahuje více sentimentálních a mentorských scén než oba předchozí díly dohromady, naštěstí si dílo podrželo schopnost shazování pohádkových klišé i sebe sama. Snová scéna Shrekovy noční můry poté, co se dověděl že bude otcem, divadelní posedlost prince Krasoně či vedlejší efekt přemísťovacího kouzla aplikovaný na Kocourovi a Oslíkovi to jsou perly, které obstojí v jakékoliv konkurenci... Navíc se (jako obvykle) podařilo dokonale sladit hitový soundtrack s dějem filmu, přičemž absolutním vrcholem je útok princezen na hrad, kdy ta jedna (kdo s v nich má vyznat, poznám jenom Fionu, protože je zlobr :-))) nejprve trylkováním přivolá ptáčky a lesní zvířata a pak zpěv přejde v útok a úvodní nápěv Immigrant Song od Led Zeppelin, následovaný Barracudou od skupiny Heart, paráda...
Top Gear - není to film, není to DVD, je to televizní pořad, ale prostě mi nedá nepochválit jednu z mála věcí, na které se v televizi dá v současné době pravidelně dívat... Prima COOL u mne vcelku zabodovala se svým programovým schématem, zejména některými seriály - Angel, Heuréka - město divů, Chuck, samozřejmě Futurama, Big Beng. Mezi nejpříjemnější překvapení pak patří automobilový magazín Top Gear - dlouho jsem byl nedůvěřivý, pak jsem to jednou zkusil... a teď si Top Gear dokonce nahrávám, když vím, že bych některý díl nestihl... Ona je to totiž hrozná sranda, a navíc inteligentní sranda! Ano, je to sice převážně o autech - čili koňské síly, objemy motorů a tak, což by mohlo slabší povahy odradit - ale trojice moderátorů Clarkson, Hammond a May má výborný nadhled a skvělou schopnost propojit svět motorů se světem reálným - politikou, hospodářstvím i uměním. Mírné zpoždění vysílané série proti aktuálnímu letopočtu - nyní se vysílají díly asi z roku 2004, je v podstatě výhodou (možná ne pro hardcore fanoušky automobilů), protože tehdy aktuální události ve světě a hlavně Británii nyní člověk může vidět s potřebným odstupem a znalostí věci. Pořad je samozřejmě velmi probritský, ale velmi sympatickým způsobem, neboť pánové nešetří ani vlastní řady...
Clerks 2 - při krátkém popisu mého oblíbeného filmu Clerks jsem si kdysi stěžoval, že mám nějakou dobu doma i jeho druhý díl a že stále nejsem schopen se dokopat k jeho zhlédnutí... dva roky po jeho vydání na DVD a asi rok a půl od zakoupení se mi to konečně podařilo. Jedničku mám velmi rád... a teď mám rád i dvojku. Hlavní hrdinovy Danteho a Randala nyní potkáváme sice jako třicátníky, ale jedinou změnou v jejich životě se za těch 12 let stalo to, že "jejich" obchod vyhořel (někdo nechal zapnutý vařič, že Randale) a nyní pracují jako obsluha v fast foodu Mooby's. Stejně jako v prvním díle jde o skvělý ohňostroj dialogů na různá podivná a i popkulturní témata, člověk se navíc poučí o mnoha různých amerických :-) sprostých slovech a frázích. Jediným větším nedostatkem je v podstatě jen závěrečných deset filmu - sentimentální happyend, fuj! Původní Clerks byli černobílí a bylo to vynikající, dvojka je barevná - a je taky vynikající, při černobílém materiálu by navíc nevyzněla neuvěřitelná scéna s párty na rozloučenou - modrý přísvit má něco do sebe:-). Co se týče pomlouvaných a analyzovaných filmů, teď to "odnesli" zejména Pán prstenů a Transformeři...
Monstrum (Cloverfield, 2008) - "kultovní" producent a autor úspěšných seriálů J. J. Abrams (Alias, Ztraceni...) se v roce 2008 pustil do celovečerního filmu Monstrum. S celým dílem se táhla promakaná reklamní kampaň, která u internetové, americké a postmoderní kultury působila nadšení a u mne obavy. Ty se rychle rozptýlily při sledování DVD se zmíněným dílem (které snad šlo i u nás v kinech, ale asi návštěvnost nic moc). New York je zničehonic napaden obřím monstrem, které chodí ulicemi a demoluje co může... Jak autoři konstatují v bonusech - Japonci mají Godzillu a my jsme si mysleli, že bychom také něco potřebovali. Monstrum ovšem není nějaká gumová ještěrka, ale impresivní "cosi", neznámého původu a pohnutek. Celý příběh je sledován pohledem videokamery jednoho z hrdinů - nevinné natáčení rozlučkové párty jednoho z nich se zvrhne v dokument zoufalého boje o přežití - jak příhodně komentují internetové komentáře - Blair Witch pro 21. století. Není to taková bomba, jako sliboval hype před uvedením do kin, ale o nadprůměrný scifi/katastroficko/hororový film, který stojí za to doma mít. Jediná věc mne trochu "nemile" překvapila - všechno promo slibovalo, že monstrum bude ve filmu v podstatě neviděné, jako neznámá, tušená devastující síla - ve skutečnosti na něj kamera několikrát zrak zaměří...
Tenacious D - Králové ro(c)ku - Jack Black je docela specifický komik a jeho láska k hudbě, kterou ukázal již v School of Rock (česky Škola ro(c)ku), vygradovala v existenci hudební skupiny Tenacious D a stejnojmenného filmu - v duu s kytaristou Kyle Gassem vytvořil šílený a doslova ďábelský příběh o vzniku skupiny, která hledá pověstné Trsátko osudu - tajemství slávy mnoha skupin a kytaristů - zábava od začátku do konce, byť v některých okamžicích ve stylu Jacka Blacka poněkud nechutná :-). Ve filmu, který by snad šel nazvat i částečným muzikálem, lze vidět jako postavy či jako camea Ronnie Jamese Dia, Meat Loafa nebo Davea Grohla...
Austin Powers - Špion, který mě vojel (The Spy Who Shagged Me) - ne, vůbec nemám všechny Austiny Powerse na DVD, některé i dovezené v originále... stejně jsem se musel pozdě v noci dívat na opakování filmu v televizi. Druhý díl trilogie je podle mého názoru nejlepší, Mike Myers se po úspěchu prvního dílu (International Man of Mystery, č. Špionátor) mohl pustit do velkolepější podívané a série zatím nepřerostla do makabrózních rozměrů třetího Goldmembera. Navíc je tady opravdu velká koncentrace hlášek a nezapomenutelných scén od nechutné: "Chutná jako ořechy", přes útok na Austina v jeho disko rezidenci až po vynikajícího Willa Ferrela a jeho zabijáka Mustafu a "Pomoc, spadl jsem z útesu, hrozně to bolí, něco jsem si asi zlomil, zkusím se postavit...." A Heather Graham je nejhezčí ze všech Austingirls...
Hot Fuzz - Jednotka příliš rychlého nasazení - naprostá nutnost pro fanoušky Soumraku mrtvých, autorská dvojice Pegg, Wright se nyní vrhla na detektivní žánr. Jedná se o vynikající dynamickou podívanou plnou britského humoru, morbidních i šílených scén, zápletka je výborná a rozuzlení je opravdu ulítlé ... mezi hostujícími hvězdami je opět, tradičně, Bill Nighy; v jedné z hlavních záporných rolích hraje výborný Timothy Dalton.
KNIHY - ARCHIV
THE AMAZING SPIDERMAN - NÁVRAT - J. M. Straczynski, J. Romita, jr., S. Hanna (Crew 2011), THE AMAZING SPIDERMAN - EZEKIELŮV NÁVRAT - J. M. Straczynski, J. Romita, jr., S. Hanna (Crew 2011) - Spiderman... nějak mi nikdy k srdci nepřirostl, Sam Raimi tomu svými mainstreamovými filmy taky nepřidal... Pavoučí muž je na mne asi nějaký příliš veselý... tedy byl, než jsem si koupil Návrat, který napsal jeden z nejlepších komiksových scénáristů současnosti Michael Straczynski (např. Krajina půlnočních stínů). Příběh o souboji s tajmemný Morlunem, který se objevil, aby pozřel Spidermanovu sílu, má vynikající atmosféru, dynamiku i mnoho skvělých momentů. Asi jsem se přesvědčil, že si dokoupím i další knihy z "restartované" pavoučí série. A dokoupil :-) Ezekielův návrat sice není tak jednotným příběhem jako Návrat, na druhou stranu přináší, kromě ujasnění situace kolem tajemného "pavoučího muže" Ezekiela, také další vynikající subploty - setkání s bohem Lokim je výborné, ale krátká anekdota s krejčím superhrdinů je vynikající!!!
CLASH - SMRT NEBO SLÁVU - Gilbert, Pat - v poslední době se vyrojilo velké množství životopisných knih o různých hudebních skupinách a interpretech. Objektivně musím konstatovat, že většina je výborná... a většina je k dostání za slušnou cenu v Levných knihách :-). Kromě zajímavých údajů o oblíbených umělcích s sebou většina takových knih přináší i neocenitelné informace o způsobu života v době, kterou popisují. Mezi nejzajímavější patří, podle mého názoru, Británie přelomu 70. a 80. let - ekonomická krize, tchatcherismus, IRA, zavírání dolů - a kniha o Clash má toto všechno jako pozadí a rámec života svých hrdinů - domnívám se, že z tohoto hlediska by mohla být velice zajímavá i pro někoho, kdo se o punkrock, či hudbu obecně, vůbec nezajímá. Jako další zajímavé knihy bych určitě doporučil Pink Floyd - napsanou přímo jejich bubeníkem Nickem Masonem, AC/DC: Maximální rock 'n roll (autoři M. Engleheart a A. Durieux) nebo Iron Maiden - Run to the Hills od Micka Walla.
WOKEN FURIES - Morgan, Richard, K. (2005) - první dva díly série sci-fi thrillerů s hlavním hrdinou Takeshi Kovacsem byly již vydány v češtině (Půjčovna masa, 2005 a Zlomení andělé, 2006 - oboje nakl. Triton), Probuzené Fúrie jsou dílem třetím. Opět se jedná o dynamický SF příběh, tentokrát z domovské planety hlavního hrdiny. Vyspělé technologie, politika, náboženství, skutečná smrt či její negace za pomoci záznamu osobnosti- řekl bych, že se jedná o jasně nejlepší díl trilogie, i když musím říct, že v číst to originále je vcelku náročné, skoro bych řekl, že to vyžaduje více soustředění než tlusté fantasy svazky ze světa Eriksonova Malazu...
HITMAN 5: TOMMYHO HRDINOVÉ - Ennis, G., McCrea, J. (BB art, Crew 2010)- Hitman se v poslední době nějak zlepšuje. Aktuálně vydaný příběh jej dokonce vytrhne z přátelské (ehm:-) náruče Gotham City a přenese jej do fiktivní africké země, kde má místní vláda jisté problémy s povstalci. Tommyho návštěva malému státu samozřejmě pomůže - pak už mají problémy všichni - zejména se zvýšenou úmrtností na otravu olovem :-). Bonusem na závěr komiksu je pak vtipná hříčka "Je nebezpečné dotýkat se hvězd" o jednom nečekaném setkání se Supermanem na střeše činžáku.
HELLO, AMERIKO! - Ballard, J. G. (Albatros Media Plus 2010) - JGB píše divné texty - často až nesrozumitelně zaměřené na myšlení, choutky, sny nebo pohnutky jednotlivých postav, někdy to pro mne bývá opravdu na hraně únosnosti... Hello, Ameriko! je také v takovém stylu, ale jako nadhodnotu má úžasné téma a reálie - Severní Amerika po změně klimatu, zaniklé a zpustlé Spojené státy, kterými se prodírá expedice cestovatelů ze Starého kontinentu. Obtížné, ale kvalitní čtení, které je navíc vylepšené úžasným designem vazby a obálky:-) Celá moje recenze je na Sardenu tady.
ROBOTI NEMAJÍ OCAS - Kuttner, Henry (Laser 2010) - další sbírka úžasných scifi povídek od jejich mistra Henryho Kuttnera. Tentokrát jde o šest povídek, které spojuje nejen postava výstředního vědce Galleghera, ale zejména neuvěřitelné množství humoru a originálních nápadů. Hlavní hrdina je poněkud zvláštní vědátor - je geniální, ale pouze ve chvílích totální opilosti - potom vytváří skvělé, a plně funkční, vynálezy. Problém je, že druhý den neví, k čemu jsou přístroje dobré a musí za pomoci tzv. reverzního inženýringu (a alkoholu :-) přijít na jejich původní funkci a účel. Všechny povídky jsou opravdu zábavné, navíc plné dokonalých situací a hlášek - zde je moje nejoblíbenější: "To jsem byl opilý," přerušil ho Gallegher. "Z mého vědomí je čistá tabule, čerstvě smazaná houbou. Jsem jako malé děcko. A brzy budu opilé malé děcko."... :-)))
BLAST FROM THE PAST - Elton, Ben (Bantam Press 1998) - Ben Elton je významný britský spisovatel, humorista, scénárista. O jeho významnosti svědčí i to, že i já o něm vím - je jedním z autorů podivného sitcomu The Young Ones (momentálně vysílaný v pátek na ČT2 pod názvem Mladí v partě), podílel se na Černé zmiji a Tenké modré linii s Rowanem (Mr. Bean) Atkinsonem a je také spoluautorem úspěšného muzikálu skupiny Queen - We Will Rock You. Takže jsem si prostě mezi těmi zlevněnými anglickými originály v Neoluxoru Blast From The Past zkusil :-)) Kniha je dost dobrá! Těžko žánrově zařadit - jde o kombinaci thrilleru, hořkého humoru i politické reflexe studené války a jejích následků pro Británii. Na příběhu amerického generála, který v mládí sloužil v Británii na známé jaderné základně Greenham Common, jeho tehdejší milenky a jejího stalkera autor vytvořil brilantní směs vzpomínek na život v osmdesátých letech, mrazivé problematiky stalkingu a mezilidských vztahů. To vše je napsáno velice svižným a příjemným stylem, okořeněným britským humorem, rozuzlení příběhu je navíc opravdu originální, morbidní a tak nějak perverzně zábavné :-) Kniha je ideálním čtivem pro každou příležitost, už pomalu spěchám znovu do knihkupectví...
DEN OPRIČNÍKA - Sorokin, Vladimír (Pistorius & Olšanská 2009) - Pochmurný výhled do nedaleké alternativní budoucnosti Ruska je napsaný velmi poutavě, a z hlediska historických zkušeností s Velkou zemí, i velice uvěřitelně. Příběh jednoho běžného pracovního dne v životě opričníka - příslušníka Gosudarovy zvláštní policie. Svět absolutistické moci, korupce, komplikovaných vztahů s cizinou a imperiálních ambicí je výborně a (znovu se musím opakovat) uvěřitelně popsán - za použití "ich" formy, která opravdu funguje. Pochvalné anotace v tomto případě nebyly jen reklamním tahem, přesvědčivý a dynamický příběh je v českém vydání umocněn kvalitní prací překladatele i nakladatele - ta knížka je tak nějak i pěkná :-)
NAZDAR ORLOVÉ - Čech, Jan, Jalna 2009 - Volné pokračování knihy Droga zvaná letadla je stejné jako první díl... je to stylisticky vcelku neučesané, příběhy jsou velmi anarchisticky sestaveny a opět jde to vynikající zábavu. Knihu je radost číst - je to nádherná ukázka toho, že pokud se psaní chopí někdo, kdo má v paměti nejen velké množství zajímavých a vtipných historek ale také patřičnou dávku zdravého rozumu, přirozené inteligence a rozhledu, bude výsledek stát za to. Pro fanoušky letadel a techniky jsou v knize jako nadhodnota informace o nich, ostatní čtenáři si ovšem určitě v textech bez problému najdou to svoje...
THE GABBLE AND OTHER STORIES - Asher, Neal (TOR 2008) - scifi svět Řádu od Neala Ashera je velice pestrý, zábavný a neobyčejně komplexní. Po vynikajících románech a novelách vydaných u nás nakladatelstvím Polaris - např. ZDE, jsem si experimentálně zakoupil tuto povídkovou sbírku... a po dlouhé době jsem přečetl sborník povídek, kde mne všechny bavily a ani jednu jsem nevynechal. Je to opravdová špička SF povídek, naposledy jsem se v tomto žánru tak pobavil, když jsem před deseti lety četl povídkovou knihu Axiomat od Grega Egana. Ani původní obava z komplikované angličtiny se nenaplnila. Z převážně akčních povídek ve sborníku bych upozornil zejména na Alien Archaelogy a Adaptogenic, výborná povídka Snow in the Desert tady vyšla asi před pěti lety v Ikarii jako Snížek v poušti.
HAMMER OF THE GODS (unauthorized) - Davis, Stephen (Pan Books 2008, prvně publikováno 1985) - v poslední době se vyrojilo velké množství životopisných knih o hudebních skupinách. Mezi nimi je i Kladivo bohů, kniha o kariéře Led Zeppelin. Sice vyšla i v češtině, ale když jsem v knihkupectví narazil na originální verzi, tak jsem neváhal... Konec šedesátých a sedmdesátá léta - to asi musela být docela zvěř :-). Kniha dobře kombinuje popis hudebních i "ostatních" aktivit zmíněné hudební legendy. Rozhodně se jedná o dílo, které by si měl každý fanoušek rockové hudby přečíst... a podobně jako u ostatních podobných knih tím ještě více prohloubit svou nenávist vůči komunistům, kteří nás strašlivě okradli i v tomto směru.
TRANSMETROPOLITAN 1 a 2 - Ellis, Warren a Robertson, Darrick (BB art, Crew 2009, 2010) - Spider Jerusalem je novinář budoucnosti - a to doslova. Budoucnosti plné genetických mutací, moderních technologií, špíny, drog a konzumu. Dekadentní a brutálně barevný svět okolo něj skýtá neuvěřitelné pole působnosti nejen pro jeho novinářské sloupky, ale i pro invenci jeho autorů - skvělého scénáristu Ellise a dynamického kreslíře Robertsona. Spider svoje neuvěřitelné, vulgární a brutální příběhy sám prožívá a potom je do hlav čtenářů zatlouká jako palicí. Jako již poněkolikáté musím napsat, že doporučované dílo není nic pro slabé povahy, je to však rozhodně jeden z nejoriginálnějších komiksů současnosti. Druhý díl je, podle mého názoru, o malinko lepší, kdybych hvězdičkoval - tak jednička by měla 9 a třičtvrtě a dvojka deset z deseti možných :-)
HON NA LIŠKU - Dahl, Roald (Sometime Never), Volvox Globator 2009 - Roald Dahl byl britský spisovatel, známý různými, spíše povídkovými pracemi (a také Karlíkem a továrnou na čokoládu). Po dlouhé době jsem si zakoupil SF časopis Ikarie a v části věnované recenzím byl Hon na lišku vcelku vychválen - takže rychle do knihkupectví Daemon, koupit, přečíst... a potom se nějak vypořádat s jedním zásadním rozčarováním... :-)) Kniha jako taková je výborná, byť se skládá ze dvou v podstatě nesouvisejících částí - možná, že vznikla původně ze dvou delších povídek, kdo ví... První polovina knihy se odehrává v době Bitvy o Británii za druhé světové války, kdy se britští piloti snaží ze všech sil bránit přívalu německých bombardérů a najednou se jim během letu začínají objevovat gremlini s vrtačkami a ničit jim křídla, rozebírat za letu motory a páchat jiné nepravosti... invaze gremlinů pokračuje a vypadá to, že s Británií je ámen... pak naštěstí gremlini zmizí a vše se zdánlivě vrátí do původních kolejí. Zjevení gremlinů na letadlech by mohlo být pro čtenáře možná až příliš surreálné, ale jak člověk záhy zjistí v druhé části díla - ona je to totiž kniha o gremlinech... Druhá, podle mého názoru výrazně lepší část knihy, přináší vysvětlení pohnutek gremlinů a děj postoupí mílovými kroky budoucími desetiletími a staletími až k očekávatelnému, ale stále vtipnému a přitažlivému finále. A teď k slibovanému rozčarování... PŘEKLAD!!! Tedy ani ne tak překlad jako celek, ale ty hrůzy v první části, kdy v textu dojde válečná letadla a jejich součásti, pokud to byl úmysl, nebo je to podobně v originále, tak mlčím, ale spíše se domnívám, že to je prostě důsledek toho, že se překladatel dostal na pole neorané a začal užívat doslovný překlad či naopak žádný překlad bez znalosti reálií. Snažil jsem se to z hlavy spíše vytěsnit, protože mi to hodně narušovalo dojem z četby, ale přece jen musím ty nejfatálnější věci: zjednodušeně - existují nějaká bombardovací letadla a pak existují také stíhací letadla. Stíhací letadla, často zvaná stíhači, slouží k sestřelování bombardérů a naopak také k jejich ochraně před cizími stíhači - rozhodně to nejsou "bitevníky" (zřejmě překlad "fighter" = "bitevník"). Dlouho jsem přemýšlel, co znamená, že stíhač zachytil nepřátelské letadlo v reflektoru (ve dne) - nakonec jsem se domyslel, že se jedná o reflexní zaměřovač... A na závěr opačný příklad - gremlin si stoupl na "bonet", seskočil z "bonetu" ... ehm - "bonnet" = "kryt motoru, kapota"... fakt je, že kdybych nebyl handicapován tím, že jsem se v mládí o letadla zajímal, tak by mi to asi bylo stejně všechno jedno... :-)
COYOTE RISING - Steele, Allen (2004) - tak jsem zase jednou zavítal do sekce zlevněných anglických originálů v Neoluxoru a náhodným výběrem trefil zajímavou knihu :-). Coyote Rising je druhým dílem volné trilogie o osidlování mimozemské planety Coyote. Amerického spisovatele Allena Steela jsem neznal (i když u nás mu prý bylo již něco vydáno), čili to byl opravdu tip naslepo. Velice příjemná kniha, kde scifi prvky (jiná planeta, cestování vesmírem...) slouží spíše jen jako reálie a pozadí pro zajímavý a dobře napsaný příběh o totalitě a životě v izolovaných komunitách - jednotlivé kapitoly bez problému obstojí i jako samostatné povídky (i bez znalosti ostatních dílů), není také divu - původně byly samostatně publikovány v Asimov's SF Magazine (nebo jak se to jmenuje :-). Boj "nezávislé" skupiny osadníků proti většinové, a na planetu uměle dovezené společnosti je popsán velice čtivě... a pomalu asi začnu shánět i zbylé dvě knihy série :-)
A TOMU SE MÁM SMÁT? (Volvox Globator 2008), A TO JE NĚJAKÝ VTIP? (Volvox Globator 2009) - Dagsson, Hugleikur - zapomeňte na Red Meat od Maxe Cannona, zapomeňte na Book of Bunny Suicides od Andy Rileyho, dvě malé knížečky islandského autora to mírou brutality, černého i nechutného humoru válcují neuvěřitelným způsobem. Minimalistická kresba, většinou jen tělíčko, nožičky a hlavička (pokud není useknutá :-) dodává nechutným a jinak nekorektním tématům jednotlivých obrázků (ani nelze napsat komiks či strip, a říci, že jde o kreslený vtip by asi nebylo vhodné) další rozměr. Není to nic pro děti, slabší povahy, pacifisty, pánbíčkáře, genderové bojovnice, nacisty, sociálně citlivé lidi, pokrytecké obyvatele rozvinutého západního světa se špatným svědomím vůči rozvojovým zemím - prostě je to boží... ale opravdu dost pro otrlé :-)
STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY - Brož, Jiří (Naše vojsko, 2006) - výpravně tvářící se zlevněné knihy z Levných knih mají často drobný problém s redakční prací, či kvalitou obsahu - velká kniha o letadlech, kterou jsem si naivně před lety zakoupil byla typickou ukázkou - chyby překladu i věcné (původní autor to celé trochu odflákl) ji odsoudily do role podložky pod stůl. "Středomoří" naštěstí případné chyby vcelku kompenzuje - a to zejména díky tématu. Souborné zpracování válečných událostí v této části světa je přesně to, co mi doma v knihovně chybělo. Pacifik, Atlantik, východní a západní fronta - to všechno jsou častá témata literatury faktu, Středomoří není tak obvyklé, a přitom bylo nositelem mnoha zajímavých a kontroverzních událostí - mezi nejzajímavější a nejméně známé patří vztah vichystické Francie a Spojenců či rozbor chování Itálie pod vládou Mussoliniho. Přece jen musím slůvko ke "kvalitě" knihy - úplná absence redakční kontroly textu je opravdu velice zřetelná - a to nakladatelství Naše vojsko bývalo docela značka...
BRIMSTONE - Child, Lincoln (2004, česky jako Pekelná síra, BB Art 2005) - knihy série Pendergast od autorské dvojice Douglas Preston a Lincoln Child již nějakou dobu vydává na našem trhu BB Art. Já mám zase již nějakou dobu spíše rezervovaný postoj k dlouhým sériím - navíc tyto knihy jsou daleko více detektivkami než fantastikou, čili jsem v tomto směru nečinil žádné kroky. Nakonec jsem se zlomil před Vánoci v knihkupectví Anagram, kde mezi levnými knihami byl i originál Brimstone - fakt je, že jsem již četl v originále sólo knihu Lincolna Childa - Utopie, takže jsem se nebál autorů :-) A nakonec jsem si docela dobře početl - vcelku čtivá detektivka s nádechem mystična, kvalitní a propracované oddechové čtení. Snad jen genialita a schopnosti agenta Pendergasta by mohly být časem pro někoho otravné... Sherlock Holmes byl jen jeden :-)
NÁROD - Pratchett, Terry (Nation), Talpress 2009 - nový Pratchett, není to Zeměplocha, není to pro děti a je to velmi povedené. Zajímavý příběh z alternativní Země devatenáctého století o střetu kultur, evoluci i o náboženství je zasazen do prostředí fiktivního pacifického ostrůvku "Národ". Po vlně tsunami, která smetla skoro vše živé, probíhá na ostrově "obnova" národa. Jejími hlavními nositeli jsou nezletilci - domorodec Mau a "civilizovaná" dívka Dafné, jejíž loď na ostrově ztroskotala - to by mohlo svádět k dojmu, že je to další Pratchettova kniha pro děti... ano, děti to určitě zvládnou přečíst také, ale skoro bych řekl, že kniha je ze zatím vydaných autorových děl skoro "nejdospělejší"... Doporučuji, jedinou vadou je, že to je hardback a že tedy bude v knihovně vyčnívat...
VÁLEČNÝ DENÍK - Orwell, George (Orwell: My Country Right or Left, 1940-1943), KMa 2007 - všichni známe 1984 nebo Farmu zvířat, to však nejsou jediná díla G. O.. V edici Lidových novin relativně nedávno vyšlo "Nadechnout se" - z mého pohledu vcelku obtížně čitelná kniha - sonda do mysli člověka ubíjeného každodenní šedí života. Válečný deník je přepisem původních rukopisů deníku, který si autor psal v době počátku druhé světové válku - kromě autentického pohledu na válku a chování společnosti v Británii v době kolapsu Francie a začínajících náletů německé Luftwaffe, je zajímavé a poučné sledovat text, který psal novinář a publicista s velkým rozhledem, se zájmem o tehdejší společnost, politiku i o hledání širších vztahů mezi skutečnými událostmi a realitou vytvářenou v médiích. Opravdu vřele doporučuji.
IDLEWILD - Nick Sagan, Penguin Books 2003 - budoucnost, v níž bylo lidstvo vyhlazeno zhoubným virem a nositeli jeho genů zůstalo jen několik mladých lidí/genetických experimentů, jejichž životy zatím probíhají ve virtuální realitě, zatímco jejich fyzická těla jsou uložena v schránkách pro podporu života. Trochu dickovský příběh o hledání identity a skutečné reality okořeněný o rozměr zániku lidstva se dobře čte a určitě stojí za pozornost. Jedná se o první díl trilogie - následující díly jsou Edenborn a Everfree. Knihu jsem zakoupil náhodným výběrem v zlevněných knihách v angličtině a před chvílí jsem zjistil, že ji u nás také letos vydal Triton v češtině... určitě doporučuji, i když mne trochu děsí obálka i anotace českého vydání :-))
REAPER'S GALE - Erikson, Steven, Bantam Books 2008 - kurvafix, dokázal jsem to!!!! 1200 stránek, stovky postav, několik dějových linií, jména postav - známá z českého překladu předchozích dílů - v angličtině, ufff. Mám dost. Další díl Malazské knihy padlých, který přímo navazuje na minulé Lovce kostí. Nejprve jsem si myslel, že to nezvládnu, nikoliv kvůli angličtině (už jsem zvládl jazykově "těžší" kousky - Stephenson, Powers) ale kvůli obrovské nepřehlednosti způsobené obrovským množství vystupujících postav a charakterů. Knihy pana Eriksona zcela ospravedlňují uvádění seznamu účinkujících v úvodu knihy (v mém případě jsou to nejohmatanější části svazku) - v tomto případě ovšem postihuje zhruba jen asi desetinu charakterů... Jinak 10/10. V popisu Bonehunters jsem si možná trochu stěžoval, že se z Malazské knihy padlých stává trochu nastavovaná kaše, sice velice invenční a zajímavá, ale že pomalu přestává být zřejmé, zda děj někam směřuje - nyní jsem zcela klidný - příběh je tak nabitý dějem, že čtenář nemá čas na něčím takovým přemýšlet. Na kontinentu, kde se rozkládá císařství Lether, připlouvají Malazané v čele s pobočnicí Tavore a dalšími starými známými, probíhá zde boj mezi uchvatitelskými Tiste Edur, Letheřany i místními kmeny, v pozadí probíhá hra bohů o moc, Icarium na kontinentu nachází své kořeny, Rychlej Ben s Křovákem putují mezi světy a vše směřuje ke společnému konci, který mnohé dějové linie uzavře a jiným ponechá volnost pro příští příběhy. Jediná maličkost, kterou bych možná vytkl - na posledních stránkách je dokonce i happy end, sice jen částečný, ale i tak :-))
DROGA ZVANÁ LETADLA - Čech, Jan, Jalna 2008 - můj jasný favorit pro letošní rok, sbohem Eriksone, Ashere či další SF/F spisovatelé. Poněkud anarchisticky zorganizovaná knížka, která shrnuje životní příběhy a zážitky autora - leteckého mechanika (*1950), jehož dlouhá kariéra, zájem o letadla a přirozený vypravěčský talent přinášejí skvělou zábavu nejen pro fanoušky letadel či techniky. Díky rozhledu, který pan Čech nabyl v průběhu svého zaměstnání u různých leteckých přepravců, letišť a v dobách různých politických zřízení, se čtenář dozví nejen zajímavosti ze světa (zejména) dopravních letadel a leteckého provozu, ale také se setká s pregnantně formulovanými názory na mnoho témat ze života kolo nás. Občas se ovšem přihodí, že si člověk nerad připomene, že pod pláštíkem veselého příběhu se skrývá hrozná skutečnost totalitního režimu či arogance a korupce režimů současných. Příběhy jsou ponechány, zřejmě jen s malými redakčními úpravami, v původním "lidovém" stylu autorova vyprávění, mnohdy jsou v rámci jedné kapitoly témata opouštěna a nalézána vcelku divokým způsobem - prostě jde o autentické vyprávění, kterému to na síle neubírá. Příznivci vysokého literárního stylu nechť se laskavě vrátí zpět na zem, protože Droga zvaná letadla za to opravdu stojí.
DENÍK CHAMTIVÝHO PARCHANTA - Idle, Eric, Maťa 2008 - Monty Pythony mám rád, nedávno jsem si koupil takovou tlustou knihu o nich v originále (ještě jsem se k tomu nedostal). Stejně tak mám rád sólové počiny jednotlivých členů skupiny, zejména Grahama Chapmana... Ericu Idleovi vyšla u nás v roce 2002 Cesta na Mars, které se sice možná dostalo kontroverznějšího přijetí, mne však docela pobavila. "Deník" není beletristické dílo, ale jedná se opravdu o zpracované deníkové zápisky z autobusového turné Idlea a jeho "company" po Kanadě a Spojených státech. Vzhledem k nátuře autora a jeho životním zkušenostem je text nejenom o pocitech komika-šedesátníka, který je znovu na cestách, ale je také plný černého humoru i originálních úvah na různá témata z běžného života - velká zábava, okořeněná texty populárních pythonovských a dalších písní - to vše ve výborném překladu. Kniha malinkého formátu, tvrdých desek, vyšší ceny - pro příznivce autora povinnost, pro ostatní určitě zajímavý tip.
AGAINST A DARK BACKGROUND - Iain M. Banks, Bantam Books 1993 - autor kultovní Vosí továrny (ta kniha je opravdu velice zvláštní a podivná) píše také velmi kvalitní scifi. U nás vyšlo např. Consider Phlebas či Líc a rub. Příběh Against... je výborně propracovanou sondou do života jedné sluneční soustavy, kde na troskách minulých impérií existuje roztříštěná společnost tvořená městskými státy, rodinnými klany či náboženskými řády. Hlavní hrdinka je mladá aristokratka, která při svém osudovém hledání artefaktů z dob minulých působí jako hybatel mnoha dramatických událostí - čtenář si užije osobitých rodinných vztahů, cestování kosmem, futuristické technologie, válečné střety, setkání s různými filozofiemi i světonázory. Velice komplexní, mnohdy až "těžká", kniha, kterou bych každému doporučil. Bohužel, zatím nevyšla česky a můj exemplář je asi jedním z mála u nás... děkuji knihkupectví Daemon :)